Mlčenlivý

............. - V těch mlčenlivých tečkách je skryt můj doposud nejlepší komentář , k jeho sepsání mne inspiroval kvalitní filmový zážitek, který jsem si odnesl z tohoto bravurního, leč trochu sterilního thrilleru. Znalcům staré francouzské školy doporučuji zejména druhou tečku zprava, dovolil jsem si tam v druhém odstavci takový malý srovnávací rozbor právě na téma francouzských kriminálních filmů tehdy a dnes, pokud by někdo nesouhlasil s mými závěry, tak prosím do pošty, děkuji, rád se nechám vyvést z možného omylu. Věřím, že si v mém komentáři přijdou na své i všichni ostatní, zrcadlí se v něm totiž několik let příprav, odříkání a tvrdé práce, v té souvislosti nemohu nezmínit hned první tečku, která se svou délkou i obsahem jeví na první pohled velmi jednoduchá, že ? Nicméně věřte mi, že první krok k velkému dílu tak monumentálního rozsahu je vždy tím nejtěžším, zasekl jsem se na ní přesně 785 dní, 6 hodin a 5 min a v tom památném okamžiku jsem s třesoucími se prsty poprvé zmáčkl klávesu . A pak už jsem byl k nezastavení. (04.03.2014)

Husarský filmový kousek ve špionážním rytmu má chlapský říz. Opět musím napsat, že by nešlo pravděpodobně o nic převratného, nebýt robustního hereckého výkonu Lino Ventury, který nepřestane nikdy udivovat, dává tomuhle snímku neuvěřitelné grády. Tím nejcennějším v Mlčenlivém je fenomenální psychologická drobnokresba osamělého hrdiny, který toho věděl příliš mnoho, svádí svůj boj o život na tiché frontě temných politických her a zájmů. Někdo možná namítne, že dnes už tak starý film nemusí dnešního diváka tolik zajímat či oslovit, jenže tu strhující atmosféru lze z toho snímku cítit i dnes. V tomto ohledu je zdejší napětí skvělou ukázkou bezmocnosti jednotlivce ve hře špionážních struktur. Ale co bych dál vykládal. Podívejte se na tu bizarní štvanici a nebudete litovat. (05.11.2011)

Mám rád filmy, o kterých víte, že nemají jak dopadnout dobře, ale stejně si díky jejich kvalitě můžete vše náležitě vychutnat. Plakát vypadá trochu jako novější poster k českému Lojzíkovi Nebelů. Skvělý dabing se zrodil světe div se v letošním roce pro Novu. Začátek je dost neohrabaný, ale jakmile se Lino dostane z izolace, začíná spíš noirka francouzského střihu (sám o sobě nonsense, já vím). Potěšil mě i Fiat 124, podle kterého se dělali žigulíci. Když Lino couval, vzpomněl jsem si na sebe, protože někde po tmě mimo civilizaci zacouvat bez zpátečkovýho světla moc dobře nešlo. Stará, stará škola. (12.10.2013)

"I když jsem mrtvý, tak mě KGB potřebuje zabít. Pro výstrahu." Občas je dobrý být průměrnej. Třeba já nejsem jadernej fyzik jenom proto, že nechci, aby mě unášely tajný služby. Dřív jsem to nevěděl, ale Mlčenlivý Tibère mi to vysvětlil dost jasně. Já jsem si to tedy užil a vůbec to ve mně nevzbudilo paranoiu, že každej taxikář, číšník nebo náhodnej kolemjdoucí mě chce zabít. Ale co květinářka, řidič Senior expresu nebo pošťák? Nebezpečí číhá všude a já budu svý Smith & Wessony dál nosit zavěšený proklatě nízko. (16.10.2022)

Lino Ventura v jeho typické roli samorostlého bojovníka, která musela být už tehdy značně ohraná a neoriginální. Celý film je doslova natřískaný hluchými místy. Po celou dobu se ho snaží KGB zlikvidovat, ale je vám to upřímně jedno. Nudný táhnoucí se děj s nezajímavými dialogy a hudbou. Komplexně sledovatelné, ale podruhý bych to už asi nedal. (11.09.2013)