Nebe nad Berlínem

Jsou filmy, na které musíte mít čas a náladu. Rozjímavá melancholie tomuto dílku rozhodně sluší, podobně jako ona černobílá barva. A až mysticky snová atmosféra. Andělé se snaží pochopit lidi, proto chodí do knihovny, procházejí tehdejším "začarovaným" Berlínem, poslouchají myšlenky... až... Velmi příjemným ozvláštněním je rozhodně Peter Falk, jeho stoický klid a nadhled, jemná pousmání, je přece jen trochu napřed a má své vědomosti. Nick Cave budiž, ale mým šálkem kávy nikdy nebyl. I když jak co. Ale za tu mysticky snovou atmosféru trochu nadhodnotím, na té zde ujíždím. ----------------- Zóna společně s Aero Films vydali další snímek, který se řadí spíše do kategorie uměleckých filmů, přesto si získal popularitu i ne až tak artovým publikem. Natočil jej v roce 1987, dva roky před pádem berlínské zdi, Wim Wenders. Kromě onoho politického podtextu, který vykukuje spíše nechtěně, však nabízí snímek hlavně zamyšlení nad údělem lidí (a andělů), zajímavou černobílou poetiku, skoro mystickou atmosféru – a písničky Nicka Cavea. Po vložení disku se spustí nejprve dvouminutové nepřeskočitelné intro, které asi má naladit do nálady a poklidu filmu. Film samotný má anamorfní formát 1,85:1, obraz velmi dobré kvality, stejně jako vyčištěný zvuk ve dvou formátech – DD 2.0 a DD 5.1. Titulky jsou v nabídce jen české. Bonusy zastupují audiokomentář Wima Wenderse v angličtině (bez titulků), trailer (1:51), hudba z filmu – 7 tracků, doplněných jakousi animovanou fotogalerií z filmu (jde o původní hudbu Jürgena Kniepera, takže Nick Cave se nekoná), a konečně nepoužité scény s komentářem režiséra (30:56) – obsahují české titulky, obraz je anamorfní, a když vyčkáte, uvidíte v podstatě i alternativní konec Nebe nad Berlínem, který není divu, že se ve finálním sestřihu neobjevil... :-) (23.07.2018)

Když se někoho zeptáte na nejoblíbenější německý film, většina vám velmi pravděpodobně doporučí filmy jako Metropolis, Ponorka, Nekonečný příběh nebo Klepání na nebeskou bránu. Velmi pravděpodobně ovšem dojde i na doporučení právě Nebe nad Berlínem, snímku Wima Wenderse, který za film v roce 1987 obdržel na Filmovém festivalu v Cannes cenu za nejlepší režii. Wenders ve svém filmu nahlíží na život andělů, kteří neviditelní naslouchají myšlenkám obyvatelů Berlína a jeden z nich zatouží po tom stát se člověkem. Wendersovo Nebe nad Berlínem je vskutku výjimečným filmem. Jde přesně o ten typ filmu, který dost možná potřebuje po jednom zhlédnutí ještě další zhlédnutí, aby člověk dostatečně mohl ocenit jeho nezpochybnitelně vysoké kvality a ve vší té poetičnosti se lépe zorientovat. Jde přesně o ten typ filmu, který vyžaduje diváckou pozornost, za odměnu ovšem rozdává skutečně speciální zážitek.   Vizuálně vtahující podívaná, kterou doprovází úžasný soundtrack Jürgen Kniepera a především se může opřít o silné herecké výkony. Skvělý Bruno Ganz, velmi dobrý Otto Sander a bravurní Peter Falk v roli sebe samého. Vtahující zvuk je jen třešničkou na dortu tohohle velmi specifického filmu, který se zaobírá smyslem života a dokáže přitom prodat fungující romanci. Přitom je to do jisté míry tak trochu lidsky nepříjemné, přesto se ovšem pozornost u Nebe nad Berlínem ztrácí těžko. Je to přesně ten typ filmu, který valná většina lidí popíše jako ten film, kde se většinu času nic neděje. Což je pochopitelně tak trochu úsměvné. Není to film pro každého, především ne pro lidi toužící po chvíli sledování něčeho, kde můžou bez obav vypnout mozek. Wendersův pohled na svět je ovšem vtahující a skutečně zajímavý. Příběh o dvou andělech pomalu plyne, obsahuje ovšem spousty silných momentů. A především v moment, kdy dojde na zásadní událost a nástup Nicka Cavea and the Bad Seeds též dojde k uspokojující tečce celého příběhu se silnou pointou.   Je to jednoduše skvělý film, který se jen nesleduje dvakrát snadno. Automaticky může někomu přijít nezajímavý a o ničem, jde ovšem právě o to, aby se u Nebe nad Berlínem zapnul mozek. Zmáčknutím tlačítka se najednou zjeví skvělá poetická romance s výjimečným pohledem Wima Wenderse (a spoluscenáristů Petera Handkeho a Richard Reitingera) na svět. Ten typ uměleckého filmu, kterému by měl dát šanci každý. I když toho filozofování nad smyslem života možná pro někoho bude příliš moc...... (02.08.2021)

Nikdy dříve nezněla němčina tak hypnoticky. Nikdy dříve nebyl Berlín tak okouzlující. Nikdy dříve nedostalo slovo film takovouto podobu. Složitý příběh o věcech mezi nebem a zemí. Báseň. Chlad. Filosofie. Nebe nad Berlínem, nebe nad námi. Nick Cave už je jen tou pomyslnou třešničkou na dortu. Strašně ráda bych dala pět hvězdiček, ale nemůžu. Vidím veškeré kvality, nenacházím slabé místo, ale.. necítila jsem nic. Jak moc jsem si přála podlehnout a nechat se unášet nádhernými obrazy i myšlenkami, tak to prostě nešlo, můj pohled byl čistě racionální. Snad jednoho dne se tou krásou nechám pohltit bez výhrady. (10.01.2008)

Jeden z nejkrásnějších německých filmů, co jsem kdy viděla. Asi nejvíc se mi líbil kontrast snových pasáží s těmi dost krutě realistickými (těch bylo ale méně) nebo černobílých s barevnými (film začne být barevný vždy, když Damiel něco pocítí, a potom, když se stane člověkem). Někdy jsem sice měla problém plně pochopit hloubku filosofických úvah, které pronášeli anděl Damiel (Bruno Ganz) a jeho láska artistka Marion (Solveig Dommartin), ale to nic nemění na tom, že jsem si z kina odnesla nepopsatelně krásný melancholický pocit jakéhosi smíření se. Pěknou roli dostal i Peter Falk, který si zahrál bývalého anděla a také sám sebe, a který svádí ostatní anděly, aby se staly lidmi. (28.03.2005)

"Nikdo ale zatím neuspěl zpíváním mírových eposů. Co je na míru tak špatné, že není tak inspirativní?" Existenciální mozkový červ. Manifest života ve vší jeho ponurosti a bezútěšnosti. Úchvatný hudební doprovod. Divácký a lidský zážitek. A ta "báseň" o dětech, respektive dětství... Jsem rád, že amíci ten remake pojali trochu jinak a nesnažili se o došlovnější převod, protože kdo ví, jak by to v jejich podání dopadlo. Takhle můžu mít skoro stejně rád oba filmy. (19.10.2016)