La Cage
The Cage
Režie:
Pierre Granier-DeferreScénář:
Jacques JacquineKamera:
Walter WottitzHudba:
Philippe SardeHrají:
Lino Ventura, Ingrid Thulin, Dominique Zardi, William Sabatier, Jean Turlier, Colette Duval, Sophie SamObsahy(2)
Pomsta zhrzené ženy, to je rafinovanost, krutost a šílenství. Julien, bohatý majitel stavební firmy, jede po letech navštívit svou bývalou ženu. Ta bydlí v domě s velkou zahradou kdesi na předměstí. Když Juliena požádá, aby zaparkoval vzadu za domem, nepřikládá tomu žádný význam. I to, že se náhle propadne v kuchyni do sklepa, považuje jen za náhodu. Překvapeně zjistí, že se ve skutečnosti propadl do klece, od které nemá klíč. Ten má jeho bývalá žena a rozhodně nemá chut’ ho použít. Chce si některé věci vyříkat, vyjasnit, možná i vyčítat, ale ví, jak to všechno chce skončit? (Česká televize)
(více)Recenze (46)
Zavřít do klece a ochočit je oblíbená balící technika (snad jen) filmových postav. Hélène Šáhlá je z toho druhu psychopatek, co z normálního muže v mžiku udělá zapřisáhlého starého mládence, ne-li něco horšího. Jemný úsměv, zasněný pohled, vizáž vymydlené hospodyňky. Ale že jí jarabáček Lino sedl na tak průhlednou vějičku, mě dost překvapilo. Vlastně i vidět ho v tak bezmocném a neútěšném postavení. Spolu s ním jsem osnovala další a další možné postupy vedoucí k úspěšnému prásknutí do bot, s dalšími a dalšími fiasky ve mně kontinuálně narůstala beznaděj a vztek. Po dobrém to nejde, po zlém… možná bych na jeho místě víc tlačila na tyč, abych z ní ten klíč dostala, nevím. Zvíře v kleci je mnohem nebezpečnější než svobodné. Jen ten konec mi připadal z jiného vesmíru. ()
Zamřížované setkání. Otevřené přiznání. To /ne/bude řacha/nda/. Vynalézavá, vytrvalá "Siréna" Ingrid Thulin ví, jak mít pod dohledem nepostradatelné charisma, jak se znovu "přitulit" k Lino Venturovi, dokud pošťák nezazvoní, a stačí jedenkrát. ()
Vyhněte se Francouzskýmu venkovu, je plný nebezpečných podivínů, tedy aspoň takový dojem na mě zanechali některé francouzské filmy...😉 Pelzer, Kolářová... Originální způsob sebereflexe... Zvláštní závěr.. ()
Náhoda tomu chtěla, že jsem si po Kočce sehnal i Klec, což jsou filmy od stejného režiséra. A stejně jako Kočka je i Klec podobně depresivní a hutná - ale ne tak moc, ačkoliv pocity navodí dost možná obdobné. Lino Ventura opět potvrdil svou vynikajícnost (a navíc je to těžkej frajer, což dokazuje od začátku do konce a hlavně teda tam). Ingrid Thulin neznám, ale je naprosto úžasně psychopatická a šílená a zároveň moc dobře ví, co dělá a i to je jedna z děsivých věcí na filmu. Atmosféra je samozřejmě hustá a krásně graduje každou minutou, až do podivného a mě nesedícího finále - které je ale nějakým zvláštním způsobem vlastně fajn a jediné správné. Další psychologický zážitek, další výjimečný herecký koncert, pro jehož výstižný popis nenacházím vhodných slov - prostě se to musí vidět - který stojí za to. Doporučuju. Síla. 90%. ()
Příběh tam jistě je, herecké výkony také, ale je to natočeno poněkud neobratně, nudou jsem se málem okousal. ()
Bývalí manželé po letech opět spolu. Aneb střet racionality vs emocionality, schopnosti jít dál vs přešlapování na místě a lidského přístupu vs šílenství. Pierre Granier-Deferre rozehrál skvělé psychologické drama, začal lehce, skoro komediálně, ale postupně atmosféra houstla a já jsem se začal cítit stejně uvězněně jako Julien. Za to že zachoval tak chladnou hlavu má můj obdiv, protože mně by tam v té kleci asi hráblo. A to je zároveň moje jediná, ale podstatná výtka. Od pana režiséra jsem čekal víc mrazivých momentů a větší vyhrocenost chování obou zúčastněných. A nebo naopak víc odosobněný a absurdní průběh. Pořád se totiž nemůžu zbavit dojmu že film vyplýtval svůj potenciál a působí až příliš obyčejně. ()
Originální zápletka, výborná režie i kamera, dobře padnoucí hudba Philippeho Sardeho, ale především herecký koncert v podání ústřední dvojice Lino Ventura a Ingrid Thulin. U Lina mne to ani nepřekvapuje, takovéhle typy umí dokonale, ale z "bergmanovské" Ingrid Thulin jde až strach. Oč méně děje i dialogů, o to více gest, pohledů i toho "ticha" k přemýšlení i zamyšlení. Je pravda, že bych si dokázal představit i trošku jiný závěr, ale i s tímhle jde o nezapomenutelné dílo. ()
Sice mě trochu zklamal závěr filmu, ale jinak se jedná o opravdu výborné herecké výkony Ventury a Thulin. Ženský jsou někdy opravdu šílený. ()
Manželstvo je ako klietka, od cesty von nie je kľúč? Ako si bývalá manželka chcela iba pokecať a potrebovala sa uistiť, že on bude počúvať a neodíde. Sto minút si ani nemali čo rozprávať, tak dosť dlho bolo ticho, až kým nezazvonil zvonec, a... Tri hviezdy tu úplne stačia. ()
Opět velice zajímavá psychologická hra s Linem Venturou, kterou jsem zhlédl. Krásně znázorněný nevinně vypadající začátek se pomalu avšak jistě začne zvrhávat. Lino Ventura zahrál svůj part neuvěřitelně citlivě s velikým smyslem pro detail. Ingrid Thulin byla dechberoucí a šel mi z ní mráz po zádech. Vygradovaný děj přesně vystihl podstatu patologické závislosti Héléne na jejím manželovi Julienovi. Žádná tuctovost a přitom žádné přehrávání ze strany herců a hlavně uvěřitelný scénáristický počin dělají z tohoto filmu krásný, lahůdkový, realistický kousek.No vždyť snad jen stačí vžít se do role takového manžela a hned si řeknu: Nikdy se nežeň!!!!! ()
Ani by mě nenapadlo, že problematika klecového chovu může být ztvárněna tak poutavým způsobem, stačí k tomu mít trochu praštěnou chovatelku :-) ()
Velice ojedinělý komorní snímek. Herecky poměrně náročný film, v polovině se trochu začnete nudit, ale o to Vás pak více překvapí velkolepé finále... Dokonalé téma by se dalo využít i jinými způsoby, dokonce z něj vytěžit i dobrou divadelní komedii... ()
Možná by to obstálo jako divadelní hra, které leccos prominete, ale jako film je to velmi nedotažené. Julian koupí Heleně, se kterou se chce rozejít, hlavně kvůli její žárlivosti, velký dům se zahradou. Proč? Protože se to scénáristovi hodí do koncepce děje. Spolu s manželkou v domě ovšem nežil a byl v něm jen dvakrát na návštěvě. Film zcela opomíjí tok času, ale je zřejmé, že Julian stráví v provizorní cele mnoho času, přesto má jen jednu (stále čistou) košili, oblek, ponožky a spodní prádlo. Děj se pomalu posouvá a divák stále nechápe Heleninu motivaci a stále více si z drobných náznaků sestaví portrét bláznivé a životem ztrápené ženy. Náhle se bez zjevných náznaků rozhodne Juliana zabít a tak mu zavede do cely hadici s plynem. Helena udělá další zvrat a jde v poslední chvíli osvobodit přiotráveného Juliena a to že uvnitř vězení je silná koncenrace plynu, která později vede k výbuchu, je jí zřejmě jedno - je asi imunní. Pošťák, stojící za bránou dvacet metrů od výbuchu je poškrábaný a dva protagonisté, byťbyli v epicentru výbuchu, jsou zcela nezraněni. Na konci je téměř happy end v naplnění stockholmského syndromu. ()
Minimalistické, ale funkční. Exmanželky dovedou být vynalézavé. ()
Presa len je to poznamenané vekom. A keby ni Venturu, tak film zapadne prachom.. ()
"Chci vidět tvou duši..." Poněkud zvláštní forma snahy o opětovné sblížení dvou lidí. Ale nadstandardní tohle psychologické drama není. ()
2. dabing V českém znění : Petr Pelzer - Lino Ventura (Julien), Daniela Kolářová - Ingrid Thulin (Hélène), Alfred Strejček - William Sabatier (Bernard + titulky), Ernesto Čekan, Otmar Brancuzský, Petr Gelnar, a Marcela Kyselová Překlad: Miloslava Lázňovská Produkce: Jana Prášilová Zvuk: Vladimír Žďánský Dialogy a režie: Marek Tomažič Připravilo: Bohemia studio Vyrobila: ČNTS Nova , 1997 ()
Neví co chce a nedá pokoj, dokud to nedostane. Tohle je přesně ona. Vzhledem k tomu, že divák vůbec netuší, co si ti dva udělali před těmi 5 lety, kdy šli od sebe, těžko přijít na to, o co jde teď. Každopádně paní na mě působila jako manipulátorka, které prchla její oběť a již se snaží ovládnout zpátky, byť v kategorii "po zlém".Co mě opravdu zaujalo, byla stále čistá bílá košile (s jemnou modrou kostičkou) páně Ventury. Ale na blázna, který vyhodí do vzduchu vlastní dům ve snaze dosáhnout něčeho, co sám neumí pojmenovat, se už nikdy dívat nebudu. ()
První půlka famózní a pak se vytrácí pomalu film až k hodně zvláštnímu finále,leč pro někoho hodně osvěžujícímu.Tady si samozřejmě Lino Ventura smlsnul hrát na malém prostoru a co musím doopravdy pochválit byl český dabing.Mělo to atmosféru,mělo to nápad,,ale nějak sem se osobně pomalu vytrácel lidsky,že jen čekal,kdy to Helene odšpuntuje či Julien zdrhne.V tomhle je vlastně překvapení toho konce,ale přesto nějak do mého srdéčka nevniklo to hlavní co film chtěl říci,že svojí bejvalce nevěř,protože si bude chtít pak vyříkat jaký jsi byl manžel.Hlavně prosím nezvonit na zvonky:) 70% ()
Trochu rozvleklé, ale velmi zajímavě pojaté, jednoduché drama dvou lidí. Aneb kam až může dospět zoufalství opuštěné ženy (skvělá Kolářová v dabingu. Příběh neobyčejného šílenství. Druhá půlka už je příliš pomalá, závěr je spíše vysvobozením. ()