Nebe nad Berlínem

"My žijeme v Praze, to je tam, kde se jednou zjeví Duch sám..." Ne... V Berlíně, na mejdanu s Cavem, Columbem a dvěma anděly. Dosud jsem jen o jednom filmu napsal, že pět hvězdiček je málo. Toto je druhý. Dobře, že zrovna tento, protože tím prvním byl Begotten, proti němuž stojí Nebe nad Berlínem v přímé opozici. Berlín pod nebem, dva zvláštní, velmi zvláštní agenti a tisíce forem a lehkost toužící po tíži a tíže po lehkosti, svoboda po nutnosti a zase naopak a celé dějiny v jednom dni. Žít znamená umřít a neumřít znamená nezažít. Co si vybereš? Ať mi nikdo neříká, že to pravé je barevný svět, jak ho vidíme my. Ne, to je jen hýření klamu a náhod a rej molekul. Pravá skutečnost je vidět tím andělským šerosvitem. To andělé vidí náš svět a nás samé v kráse tisíců odstínů mezi černou a bílou. Kdo tohle natočil? Kamera, hudba, okolnosti, jsem v tom až po uši. A do toho Columbo, cože? To se mi snad zdá? Ne, nezdá, je tam Columbo a patří tam a svět snad přece jen je k obývání. Jen jedna věc mohla tento neuvěřitelný film rozbít, totiž konkrétní příběh. A když anděl zaměnivší věčnost za pomíjivost skutečného hledá svou akrobatku, mám strach, že to skončí džusem, no ale zatím pořád dobrý a když už je to tady, končí to naprosto "pyramidálně", to čumíš hollywoode na zamilovaný happyend. Jen ten zbylý anděl osaměl a nějak posmutněl, jakoby ho všechna ta krása začala unavovat, ani toho Homéra už neposlouchá, ale doufám, že krizi překoná. Co by s námi bylo, kdyby už nás žádný anděl nepozoroval? Vždyť by nám zbyly jenom ty barvy. Nebo přece něco? Coincidentia oppositorum, tíže a lehkost, volnost a svázanost, tvar, konkrétno, to je den, v němž se duch stal masem a maso duchem. Akrobatka je konečně "osamělá", protože s ním je celá sama sebou. A on konečně přestal být sám sebou, aby mohl být někým. (08.07.2011)

Nikdy dříve nezněla němčina tak hypnoticky. Nikdy dříve nebyl Berlín tak okouzlující. Nikdy dříve nedostalo slovo film takovouto podobu. Složitý příběh o věcech mezi nebem a zemí. Báseň. Chlad. Filosofie. Nebe nad Berlínem, nebe nad námi. Nick Cave už je jen tou pomyslnou třešničkou na dortu. Strašně ráda bych dala pět hvězdiček, ale nemůžu. Vidím veškeré kvality, nenacházím slabé místo, ale.. necítila jsem nic. Jak moc jsem si přála podlehnout a nechat se unášet nádhernými obrazy i myšlenkami, tak to prostě nešlo, můj pohled byl čistě racionální. Snad jednoho dne se tou krásou nechám pohltit bez výhrady. (10.01.2008)

Artová onánia, na ktorú sa každý intelektuál bojí povedať krivého slova. Dosť pochybujem, že všetci, čo tento film nekriticky obdivujú, ho aj naplno chápu. Netvrdím, že nie je kvalitný a že nemôže byť geniálny, len mne jednoducho nesadol a mám pocit, že aj v rámci európskeho artu sa jedná o dosť ojedinelú záležitosť. Každopádne Bruno Ganz je naj nemecký herec a Wenders dokázal natočiť Nebo pomocou filmovej techniky spôsobom, že mi pripadal ako veľkofilm. Dúfal som, že mi zmysel tohto diela na konci odhalí poručík Colombo. Tak možno nabudúce, film som videl dosť dávno. VIDENÉ ZNOVA: Takže prvé pozretie bude asi u každého diváka skôr takým aklimatizačným, aby si vybral, na čo sa bude nabudúce sústrediť a ktoré myšlienky si uloží do duše po ďalšom pozretí. História ľudstva (prostredníctvom Berlína) charakterizovaná kontrastom vojny, krutosti a lásky, splynutie dvoch osamelých duší v kontraste s nekonečnou osamelosťou v oboch zobrazených svetoch, čiernobiele poňatie z pohľadu anjelov verzus náš farebný svet, respektíve svet filmový a reálny, ktorého pojítkom je Peter Falk as himself. Od nej až na tú skutočnú večnosť, ktorou je láska a nie neobmedzený čas a priestor v najemotívnejšej scéne filmu, schválne natočenej antimelodramaticky. Možno, keby sa film netváril tri štvrtiny tak egocentricky a vážne, považoval by som ho za geniálny. Ale o tom možno rozhodne tretie pozretie, možno v časoch, keď budem zažívať ono dokonalé splynutie duší, ako Damiel. (19.06.2012)

Nebe nad Berlínem na mě působí jako zfilmovaná básnická sbírka. Není se co divit, motiv andělů procházejích šedivými ulicemi Berlína, poslouhcajíce myšlenkové proudy obyvatel tohoto ponurého města, je nevšedně poetický. Depresivní duch Berlína zde hraje prim, ostatně pro mladé poety je toto ponuré město určitě vděčným tématem jejich autorských pokusů. Opravdu silná je například scéna z knihovy, kdy se andělé brodí myšlenkami čtenářů. Bruno Ganz je opavdu charismatický anděl, Peter Falk je prostě Peter Falk. A Nick Cave do tohoto filmu se svým poetickým rukopisem tak nějak patří. Mnohem lepší film, než prapodivná zjednodušená hollywoodská mutace Město andělů. Mimochodem, už vím kde vzali U2 inspiraci pro klip Stay...faraway, co close. (21.05.2005)

O existenci tohoto filmu vím minimálně od roku 2002, kdy Rudiš literárně debutoval knihou Nebe pod Berlínem, jejímž názvem Wendersův film parafrázoval. A celé ty roky jsem kolem něj chodil a stále si nebyl jistý, jestli ho vlastně chci vidět. Když jsem se k tomu po nekonečném váhání konečně odhodlal, zklamaně jsem seznal, že kdybych ho dál ignoroval, o nic bych nepřišel. Filmu asi nelze upřít jisté formální kvality, jako je krásná kamera, působivé lokace, výborné obsazení, apod., ale osobně jsem ho celý spíše protrpěl. A nevytrhne to ani výskyt Nica Cavea - snad proto, že ten už mě taky tolik nebere jako dřív. Celý ten lyricko-éterický háv, na němž se tento film vznáší, jsem osobně shledal nesnesitelným - a zoufale banálním. Lidem, kterým se tento film líbí, to upřímně přeji, ale osobně se k nim bohužel řadit nemůžu - a ze všech Wendersových filmů, které jsem kdy viděl, mě tento jediný téměř zcela minul. Stane se - snad kdybych film viděl za jiných okolností a v jiném rozpoložení... i když, ne, asi moc nevěřím, že by se mi to mohlo někdy líbit. (05.03.2016)