Před půlnocí

Jsem rád, že jsem těch devět let přežil a dočkal se Before Midnight. Linklater mě totálně rozbil a zabil ve mně tu pomalu se rodící cynickou obludu. Zasadit svůj další opus magnum do vyprahlého a prakticky ničím zajímavého Řecka byl geniální tah, díky němuž vynikla síla samotných dialogů. Řekl bych, že Before Midnight by stálo i za těch 118$, jak mylně stálo na lístku. Další cenná lekce o tom, že síla netkví v obrazech, ale v dialozích. (20.07.2013)

I nyní skvěle natočené, nemůžu se však ubránit pocitu, že se jedná potřetí o to samé, akorát v nudnějším podání. Přestože jsem už po předchozích dílech věděl do čeho jdu, tak jsem nyní byl bohužel svědkem sice obdivuhodně dlouhých nesestříhaných 20ti minutových záběrů, ovšem jejich výplň mě už napotřetí oslovit nedokázala...55% (15.04.2014)

Krásný film, jaké dneska nevznikají, i když by paradoxně mohly docela snadno. Minimalistické, chytré, určitě maličko strojené, ale ne víc, než vyplývá z námětu "dvou lidí (a tentokrát pár přihrávačů navíc), co spolu dvě hodiny v kuse mluví o svých problémech". Skvěle doplňující druhý díl, rozšiřující ho, nabízející zase o něco ošuntělejší verzi romantiky a zase o něco vzdálenější a bezradnější pokus navrátit se k té jediné vídeňské noci. Přitom mám pocit, že by to mohlo fungovat i samostatně. Nejvíc na celé sérii obdivuju, že zvládá nesklouzávat k očividným pokusům o sofistikovanost a univerzální odpovědi, zůstává to v podstatě jednoduchou vztahovkou, které nemám potřebu vytýkat věci, jež se nabízejí (jisté tezovitosti a plánovanosti se prostě vyhnout nejde). Celá trilogie je, jako kdyby se hrdinové Woodyho Allena zbavili snobských komplexů a prostě žili život. Nemyslím si, že trojka rozbíjí koncept časové uzavřenosti, jak si tady čtu - i dvojka ono uzavření jen naznačila a nakonec k němu stejně nedošla. Na jednu stranu doufám, že za dalších deset let přijde čtvrtý díl. Jen se bojím, že už moc k probrání nezbývá. Už trojka bojuje s tím, že ve dvojce se na zestárnutí hrdinů tolik stavělo (nutno dodat bojuje úspěšně), takže těžko říct, jestli ještě je kam postupovat. Spíš ne. 4 a 1/2 (24.06.2013)

Pohádkový realismus, kdy on představuje tu, až fantasktní, romantiku a ona racionální život, plný strachu a nejistoty. Všechny tři Linklaterovy snímky jsou hluboké jako lidstvo samo, v tomhle případě naši tři scénáristé (režisér, hlavní herci), krutě pravdivě a až mrazivě odráží život. Dialogy jsou upřímné, promyšlené a v závěrečné třetině tak vygradované, že máte strach. Máte strach protože víte jak to může dopadnout. A potom všem, co jste prožili to nechcete. Po tolika letech co ty lidi znáte, máte chuť vstoupit do příběhu, přicestovat strojem času z budoucnosti a říct jim, ať toho nechají. Ať se ohlédnou zpět a přemýšlí. Život není perfektní, ale na nás je vzít si z něj to nejlepší. (25.07.2013)

Chemie mezi ústřední dvojicí se nevytratila ani po dalších devíti letech, kdy se znovu můžeme díky Richardu Linklaterovi a oběma výtečným hercům (Ethan Hawke a Julie Delpy) podívat za oponu. Vyzrálé dílo, které představuje uvěřitelnější romantiku než drtivá většina žánrových příspěvků posledních let. Američan Jesse a Francouzka Celine přicházejí potřetí a tentokrát už v plné nahotě ukazují, jaké je to poté, co zjistíme, že osudová láska může být jen krutým přízrakem. Řeší se láska, nevěra, sex, muži, ženy, partnerská krize – v autě, v hotelovém pokoji, na procházce, při setkání s přáteli. Formát je stejný, dlouhé záběry na postavy v polocelku jakbysmet, pravdy o vztazích pěkně po reálnu, prkotiny, které zapůsobí jako rozbuška a u toho všeho režisér, který v žádném případě nechce lacině překvapovat; jen ukazuje život, jaký opravdu je!! (07.10.2013)