La Vénus à la fourrure
Wenus w futrze
Venuša v kožuchu
Venus in Fur
VOD (1)
Obsahy(1)
Deštivý pařížský podvečer, vylidněné ulice a zapadlé divadlo, kde celý den probíhaly zkoušky na hlavní roli Vandy v adaptaci slavné hry z 19. století Venuše v kožichu. Režisér Thomas už chce z divadla utéct, když v sále uvidí herečku Vandu, energickou, nebojácnou a velmi odhodlanou udělat pro hlavní roli naprosto cokoliv. Pro hlavní roli, do které se až záhadným způsobem perfektně hodí... Legendární režisér Roman Polanski převedl na filmové plátno stejnojmenný hit amerických divadelních scén Davida Ivese. V promyšlené a strhující hře sexuální přitažlivosti, dominance a submise excelují Emmanuelle Seigner a Mathieu Amalric. (Febiofest)
(více)Recenze (88)
Tyhle minimalistické konverzačky fungují obvykle na chemii mezi herci. No a tady se to nějak nepovedlo. Holt Smrt a dívku nebo Boha masakru jeden nenatočí každý den... ()
Bože, to byla snaha o intelektuální smršť, kde by to mezi oběma protagonisty jiskřilo. Místo toho jen nuda a šeď - slovy klasika. ()
Erotické dusno, jaké tu od dob Základního instinktu nebylo! Navíc s řekněme rodinným rozměrem, protože mladý Roman Polanski tu samozřejmě je a k němu jeho žena, Emmanuelle Seigner. Právě u Emmanuelle jsem si v některých filmech nebyl jejími výkony příliš jistý, to je ovšem po Venuši v kožichu zapomenuto, její proměna ze "zničené" a promočené ženy, ve skutečnou bohyni, je úchvatná. A co teprve když k hereckému umu přidá ještě ženskost, charisma a samozřejmě nemálo dominance, což se vlastně často nevylučuje. Mathieu Amalric měl co dělat, aby ji stačil. I když vlastně, v některých ohledech stačit neměl, ona podřízenost byla patrná již krátce po úvodu. Jeho výkon je taktéž dokonale reálný, či snad osobní? Občas jsem měl až tento pocit. Jednoduše, chemie mezi herci zde funguje dokonale, film je skutečným koncertem. Prolínání divadelní hry a filmové reality je další silnou částí Venuše, ne vždy je totiž snadno poznatelné, která z těchto částí se zrovna odehrává, což nabádá k většímu zamyšlení. Samozřejmě, není to žádný příběhový zmatek, vše je dokonale zrežírované, sestříhané a především napsané. Dialogy jsou pro film o dvou hercích na divadelním jevišti zcela zásadní, zde je radost je poslouchat. Navíc, nejen z hereckého obsazení je znát, že je Venuše pro Romana Polanského skutečně osobní záležitostí, právě z dialogů je cítit občasné vyřizování účtů "se světem". Málem bych zapomněl... Alexandre Desplat a ta atmosféra celého filmu! Otázkou zůstává, kdo byla Vanda? 80% ()
Emmanuelle Seigner nám trochu zestárla, ale neztratila nic ze své sexuality, což krásně dokazuje v tomto filmu o dvou hercích, z nichž ten druhý je mladší kopií Romana Polanského. Přes začáteční komediální a humorné scény se příběh přeměňuje do dramatické roviny o dominanci a submisivitě a prohození genderových rolí. Musím říci, že na to, že se celý film odehrává na jedné scéně jsem se ani trochu nenudil. ()
Jsou lidé, kteří v 80 letech používají plínky a nepamatují si své jméno a pak jiní, kteří točí filmy jako Venuše v kožichu. Bravo! ()
Lepší Birdman v županu, než Venuše v kožichu - aneb spisovatel, režisér, jeho žena a její milenec. ()
Za poměrně krátkou dobu jsem viděl 3 filmy 3 slavných režisérů, kteří si chtěli udělat radost, tak se zcvokli a nakroutili divácky těžko stravitelné blábolení. Trier Nymfomanka + Tarantino Tenkrát v Hollywoodu a Polanski Venuše. ()
Příjemná atmosféra zastaveného času. Zajímavý princip vžívání se a vystupování z rolí. Provedení místy není úplně přesvědčivé a nevychází v tu chvíli ani jako hra. Reakce postav jsou buď příliš slabé, nebo zase bezdůvodně přehnané. Připadá mi, že to je vedením herců. Amalric působí místy jako šarže a je vidět, že si s tou situací moc neví rady. Herečka je manželkou Polanského, takže se tady odehrává nevěra na třetí. Možná proto je Amalric na své poměry slabší. ()
Venuše v kožichu je velice zajímavým filmem, který však v závěru nenaplňuje svůj potenciál. Po pozvolnějším začátku se film hezky rozjíždí a přibližně do dvou třetin nabírá na intenzitě, bohužel ale v poslední třetině tempo neudrží a začíná ztrácet dech. Závěr filmu mi pak přijde vyloženě odfláknutý. Je to škoda, protože ještě v polovině filmu jsem viděl silný potenciál na plný počet. Takto je to někde na pomezí 3* a 4*. Nakonec dávám 4* za perfektní výkony obou protagonistů, kteří své role snad ani nemohli zahrát lépe. 70% ()
Zvláštní a díky závěru až bizarní záležitost. Ale hodnotím především herecký výkon Emmanuelle Seignerové, protože jinak tento Polanského konverzační souboj nebyl úplně mým šálkem kávy. ()
Bohužel nejsem až tak velký intoš, avšak herci fajn. ()
Zatím jednoznačně nejlepší volná adaptace Sacher-Masochovy knihy Venus im Pelz. ()
No, asi je to svým způsobem geniální dílko a herecký koncert dvou herců, ale já na to divadlo ve filmu (nebo filmové divadlo?) nějak moc nejsem. Jednou bohatě stačilo. ()
Výborně udělaný film podle divadelní hry. Ale na divadle by to bylo působivější. ()
Dobrá šukna. ()
Film pro milovníky divadla. Jednoznačně. Výborné, oba hlavní představitelé předváděli herecký koncert. Nicméně škoda, že na dnešním promítání na Febiofestu ve 14.15 můj zázitek rušilo hlasité chrápání jednoho z přitomných diváků. Že by vydatný oběd? Film sám rozhodně nikoho uspat nemohl! ()
Krásna umelecká záležitosť, v kontexte tvorby Polanského na jeho najlepšie to nemá, to preto 4. Desplat majster noty. Polanski ukázal ako vystavať film s dvoma hercami (nie, žeby bol scenár zámerne vystavaný aby takto jednoduchou cestou ukázal ako vystavať film), zvyšok priestoru tvorí kamera, pozadie, hudba. Aj po Pianistovi, má čo Polanski ponúknuť. Neoľutujete! /85 %/ ()
Krásné balancování mezi rolí režiséra, herce a muže, který který neví, zda si to chce zahrát nebo to prožít. ()
Zklamání. Nemám rád lacinou erotiku a v tomto filmu je jí zkrátka přespříliš, vlastně tu nic dalšího už není. Jenom to, že hlavní představitelka má velký kozy a sexy punčošky, mi na devadesát minut filmu tedy nestačí. Zbývá tak už jen jízda kamery na začátku (do divadla) a na konci (z divadla) a nejhezčí jsou rozhodně závěrečné titulky - jednak že už je konečně konec a pak samozřejmě díky přehlídce Venuší od mistrů klasického malířství. ()