Kandidát

Cynická črta o cynismu využívajícím ke svým záměrům lidí, kteří v sobě pořád živí naději, že bude líp, byť by byla sebevíce lichá, nebo dokonce mrtvá. Není to organický, plnokrevný film, postavy a jejich motivace jsou velkou měrou nevyjasněné, jejich hrubě načrtlé nesourodé rysy netrasují žádné uchopitelné osudy, s nimiž by se dalo sympatizovat či se vůči nim vymezovat, nedá se ve skutečnosti ani usoudit, která z postav reálně vidí do dění, dost možná žádná a všechno je to jen takové plácání, ale ani to není zřetelnou scelující výpovědí. Snímek nicméně nenudí a prozrazuje jak filmařský talent (zaujme kamera, střih, vystavění scén, ačkoli samotný scénář silnou stránkou není), tak určitou lidskou netrpělivost, nespokojenost a občanský apel, což je primárně sympatické. *~ (13.12.2019)

Človeka aj poteší, že na Slovensku začne točiť aj niekto iný ako utrpiteľskí elitárski umelci, čo dva krát za rok navštívia ústav pre problémovú mládež, potom sotia dvoch nehercov pred kameru, stlačia play a myslia si , že svojím "realistickým" pseudohumanizmom spasia svet. Bohužiaľ tento druhý protipól (filmy ako Kandidát) a ich snaha natočiť populárny žánrový film opäť raz nevyšla. Ešte by sa dalo prehltnúť, že je to celé jedno reklamné porno. Čaro réžie totižto spočíva v nastrihávaní makrodetailov ksichtov na fetišistické makrodetaily produktov prekladané nemotivovanými jazdami v celkoch zaberajúce kuchyne a kancelárie z dizajnových katalógov. Režisérovi, ktorý doteraz točil len krátke reklamy, však nepomáha ani scenár. Dialógy sú na pár miestach celkom dobre vygradované a sem-tam sa scenár snaží umne striedať dramatické pasáže s menej dramatickými, ale v celom príbehu je toľko logických lapsusov, toľko nedotiahnutej poučkovej strnulosti a remeselnej nedôslednosti, že je to až bolestivé. O prilepenom konci a zbytočnosti celej odpočúvacej línie ani nehovoriach. Najviac ma však otravuje vyznenie filmu. Pôsobí to, akoby to spískala partička frustrovaných "umelcov", ktorí si chcú ostro uťahovať z biedneho stavu súčasnej politickej kultúry. Narážky na sociálne istoty, na tendre a mediálne kauzy pôsobia však veľmi plytko a hlavne je ťažko určiť, kam mali byť smerované, keďže už samotné poňatie kandidáta je protirečivé. Na jednu stranu chce kritizovať súčasný spôsob vytvárania kandidátov populistickými politickými stranami za pomoci národniarskych symbolov, na druhú stranu však kandidáta heroizuje a chce, aby sme ho ako diváci milovali. Sú to teda len romantické bludy o skazenom politickom marketingu s konšpiračnou pointou o tom, že za všetkým sú zlí eštebáci. Film teda nie je ani len priemerná žánrová zábava, a už vôbec nie dielo s inšpiratívnym spoločenským presahom. Iba symptomaticky vypovedá o tom, ako sme všetci frustrovaní s Fica, ale nič proti tomu nevieme spraviť. Megaotravné sú aj inside jokes s populárnymi tvárami z kultúrnej brandže ako napríklad Baláž a Hubinák v televíznej ankete, ktoré nemajú absolútne žiadny zmysel a k smrti otravná je komická postava mladého afektované odpočúvača, ktorý akoby sem doplachtil z Krónerovho Lóve a jeho exploatačné rádobyvtipné jazykové okienka, ktorých motivácia je mi rovnakou záhadou ako plagát Liv Ullmann v jeho byte. Keď mi poskytne niekto rozumnú motiváciu, prečo má postava s mentalitou pubertálneho vtipálka v izbe megaplagát hereckej hviezdy autorského kina šesťdesiatych rokov, tak som ochotný pozrieť si Kandidáta znova a pohľadať v ňom ešte niečo na druhú hviezdičku, pretože ma mrzí, že sa ďalší slovenský film len mierne odliepa od spodnej hranice hodnotiacej škály. (13.10.2013)

Ne že by to bylo prosté čistých WTF momentů, podepřených mocně naprosto nekoncepčními českými post-synchrony (etudy biskupa Jozefa působí jak pasáže z vatikánského porna). Pokud ale čeká naivní bulvární žumpu typu Ulovit miliardáře / Kajínka, budete zákonitě zklamáni, neboť tento film dělali a) lidé, kteří zjevně mají s prostředím marketingu a reklamek zkušenosti, b) lidé, kteří sem tam dovedou napsat solidní dialog c) lidé, kteří jakž takž umí točit filmy (neříkám, že dobré). Formálně se samozřejmě bavíme o velmi snaživém derivátu na pomezí reklamy na kapučíno a nápodoby Tony Scotta. Scenáristicky jde o hodně pracně slátané dvě linie, z nichž jedna působí spíš jako dýchavičná továrna na humor a promo hlasu a obličeje Michala Dlouhého, druhá potom jako křečovité konstruování politického thrilleru v reáliích, které mu nepřejí. Je to amorfní slepenec motivů, které jsou jednotlivě zajímavé, někdy dokonce mají určitý kritický potenciál, dohromady ale působí jako trochu překotné žvanění o podstatě současného politického marketingu a tak vůbec. Když rozklíčujete jednotlivé vrstvy, odfiltrujete blbosti, zbude vám triviální historka s velmi triviálním poselstvím. Kandidát se sice zkouší tvářit, že je něco víc, ale nejlíp to vystihuje už "zavlasypřitaženost" následujícího SPOILERového spojení: slovenský Kennedy a potomek Štúra. Film se jednoduše chová podobně jako hlavní postava - všechno řeší efektem a kde efekt nepomůže, zabere ještě více efektu. U postav často vzniká dojem, že na svět kolem vlastně vůbec nereagují a sunou se dál jen proto, že to po nich scénář vyžaduje (jako kdyby se Coppolův Rozhovor úplně vykašlal na duševní strádání hlavní postavy a soustředil se jen na obsah odposlechů). Povrchnost tak v důsledku nemá žádný kritický / ironizující korektiv. Ani jednou jsem neměl pocit, že Kandidát uráží mou inteligenci, ale ani jednou jsem zároveň neměl pocit, že ji jakkoli stimuluje. Prostě nejpozitivnější, co o něm můžu říct je, že v daném žánru na území Československa nejspíš nic lepšího nevzniklo. A to je pořád sakra málo. (19.02.2014)

Mám schízu a tedy jsem měl připravený v hlavě komentář, který bude film hejtovat navzdory, pokud tomu střelim čtyřhvězdí a komenář radostný, kontrastní k tomu, že švihnu trojhvězdu. Jestli se mi v zásadě Kandidát líbil, tak případnýmu napadení budu čelit, že "ano, stačí mi nesmyslná vizuální opulence, rozostřené postavy v extrémně zpomalených záběrech opouštějící scénu, zbytečné náklony kamery i infantilní přeostřování z makra na celek bez jakéhokoli narativního ukotvení" (aka to se nám to točí, když jsme ukořistili REDku, že). Jenomže marná sláva, když tohle v post ČSR nikdo jiný neumí (čest výjimkám), co mám asi tak dělat? Karáskův debut je reklamou prosáklý nejen námětem, ale zejména stylizací, která je odporně pročištěná, čvachtá se v jednoduchých tvarech, designových interiérech, perfektně nakomponovaných záběrech a v síle gesta oproti síle slov. Takže vlastně zamrzí, že bylo třeba jebat se s takovou lokální, neobjevnou a překombinovanou zápletkou, zahlcenou postavama, který mi byly ukradený více než jakákoli budoucí volba prezidenta. Zejména na Slovensku. Nemluvě o zrůdném (slovenském) postsynchronu, který kdykoli se člověk díky formě odpoutá od té zhoubné provinčnosti, ho vrátí brutálně zpátky na zem. A ještě ho kopne do hlavy. (09.07.2014)

Ono to v tom 2013 vyzeralo ako sranda, ale dnes v tom vidím pomaly všetko čo sa v tejto smiešnej krajinke odohráva pred prezidentskými voľbami. Len s rozdielom že Zuzanu Potôňovú netreba strieľať. Audiovizuálne na domáce pomery veľmi vyspelý film. 9/10 P.S kniha je lepšia a ani pointa objednávateľa tam nepôsobí ako našraubovaná. (12.03.2019)