Režie:
Christian-JaqueKamera:
Henri DecaëHudba:
Gérard CalviHrají:
Alain Delon, Virna Lisi, Dawn Addams, Akim Tamiroff, Adolfo Marsillach, George Rigaud, Laura Valenzuela, Yvan Chiffre, José Jaspe, Álvaro de Luna (více)Obsahy(1)
Píše se rok 1789, do pádu Bastily schází jen několik dní. Bohaté šlechtice však straší nejen vzrůstající nevole lidu, ale zároveň muž v masce, který po svých loupežích nechává za sebou známou vizitku – černý tulipán. Jediným úspěchem policie je to, že je postrach aristokratů poznamenán na tváři sečnou ranou. Velitel policie má své podezření a nyní jen čeká, že se mu přede všemi potvrdí. Netuší ovšem, že Guillaume de Saint-Preux má mladšího bratra, který jako by mu z oka vypadl. A tak na slavnost přichází „Guillaume“ s tváří a úsměvem nevinného chlapce… Slavný přepis neméně slavné literární předlohy Alexandra Dumase natočil s Alainem Delonem v titulní dvojroli režisér Christian-Jaque. (Česká televize)
(více)Recenze (169)
Černá proti bílé, jiných barev není, Dobro proti Zlu, Pravda proti Lži. Komu by ono neskutečné zjednodušení vadilo? Zvláště ženské části publika asi sotva :-). No - to je mi ale hrdina, tak krásný (jen ho postavit do vitríny), a tak neotřesitelně kladný. Jak jinak, když po boku spravedlivých se bije proti špatnosti. Film již neuvádí, zdalipak mu po slavném vítězství lidu také neukončí jeho čistý život pozemský „Madame guillotine„. To se občas idealistům po vítězství jejich Ideálu stává. Mimochodem - nikdy nepochopím obdiv k loupežníkům (od Spartaka k Nikolu Šuhajovi). To jak strašlivě jsou adorování ti, kdo prý jen bohatým berou a zabijí-li, muže, ženu, dítě, tak je to vždy spravedlivé. Já hádám, že z platonického obdivu k takovýmto spasitelům, by zbyl jen krutě realistický útěk, či alespoň pokus o něj. ()
Francouzi prostě vážně umějí natočit nejen výborný historický film, ale i značně odlehčenou nadsázku zarámovanou do zásadních událostí vlastních dějin. Na rozdíl od jiných mě tady neruší to lehké nakročení k revoluci (ve stylu hlášek: "Vy hlupáku, kdyby nebylo Černého tulipána, nemusela padnout Bastila."). Alain Delon je tu ve vrcholné fyzické formě (jakože dobře vypadá), zatímco herecky jenom tak divně odstíní odlišné charaktery dvou bratrů. Podle mě byly nešťastně zvoleny i jeho (jejich) partnerky, dobově snad slavná Dawn Addams plus u nás prakticky neznámá španělská hvězda Laura Valenzuela. Jako v mnoha jiných filmech tu aristokracie a vedení armády vychází v hodně karikaturním provedení - Akim Tamiroff jako markýz de Vignolle, Robert Manuel coby princ de Grasillach, nijak na škodu to ale není. Páč je to dobrodružství, romantika, šermovačky, to vše v půvabných španělských exteriérech (proč vlastně španělských?) a jede to bez možnosti vydechnutí od začátku do konce. ()
Scénář: Paul Andréota, Christian-Jaque, Henri Jeanson .. Zajímavé filmové zpracování historiky zapomenuté postavy Francouzské revoluce. Alain Delon je ve své roli zkrátka kouzelně šarmantní. Svižná, vtipná podívaná s nezaměnitelnou atmosférou. Pouze je k ní dnes vhodné přistupovat s nostalgickým nadhledem. ()
Ten film si pamatuju z dětství, milovala jsem ho a jak jsem zjistila, některé repliky si pamatuju slovo od slova. Po tolika letech a stále je to skvělý oddechový film. Krásné lokace (netušíte někdo, kde je to náměstí?), mlaďoučký Delon hnedle dvakrát, prima hudba, svižný děj - co víc si přát. Včera jsem měla svátek, takže tímto děkuji ČT2 za milý dárek. ()
Úžasně naivní filmařina a musím přiznat, že toto přirovnání zní docela zvláštně, když si vzpomenu, že každá žena je tu nadržená jak mrouskající se čičina, vábíc do červeného salónku promiskuitního černého kocoura. Tělesná schránka by sice Delona opravdu spíše předurčila spíše k práci v květnářství Černý tulipán než práci na plný úvazek v nulté platové třídě pro bandu revolucionářů, ale čert to vem. Kolik tulipánovitých parchantů běhalo za barvy týmu francouzské trikolóry v době, kdy vyhráli turnaj o Bastilu, těžko říci, každopádně jeden z nich ten maskovitý fetiš zdědil a stal se z něj Zorro. A tak se Porthos nevědomky stal praotcem lidí, kteří mají lechtivé šimrání v podbřišku, když si nasadí masku přes oči, která je maskuje asi tak, jakoby si zakryli zadek lopuchem, a vyrazí v ústrety plebejcům, co si naivně myslí, že jim jejich práce dává právo k zaplacení, pche.... ()
Galerie (38)
Photo © Méditerranée Cinéma
Zajímavosti (6)
- I když film nemá nic společného se stejnojmenným románem Alexandra Dumase, je zde odkaz na jeho nejznámější dílo Tři mušketýři. V momentě, když Caroline ukazuje Julienovi trik s kordem, říká, že je to dědictví po jejím pradědečkovi, který byl mušketýr a jmenoval se Porthos. (Chevees)
- Snímek vyprodukovalo filmové studio v Nice, vzhledem ke španělské koprodukci ale velká část natáčení probíhala také ve Španělsku, mimo jiné ve starobylých městech Cáceres a Trujillo nedaleko portugalských hranic. (argenson)
- Inteligentního koně jménem Voltaire hrál bělouš Sultán, kterého trénoval François Nadal (1924–2007), jenž připravoval koně pro mnoho známých nejen francouzských filmů včetně Fanfána Tulipána (1952) či Bena Hura (1959). Sultán se často objevoval v sedle s Jeanem Maraisem – uvádí se zpravidla osm filmů režiséra Andrého Hunebellea (například Hrbáč – 1959, Kapitán – 1960, Ve službách krále – 1961, Fantomas kontra Scotland Yard – 1967). V jezdeckém klubu v Neuilly, jehož koně hrály ve francouzských filmech, na něm jezdily děti, údajně aby se neunavil. (Korsak)
Reklama