Pan Klein

Tak tohle bylo dost ponuré. Robert Klein hledá svého jmenovce, který se za něj vydává a nechává za sebou stopy, které přimějí francouzskou policii, aby si pana Kleina řádně proklepla. Navíc ve válce, kdy bylo byť jen podezření ze sionismu smrtelným nebezpečím. Kdo a proč se se za skutečného pana Kleina vydává, se dozvíte až v poslední minutě a trochu při tom zamrazí. (21.05.2010)

Velice ponurá atmosféra nemilosrdně prodchnutá zvyšujícím se napětím, vzrůstající nejistotou, obavamy, bezvýchodností. Silně dramatická, působivá a skvělá hudba Egista Macchi a Piera Porteho tuto atmosféru už jen dokonale podtrhuje. Už jen úvodní scéna měřící a posuzující lidi jako dobytek a podle pochybných měřítek určující jejich rasu! Grrr! A ještě si za to zaplatili 15 franků. 15 franků za naprosté ponížení a přidání pochybností o své budoucnosti. Film pokračuje zpočátku celkem nevinnou, ale v důsledku zcela zásadní scénou prodeje jednoho obrazu jedním Židem (Jean Bouise) jednomu alsaskému obchodníkovi (Alain Delon), který morálními zásadami zrovna moc nehýří. "Je snadné jednat s někým, kdo prodat musí, viďte!?" "Ale já ho nemusím koupit a také nejsem sběratel. Pro mne je to práce." Píše se 16. ledna 1942 a do 16. července zbývá přesně sedm měsíců. Přípravy na Razii Vel´d´hiv, které se po druhé koleji tohoto temného kafkovského příběhu s mrazivou urputností řítí na pařížšký "Zimní veledrom", odkud bylo vlakem do vyhlazovacích táborů deportováno více než 13.000 Židů, mi nahánělo doslova hrůzu. Naprostá šílenost. Vyfabulovaný příběh bych si tak nebrala, ale představa, že takhle nějak to bylo, je zkrátka děsivá. (Já vím, že o holocaustu bylo natočeno nespočet filmů, ale když si uvědomíte, že tohle řídili samotní Francouzi...!) A vedle těchto horečných příprav vede pan Klein osobní boj, hledání, pátrání, nepochopitelná poznání a nedorozumění. Nejdříve věří tomu, že jedna návštěva redakce židovských novin, které mu skončily u jeho "nežidovských" dveří, vše vyřeší. Sám na sebe upozorní policii. Co by se stalo, kdyby to neudělal? Ale hlavní otázkou zůstává, kdo je ten druhý Robert Klein a co po něm vlastně chce? A stejně zmatený a nejistý zůstává i divák. Monsieur Delon JE monsieur Klein. A oči pana Kleina jsou dostatečně výmluvné. Delon působí ve své roli přirozeně a je sympaticky „delonovsky“ uměřený. Musím se přiznat, že když jsem film viděla poprvé, tak jsem ho tak úplně nepochopila, protože mi hloupou nepozorností uniklo pár zásadních drobností, a zůstalo plno nezodpovězených otázek, které mi nedaly a dala jsem si ho ještě jednou. Na konci jsem pochopila, ale některé zásadní otázky přetrvávaly. Po prozkoumání francouzské Wikipedie a pochopení historických událostí, které jsou pro tento skvělý film dost důležité, a po pozorném sledování těch drobných jednotlivostí a zdánlivě nedůležitých dílčích činností, jsem napotřetí konečně pochopila. Otázka mi nezůstala žádná, všechno to do sebe zapadalo jako skládanka. Mrazivý a depresivní pocit však přetrvává, možná se tím poznáním ještě prohloubil. Silný filmový zážitek, nezapomenutelný snímek. Mr. Losey, thank you!!! PS: Ze zvědavosti jsem na několik málo minut (večer 16. 3.) přepnula na ČT2 a v naprostém rozčarování jsem utíkala rychle pryč. V tomto případě musím souhlasit s igim B. V této podobě pro mne nepoživatelné a degradující celý film. Désolé. (11.03.2012)

Až noir film o prvním židovském transportu z Paříže. Delon zde dostal prostor hrát na všechny strany (ač i zde jeho charakter má slabost pro křehké pohlaví) a je zde zcela posedlý pátráním po svém jmenovci, jenž mu tak obrátil život naruby. Losey je jeden z těch klasických vypravěčů, kteří dodržují lineární kontinuitu, žádné předbíhání, žádné skoky, jednotné tempo. Ruční kamera je zde až voyersky skromná a hudba zde jen emotivně zahalí nejzásadnější momenty. Scénář je velmi nápaditý a dá hercům hodně šancí ukázat, na co mají. V dnešní době je film občas až moc pomalý a některé symbolickéí scény (kabaret) jsou trochu zbytečné, ale zase pohled na válečnou Paříž je tu dokonalý. Pro mě osobně to je asi zatím nejzajímavější film s Alainem. V roce 1942 všichni chtěli z Evropy pryč, jen Robert by tu zůstal, kdyby si někdo nezahrával s jeho identitou... (23.07.2011)

Mr Klein je dopodrobna propracovaná franckafkárna, jenže se nemohu ubránit dojmu, že spíše než o umění tu jde o sběr festivalových vavřínů. Holocaust je totiž tak děsivé téma, že mu prospívá syrová jednoduchost, zatímco v této monumentální umělé konstrukci se musí vybrnkávat Marseillaisa, aby bylo jasné, že Francouzská revoluce učinila z jednotlivých ras a etnických skupin jeden jediný národ, ve kterém jsou si všichni rovni, a že nacistická ideologie pošlapala její ideály. Pan Klein se tedy ve svém nitru musí vydat na bolestivou cestu... Pokud můžete, sáhnete raději po Fuksově Panu Theodorovi Mundstockovi či Peroutkově Oblaku a valčíku, které zpracovávají stejné téma daleko živěji, syrověji a naléhavěji. (11.03.2011)

Cituji oficiální text distributora: "V nacisty okupované Paříži roku 1942 žije obchodník se starožitnostmi, který bohatne z laciných nákupů uměleckých předmětů od Židů. Z novin se dozví o svém židovském jmenovci, po kterém začne pátrat. Postupně se zaplétá do ponurého labyrintu rébusů a tajenek, až je nakonec zatčen a deportován… " ...... "A PROČ VLASTNĚ?", dodává Kimon a přiznává se, že ten film tak zcela nepochopil, nebo mu něco důležitého v průběhu uniklo, aby si vysvětlïl ten ponurý, smutný konec a pochopil ho. ............................................. Osud byl zlý: "Byť sám Židem, na Židech parazitoval. Byť všichni Židé vůkol trpěli, on též Židem, z toho žil. Bohatství nespasilo Žida bohatého, skončil jak všichni, .... ti trpitelé, ... chudáci Židé." (12.02.2009)