Osudový kruh

To byly časy, kdy Francouzi brousili tyto krimi klenoty jako na výrobní lince. Jejich síla je především v dobře napsaných netuctových postavách, obvykle na obou stranách zákona, kteří nosí baloňáky a klobouky, tváří se zavile a jde z nich obří charisma. Opravdu mě zaujal Bourvil ve své patrně poslední roli. Ač komik, je zcela přesvědčivý v roli odhodlaného, trochu pragmatického, ale odpovědného komisaře, který patrně jako jediný na plátně ještě alespoň trochu věří v dobro v lidech. Někdo zde pro roli navrhuje Venturu, ale když pominu to, že Ventura se Melvillem rozešel ve zlém po Armádě stínů, tak je potěšující vidět, že kvalitní herci nemají jen jednu roli, kterou zvládají (u nás je takovým příkladem komika zvládajícího i vážné role třeba Menšík). A na druhé straně z tria zločinců nelze nevyzvednout Yves Montanda, bývalého policistu se skutečně děsivými stavy deliria tremens. Zase ten zvláštní syrový chlad, kterým tyto filmy oplývají, sychravý podzim, loupež, kdy desítky minut nezazní žádný dialog (ostatně ticho je tu vůbec velkým nástrojem pro tvorbu atmosféry). Jeden malý rozdíl oproti svým dobovým žánrovým souputníkům tu je, není tu prakticky žádná významnější ženská postava, ani oddaná manželka, ani femme fatale. Scénář si sice občas vypomůže pár náhodami, ale jinak bez výhrad. (01.07.2017)

Štýlová, dusná softartová gangsterka zo starej školy pre fajnšmekrov. Prvé stretnutie s Melvillom vyšlo presne podľa mojich predstáv. I keď som o ňom zhola nič nevedel (teda okrem názoru niektorých náročnejších divákov, že sa jedná o špičkového režiséra), jeho rukopis je poznať na sto honov - teda ak sa aj jeho ostatné filmy odvíjajú v podobnom duchu. Do klasickej kriminálnej zápletky s Delonom v jednej z množstva podobných rolí dosadzuje kontúry špecifického realistického rozprávania (ktoré narúšajú len surrealistické výjavy z Jansenových nočných môr v útrobách jeho bytu) - chladne naratívny prístup bez rušivých elementov, dlhé, mlčanlivé scény, do detailu precíznymi kameramanskými technikami snímajúce každý úkon jedného z (anti)hrdinov, strohé a účelné dialógy určené len pre momenty, keď si postavy majú čo povedať. Chápem, že pre niekoho to môže byť dlhé, únavné a ťažko stráviteľné, ja som si však túto jazdu užil so všetkým, čo k nej patrí, teda sústredenou pedantnou réžiou, perfekciou, sršiacou z filmu, inklinovaniu k ázijskej filozofii, netradične rozprávanému príbehu, kde sa všetko skutočne dokonale pretne až v samotnom závere a bez výnimky brilantnými výkonmi hlavných predstaviteľov (Bourvil príjemne prekvapil). Tak prepracované dielo, v ktorom nie je nič navyše a ktoré si plynie svojim vlastným, prirodzeným realistickým tempom, často úplne bez slov a len za sprievodu minimalistických hudobných motívov, je malým zázrakom. Scéna lúpeže je tým najtichším a najdokonalejším zločinom v histórii zvukového filmu. 100% P.S.: Všimnite si výtvarnej stránky filmu, používania vertikálnych línií v interiéroch a všadeprítomných mreží (na stanici, v podniku, v banke), ktoré Coreyho prenasledujú pri jeho snahách o resocializáciu. Melvillovo majstrovské dielo, ktoré je zlatou baňou pre pisateľov a milovníkov obsiahlych interpretačných analýz, tak nenápadne podsúva ďalší význam - celý svet pre nás môže byť len jedným veľkým väzením, z ktorého niet úniku. (27.05.2014)

Detektivka o krádeži klenotů. Něco hledání parťáků, něco přípravy a akce a nakonec akce samotná. Povahový profil policejního komisaře řádně rozebraný. Mnoho nedořečených věcí. Celkově ale bezdůvodně pomalé, postrádající zásadnější pointu. Možná mi něco uniklo, bo jsem dvakrát usnul a musel přetáčet zpět. 65% (30.09.2014)

Po dlouhé době jsem se nechal pozvat do legendárního chladného šedeho světa s minimem teplých barev Jeana-Pierra Melvillea...Je to prostě klasa. A pokud jsem na něco nezapomněl, tak jsem i po docela dlouhé době viděl další velkou filmovou loupež, která je tady vážně velmi dlouhá a akterům ani nevidíme do tváře, ale ta myšlenka (později dočtena), že je to proto, že zloději  jako  chirulgové provádí pouhý dokonale naplánovaný zákrok je zajímavá, ale ty chladné a dokonale naaranžované epizodky z předchozího a následujícího dění jsem si asi užil víc. Náhodou propojené cesty dvou zločinců, ale možná daleko více jsem si  užil Bourvila v netypické roli (i když v prostředku mi přišlo, že na delší dobu zmizel z obrazovky)  coby na jedné straně tvrdojšíjního komisaře  na   na duruhou stranu vždycky věřícího  v možnou čistotu podezřelých, neschopného pochopit, že jeho šéf věří tomu, že se v každém člověku ukrývá zločin. Přesto si na tu větu: Rodí se čístí, ale dlouho jim to nevydrží pan komisař v poslední třetině přece jen vzpomene a i jeho dožene onen Osudový kruh. Když (Pozor Spoiler!) v závěrečné přestřelce komisař pozná, že dostal i svého bývalého kolegu (skvělý Yves Montand jakožto později nastoupená hvězda doplňující partu se svou představovací první scénou), mohla by z toho být na místo překvapené plaché otázky: ,,To jsi ty?´´, dlouhá  emocionální řežba. Ale tady jsme ve světě Melvillea. Chladných činů, minima slov, jemných naznáků, kde hlavní roli hraje atmosféra, ale opět to mělo svoje kouzlo. Chce to specifickou náladu, ale klasa. (24.09.2022)

Jeden z těch příběhů, které ve vás spolehlivě probudí sympatie k těm, kdo porušují zákony. Za předpokladu, že máte slabost pro přímá a nezáludná chlapská přátelství - a dokážete ocenit důmyslně provedené loupeže. Protože jsou chvíle, kdy je všechno ostatní podružné. Teď jde jen o to, jestli bude trojici hrdinů vaše náklonnost něco platná. (13.05.2013)