Zimní spáči

To je asi poprvé, co mi Tykwer nějak zvlášť zrovna nesedl. Úvod je rozhodně zajímavý, ale následné podivné chování některých postav mi zkrátka kazilo celkový dojem. Ctění jednotlivých barev je super - jako pěst na oko - mozek to ví, ale uvědomuje si to jen někde vzadu a divák neví, co to vlastně je. :) Přesto mě to celé nějak obešlo.. (03.06.2013)

Zimní spáči představují moje první setkání s osobitým německým režisérem Tomem Tykwerem. Kolem jedné autonehody dokázal rozehrát zajímavou psychologickou hru, ale už tehdy jsem si uvědomil to, co se mi později potvrdilo při jeho jiných filmech. Sledovat jeho snímek znamená potkat krásnou dívku, smluvit si s ní rande a posléze zjistit, že jde o transvestitu. Jinými slovy, forma u Tykwera znamená rozhodně víc než obsah. Drama, které Tykwer rozehrál, nemělo z mého pohledu důstojné zakončení. Celkový dojem: 65 %. (17.04.2009)

Horské městečko a v něm propletenec osudů několika lidí. Každý ctí svoji barvu (praštilo mě to tedy až při bruslení, ale potom už jsem nemohla oči odtrhnout). Zdravotní sestra Laura v zelené v práci i v civilu, její kamarádka Rebecca vždy červená. Instruktor lyžování Marco v modré, který svůj vztah k „červené“ střídá se „žlutou“. Podivná autonehoda od které netečně odchází muž v černé .... muž s poruchou krátkodobé paměti, který jediný zapomíná dodržovat svoji barvu. Každý se snaží najít tu svoji cestu v komplikovaných vztazích plných nedorozumění, žárlivosti, ale i smrti a trestu. Poznámka na závěr, pokud máte předsudky vůči německým filmům Tykwer by to mohl změnit. (24.07.2006)

Myslím si, že je to prostě fáze mnoha mladých filmařů. Myslím ta potřeba ztvárnit příběh o několika postavách, které svede dohromady neuvěřitelná shoda náhod, aby tím předvedli naši neschopnost ovládnout nevyzpytatelný osud a ironicky přijali svoji pozici v neuchopitelném plánu všehomíra. Nebo tak něco, prostě tohle téma nemám rád. Winterschläfer jej alespoň obohacuje o motiv přenesené viny, což je docela zajímavá teorie, nicméně alibistická až běda. Není divu, že se k ní film musí prokousávat skrze debilní postavu Marca, která jakoby vypadla z nějakého osmdesátkového slasheru, kde by hrála roli středoškolského fotbalisty. Kamera ovšem opět skvostná. (25.10.2020)

Zimní spáče jsem viděla po Lole, Princezně a bojovníkovi a Nebi jako čtvrtý film Toma Tykwera a považuji ho bezkonkurenčně za nejlepší film tohoto režiséra. Atmosférou mi silně připomíná Návrat idiota, jelikož se odehrává ve stejném bezčasí mezi vánoci a Novým rokem, příběh je rozehrán mezi dvěma dvojicemi (dívky spolu také bydlí) a pátou postavou je trochu podivínský promítač René. Naprosto mě fascinovalo barevné pojetí postav a vůbec celá výtvarná stránka filmu, završená závěrečným letem Marca. A nesmím zapomenout na to, že se tam ještě mimo jiné řeší otázka viny a trestu - pro mě to tedy Tykwer vyřešil k mojí naprosté spokojenosti. Děkuji tímto uživateli lupuscanis, který mi tento film doporučil. Máš to u mě, vlku. (03.04.2010)