Nebe nad Berlínem

Neuvěřitelně působivé dílo, které Mistra Wenderse musí zapsat do dějin filmografie. Úchvatný pohled na tak trochu "jiný svět". Dva anděle "žijící", sledující dějiny světa a lidi. Andělé, pro které čas nemá cenu. Dva andělé jdoucí světem, dívajíc se na něj z výšky. Z nadhledu, který ostatním chybí. Místo, kam lidé chodí za věděním, poznáním a touhou objevovat, je pro ně místem setkání s jimi podobnými. Jediné co jim může na tomto životu vadit je pocit "nežití". Touží po rozpoznávání barev, cítění vůni, doteku, citech...a Lásce. Pokud chtíč cítit a být člověk dosáhne hranice, mají možnost se rozhodnout. Poté je čeká svět, který není jako ten jejich, je plný krásných věci, ale i těch hodně špatných. Avšak kvůli možnosti cítit, vnímat a ŽÍT jsou schopni obětovat vše. Nikdo z nás lidí si neuvědomuje, co to znamená být člověk, mít city krásné i nepříjemné. My si neceníme toho co je nám dáno, přestože je to nejcennější co máme a co nám nikdo nevezme. Wendersův pohled na svět. Vyzdvihnutí lidských citů a hlavně lásky. Dokonalá poetika, která se v některých scénách a rozhovorech nedá nevidět. Dokonalý hlavní pár andělů. Úchvatné scény. Nadsázka a ironie hlavně( v případě Petera Falka). Čistá dokonalost!!! Na někoho tento film může působit zdlouhavě, ale podle mě každá sekunda dotváří dokonalý celek . Takovéto snímek se natočí jednou za život jednomu z tisíců(možná milionů) a Wenders měl to štěstí, že se stal tím vyvoleným co tuto možnost dostal. Záběr na anděla na soše anděla. Do toho znějící úchvatně přesná hudba, která nemůže člověka nezasáhnout. Nebo stojící anděl na vrchole katedrály a na zádech jeho krásná křídla pomalu mizející v mlze...Co je krásnější? (11.11.2004)

Musím říct, že jsem k tomuhle filmu přistupovala značně skepticky. Po přečtení některých zdějších komentářů a vyslechnutí některých názorů jsem si říkala, že to bude určitě hrozná nuda, ale že se na to už jen kvůli věhlasu a doporučení některých kamarádů podívám. Nakonec přesto, že jsem si film pouštěla mezi 12. a 2. hodinou v noci, navíc v posteli, ani jedinkrát jsem neměla tendenci usnout a v žádném případě nemůžu říct, že by mě nudil. Přesto z mého pohledu měl pár hluchých míst a já osobně bych asi hodně zkrátila některé to "poslouchání myšlenek" stylem monologů, aby měl film trochu lepší spád. Jako ostatní musím pochválit výbornou kameru a herecký výkon Bruna Ganze (přestože si nemůžu pomoct a při každém detailním pohledu do jeho tváře jsem viděla spíš toho Hitlera z "Pádu třetí říše", než anděla...). Celkový dojem je ale přesto tak nějak spíš průměrný, protože určitá místa (bylo jich povícero) mi přišla spíš tak nějak pseudopoetická, než cokoliv jiného. Rozhodně si ale myslím, že by se na tenhle film měl jednou podívat asi každý, aby si udělal vlastní názor na tohle bezesporu originální dílo. (12.12.2008)

Ohromný, nebeský film. Wendersova režijní ruka vykreslila niterný příběh o touze a bytí, filosofickou studii andělství a lidské duše. Celkové vyznění, že člověk vidí svět v celé škále barev, emocí a odstínů tragičnosti, cirkusovém reji existence od chvil štěstí až k okamžikům smutku, potřebě naděje v nějakou budoucnost oproti vidění andělů, jež je kontrastní, černobílé. Vidí pouze polaritu věcí a nic, co je mezi nimi, necítí. Damiel se vzepře, stane se člověkem - uchvácen cirkusou divou Marion a s Columbem si dá kávu... Atmosférická výpoveď o rozděleném městě, duchovně očistná záležitost... (12.09.2006)

"Jeden ze 100 filmů, které musíte vidět, než umřete." Jeden ze 100 největších filmů všech dob časopisu Entertainment Weekly. Záleží na každém divákovi, jestli Nebe nad Berlínem přijme jako krásné poetické podobenství o andělech a lidech kolem nás, které ho obohatí novými zkušenostmi a pocity... Anebo zda se ukouše nudou nad pomalým a přenáročným vysoce oceňovaným filmem o ničem a monologickou meditací andělů a lidí o životě. Já patřím k té druhé skupině, vydržel jsem 76 minut a neumřel u toho - kdo vydržel víc? Ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=-U9kjN5ISDQ (27.01.2010)

Nádherný pomalý film pro pokročilé :-) . . . Pro trpělivé, citlivé a otevřené duše a srdce. Viděno třikráte a kdykoli rád znovu... Navíc - kdo neviděl tenkrát v tom osuma- či devěta- (to už si přesně nepamatuju :-) -osumdesátém v klubové premiéře, kdy ještě >velká berlínská< byla na věčné časy a husákovi bijci mlátili po ulicích lidi - nepochopí. Tenkrát jsme šli s přáteli z toho jundrovského filmáče a tak nějak VĚDĚLI, že už si komunisti můžou pomalu definitivně... Neříkám, že jsem tomu sám v sobě zcela věřil, ale ta síla...! (21.10.2005)