V říši Stříbrného lva

V říši Stříbrného lva přímo navazuje na předchozí májovku Divokým Kurdistánem stejným duchem. Naivita je zřetelnější a každou chvíli se soupeřící strany na výsluní ochranné vladařovy ruky střídají. Jihošpanělské hory, skalní útvary a pouštní části jsou působivou kulisou pro zidealizovaný příběh s chlapeckou vůní po královském dobrodružství romantiky dálek, panenské přírody, tajuplného nebezpečí a upřímného a čestného postoje na straně spravedlnosti a dobra. Celý ten dětský dobrodružný svět z knih a představ ožívá a s nostalgickou hřejivostí přináší přenesený pocit uspokojení. Pro zábavu a odreagování je to ideální filmový výtvor. Hlavní postavou příběhu je samozřejmě aktivní bojovník za spravedlivý řád světa Kara ben Nemsí (velmi příjemný Lex Barker s hlasem Gerta Günthera Hoffmanna). Po jeho boku stojí věrný a spolehlivý německý ovčák a oddaný přítel Hadži Halef Omar (sympatický Ralf Wolter), trpící zuřivými návaly povýšeného vychloubání. Třetím hrdinou na straně dobra je Ahmed el Corda (zajímavý Gustavo Rojo s hlasem Michaela Chevaliera) v neústupném boji za osobní i kmenovou spravedlnost a ve jménu osudové lásky. Hlavní ženskou postavou je mladá Ingdža (půvabná Marie Versini s hlasem Ursuly Heyer), dcera šejka chaldejských křesťanů, s romantickou funkční linkou. Nejvýraznější postavou na straně zla je Machredž z Mossulu (dobrý Djordje Nenadovic s hlasem Martina Hirtheho), vytrvalý a vynalézavý ve své pomstychtivosti a podlé zákeřnosti. Pozadu nezůstává Abú Sajf (velmi zajímavý Sieghardt Rupp), vychytralý a nesmlouvavý vůdce všehoschopné pouštní lupičské bandy. Humorný nadhled je opět doménou velkorysého anglického lorda Davida Lindsaye (příjemný Dieter Borsche) a jeho oddaného sluhy Archibalda (zajímavý Chris Howland), trefného komentátora prožívaného dobrodružného nebezpečí. Z dalších rolí: laskavý a ovlivnitelný vládce padišáh (Fernando Sancho s hlasem Konrada Wagnera), dobrosrdečný Ingdžin otec a chaldejský šejk Kadir Bej (Charles Fawcett s hlasem Curta Ackermanna), Machredžova zuřivá a poslušná pravá ruka Durek (zajímavý Antonio Iranzo s hlasem Rainera Brandta), Ingdžina láskyplná babička a moudrá nejvyšší chaldejská kněžka Marah Durimeh (zajímavá Anne-Marie Blanc), či vůdce kmene Abtuelů šejk Zedar (Antonio Casas s hlasem Wolfganga Lukschyho). Občasné sledování filmového vítězství dobra nad zlem a následné nastolení idealistické rovnováhy spravedlivého řádu světa chlácholí a v duši zanechává jiskřičku naděje a potřebnou odvahu do normálního života. (14.02.2017)

Všechny Mayovky jsou prodchnuty jistým kouskem naivity a je to jedna z věcí kterou přiznivci očekávají a akceptují, ale když se k tomu přidá i naivita režiséra a sénáristy, tak vznikne film na který se dá dívat jen se sebezapřením. Zde jsou příklady: Přežití Machredže, který spad v minulém dílu do 15 metrové propasti a odnesl to jen šrámem na tváři....a to se V říši odehrává okamžitě po Divokém Kurdistánu, takže tam ani nebyl nějaký čas na rekonvalescenci. Solné jezero, které Kara říká že se dá objet za tři dny má na jednom záběru velikost Máchova jezera. Útěk M.Versini za pomocí Machredže, při kterém ji vypadne dýka na skálu a stráž, která stojí 3 metry od ní si ničeho nevšimne....atd, atd. (07.03.2005)

Pátá či kolikátá mayovka v řadě... ti indiáni měli tentokrát na hlavě fezy, turbany a ručníky, Old Shatterhand si změnil jméno a velcí náčelníkové neschovávají své poklady v jeskyních, ale staví je na odiv. Kromě těch chaldejských. 90 minut a opět stejný recept užívající přestřelek, chamtivého záporáka (v těch mayovkách jim snad nikdy nejde o nic jiného než zlato, jednou to tedy bylo černé zlato), komické postavičky (otravná dvojice angličanů), únosy, útěky, ordály a spousta scén, jež neposouvají děj a necharakterizují postavy, které to při své plochosti a dětské čitelnosti vlastně ani nepotřebují. +++++ Speciálně těmi božími soudy by se mělo šetřit, jeden na film je příliš. Připomíná mi to jeden vtip... Katecheta v nedělní škole se snaží vysvětlit žákům, co je to zázrak. "Představte, že vylezu na věž, skočím dolů a nic se mi nestane. Co to je?" Pepíček: "No, to je štěstí." "Hm, štěstí, dobře. Ale já vylezu ještě jednou a zase skočím dolů a zase se mi nic nestane. Co je tohle?" "No, to je fakt klika." "Klika, říkáš... ale já vylezu potřetí, skočím dolů a ani teď se mi nic nestane..." "Nojo, to už je trénink." Kara ben Nemsí ten trénink má a proto by nikoho božím soudem neměl být schopen přesvědčit! (23.09.2014)

Pokračování Divokého Kurdistánu, které se natáčelo zároveň s ním, a je to vidět. Možná by ale bývalo lépe, kdyby tohle dobrodružství Kurdistánem skončilo. Proradný Machredž je po pádu ze skály jako křepelička a Kara ben Nemsí, který po celý minulý díl vypadal, že se dobře baví, se začíná tvářit otráveně. Není divu. Krásná Ingdša dala přednost arabskému joudovi (proboha, proč?), Abu Seif mu pořádně zasolil (doslova) a Halef je na zabití (víc než jindy). Navíc jsem se bála, že po Ríhovi budou následovat skony dalších Old Shatterhandových domácích mazlíčků a dalším na seznamu bude jeho pes. (02.08.2011)

Poslední a podle mě také nejhorší část třídilné orientální série na motivy románů Karla Maye. Ovšem v kontextu dobrodružných filmů tento snímek hodnotím velmi vysoko, v rámci všech filmů na motivy mayovek je to dobrý průměr. Pravá zábava začíná vlastně až při přechodu solného jezera. Do té doby takřka bez akcí, pak se s nimi roztrhne pytel. Avšak závěrečná přestřelka je natočena opravdu otřesně. Machredžův fígl s vypůjčením koček a psů je zase nepochopitelně převzat ze Starého zákona... I způsob osvobození Ingši z vězení Abu Seifa je silně přitažen za vlasy. Zcela opačně hodnotím souboje Kary a Ahmeda s Machredžem, respektive Abu Seifem. Postava Halefa není v těchto filmech nijak zvlášť hrdinská, Ingša Halefa zastiňuje. Se stejnojmenným románem (čtyřdílným, u nás vyšel i v 8 svazcích) nemá film až na postavy Kary, Halefa a Mary Durimeh vlastně nic společného. Jak už zde bylo řečeno, přechod slaného jezera se uskutečnil v 1. díle (Pouští) jiného "karabennemsiovského" cyklu s názvem "Ve stínu padišáha." Postava Abu Seifa patří do téhož svazku. O hercích, hudbě či prostředí platí totéž, co jsem psal k filmu "Divokým Kurdistánem." 80 % (24.01.2007)