Před půlnocí

Předchozí díly jsem neviděl, takže bych si měl urychleně doplnit znalosti. Nicméně film jako chytrá vztahová konverzačka funguje na jedničku. Nevzpomínám si, že bych někdy viděl partnersky pravdivější snímek. 75% dávám jen s ohledem, že se toho ve filmu zase tolik neděje. Závěrečný stroj času naštěstí zafungoval. (15.04.2014)

Vypadá to skoro neuvěřitelně. Potřetí vzít dva lidi, zase je nechat před kamerou dvě hodiny jen tak klábosit, hádat se nebo vzpomínat, a opět je výsledkem naprosto dokonalý film. Možná nejlepší z celé trilogie i když pro toto tvrzení (a také pro dokonalý prožitek) je tak trochu podmínkou věk a určité množství partnerských zkušeností. Strhující, úsměvný i dojemný, nabitý romantikou, humorem, emocemi i napětím, a tak pravdivý, že si každou chvíli říkáte, sakra, scénárista musel mít štěnici napíchnutou u nás doma. To prostě nemůže být náhoda. Linklater s Hawkem a Delpyovou odvedli perfektní práci. Dialogy (v autě, u stolu i v hotelovém pokoji) tak dokonalé, že úplně zapomenete, že je to jen film. Plné naprosto precizně vystižených mužských, ženských a partnerských reakcí, odpovědí a názorů, naprosto přesně vystižených pocitů. V každém okamžiku jsem přesně věděl jak se Jesse cítí, protože jsem stejné pocity a situace jako on prožil mnohokrát úplně stejně, a v každém okamžiku jsem v Celine poznával ženu a věděl, co prožívá ona. Dvě hodiny utekly neuvěřitelně rychle. Prostě jsem do toho spadl, a najednou byl konec a já si říkal sakra, to už je konec?.. já chci ještě. (24.03.2014)

Nikam nespěchající dlouhé záběry, takhle dlouho jsem na hlavní hrdiny přes přední sklo auta ve filmu snad ještě nekoukal. Totéž se opakovalo s venkovním posezním s přáteli u jídla, kdy člověk opravdu dostávýá chuť na nějaký ten kvalitní řecký salátek s dobrým ročníkem ve skleničce. Záměrně jsem však vynechal to hlavní na celým filmu a tím jsou dialogy, protože o takhle poctivý dialogy ze kterých jde sám život člověk ve filmu hned tak nezakopne, tak vydařená kombinace intimních, zábavných, ale i romantických slov opravdu stojí za pozornost. Myslím sim, že film vyžaduje od diváka krapet tý partnerský praxe, ale na oplátku nabízí velmi kvalitní zážitek, protože mám dojem, že mnoho mužů i žen si při tomhle bijáčku hrábne do svých vlastních životů. (25.06.2013)

Richard Linklaker to dokázal. Po trošku uvolněném Před úsvitem a naprosté konverzační pecce Před soumrakem, natočil třetí, volné pokračování, které se těm prvním dvěma minimálně vyrovná. Nemohu a ani nechci nějak moc spoilerovat, o co tady asi půjde, to si můžete nakonec přečíst v krátkém obsahu. Oba dva už nemají tu mladickou jiskru, či elán, to je po těch 18 letech určitě pochopitelné. Nejdůležitější je fakt, jak se sami vyrovnají s tím, kam se dostává drtivá většina partnerských dvojic po mnoha letech společného žití. Stereotyp, únava, či vzájemné odcizení, to jsou všechno věci, které jsou naprosto běžné skoro v každém déle trvajícím vztahu. Já jen budu doufat a držet jim palce, že se jim to snad podaří, i když lehké to rozhodně nebude. A určitě si na to i počkám, klidně i dalších devět let. Tenhle film, či trilogie, za to rozhodně stojí. (31.10.2015)

Céline a Jesse již jako odpovědnostmi středního věku poněkud vyčerpaní rodičové, kteří přehodnocují vztah, jenž byl v předchozích filmech pouhým příslibem. Porozumění se zdá po letech paradoxně těžší než na začátku a láska je teď častěji dílem vůle než citu. Navíc ani "epocha dočasnosti" vztahům na trvání nepřidává. Manželé stojí na půl cesty mezi šedovlasou generací, která dosud u oltáře slibovala "dokud nás smrt nerozdělí" a mezi těmi mladými, kteří do svých exotických přeshraničních partnerství již vstupují s tím, že jsou jen na čas. Ve společnosti, která již nevěří na trvalost je těžké u svého "ano" vytrvat. Obzvlášť pokud - tak jako v Jesseho případě - již jedno manželství zkrachovalo. Linklaterův film je opět skvělý, byť v něm oproti tomu minulému zas o něco ubylo lehkého poetična ve prospěch těžknoucí reality. Snímek odkazuje na Rosseliniho "Viaggio in Italia": v jednom okamžiku explicitně, jinde v náznacích. Mezera padesáti let je však znát: zápas o manželství je podobný, jen přibylo pragmatismu a schází tu zázrak. (30.07.2013)