Útěk

SIce mě překvapuje místní nízké hodnocení, ale už jsem si tu na občasný výskyt nenormálně hodnocených snímků zvykl, tudíž mě místní škarohlídská banda těžko rozhodí. Tenhle pytel smíchu může smělem konkurovat komediím, které natočil Richard s Veberem a Zidim. Ono to ani o moc hůř vlastně nejde, když je Richard ve formě, Lanoux a veterán Bussieres taktéž a Oury předvádí precizní režii na základě svého klasicky skvělého scénáře. Navíc mě velmi potěšila krásná vietnamská přítelkyně zločince Lanouxe. Při sledování tohoto filmíku můžete v klidu roztřást bránici a přestat myslet na každodenní starosti. To nebývá ani u komedií samozřejmostí. 100% (06.06.2015)

Ve výsledku bohužel ne tak šťavnaté, jako v několika jednotlivých scénkách. Po takovém útěku jsem vždycky toužil, šel bych do něj klidně i s nemehlem Durocem. Šmíroval bych holky ze skříně, půjčoval si auta, přimotal se k občanské vzpouře, a matlal si obličej rajským protlakem. Jen bych se při tom svém velkém úprku snažil o vyrovnanější tempo, které mně tady chybělo. (01.06.2012)

Poměrně zábavná komedie, o trampotách jednoho poctivého, ale trochu nešikovného právníka Jeana-Philippa Duroca (dobrý Pierre Richard, který se krásně pohybuje při běhu) na pozadí bouřlivého jara 1968. Při návštěvě vězení u svého na smrt odsouzeného klienta Matiala Gaularda (dobrácký Victor Lanoux), je nešťastnou náhodou označen za vůdce vězeňské vzpoury a oba dva splolečně prchají z Lyonu do Paříže. Při cestě zažíjí řadu vtipných situací. Jedna z mála komedií, kdy se zloděj nemusí vzdát své kořisti a spolu se svou milou (Claire Richard) získává i volnost. Z dalších zajímavých postav: svérázný Durocův otec Marcel (Raymond Bussiéres) a okradení milionáři Giséle (Yvonne Gaudeau) a Jacquws Panivauxovi (Jean-Pierre Darras). Jinak protestující mládež je zde spíše zobrazena jako chátra, která chce ničit a bouřit se, ale změny bývají na konci pouze kosmetické. Poměrně lahodná oddechová zábava o útěku před nespravedlným obviněním. (17.02.2010)

VIDĚNO PO DLOUHÉ DOBĚ ZNOVU. Echm, vážně Gerád Oury? Ten, který dokázal ve svých filmech přirozenně skloubit bláznivé gagy se zajímavým prostředím ve svižném tempu a zábavném vyprávění? Tak proč přesně tohle tady chybí? Au, au. Přestože je natáčení filmu popisováno (například v Pierrových vzpomínkách) jako pohodové a s Victorem Lanouxem už kdysi dávno Pierre  začínal v kabaretech, tak mám dojem, že mezi nima zde nefunguje žádná chemie. Oury sám jako režisér a scénárista přechází mezi putováním advokátá a vězně, povykáním hysterického mileneckého páru a studentskými bouření bez ladu skladu, humoru, tempa. Nevíte, kam to vede, jaký to má smysl. Dá se říct, že jsem záměr Ouryho tentokrát vůbec  nepochopil a až na pár ojedinělých chvilek se  nebavil.  A to ještě pomijím ty excesy, jako že všechny ženské představitelky jsou tady jen proto, abychom měly komu kouknout na zadek nebo ho zmlátit. Kde jsou časy cudně vyzívávé  scéna s balkoném z Velkého šéfa? Kde je TEN  Gerárd Oury? A proč toho alespoň nebyl ušetřen můj nejdražšší Pierre? Tohle asi zase nebudu chtít dlouho vidět. (10.10.2021)

Ano, v řadě Richardových filmů tohle patří k těm slabším, humor a nějaký závaný spád to nabralo až, když se na scéně objevil postarší milionářský páreček. Vyloženě výborných scén není moc, ale když už k nim dojde (Richardova dokonalá imitace Harpa Marxe, vzorově sladěný kanystr s benzínem milionářského párečku s ostatní jejich bagáží, spletení milionářské paničky s prostitutkou, fingovaná nehoda, demolice bytu), jsou zábavné. Je to příjemné, dobře se na to kouká, má to docela zajímavé postavy (starý otec, opomenout samozřejmě nemohu tu Vietnamku :-)), nenudí to, ale není to nic moc extra, jen slabě to přesahuje průměr. (11.07.2011)