Utomljonnyje solncem
Soleil trompeur
Unavení slnkom
Burnt by the Sun
Obsahy(1)
Léto 1936, víkend, rodina profesora Vsevoloda Konstantinoviče tráví prosluněné prázdniny na venkovské dače. Marusja kdysi milovala Dmitrije, ale to už je přes deset let. Teď je vdaná za Sergeje Petroviče Kotova, má s ním šestiletou Naďku a je prostě šťastná. Malá Naďa je krásná a bezprostřední po mamince a po otci chytrá. Kotov se v ní vidí. Otec rodiny Kotov – Stalinův spolubojovník, nyní velitel divize, požívá všeobecného respektu. Všichni spolu tráví jeden ze vzácných dnů odpočinku a vypadá to, že se jim nemůže nic stát. Téhož dne však přijíždí Dmitrij. Po deseti letech. Zdá se, že ho všichni vidí rádi, ale od chvíle, kdy vstoupí, jakoby vstoupilo s ním něco zneklidňujícího. A není to jen onen pomyslný milostný trojúhelník mezi bývalými milenci a současnými manželi. Do onoho domu s Dmitrijem vstoupila všechna hrůza a zlo Stalinovy pekelné samovlády... Přesto, že notoricky známé historické skutečnosti jsou tu sdělovány co nejúspornějšími prostředky, nabývají v kontrastu s vlídným světem Michalkovových postav otřesné intenzity. Diváka zastihují zcela bezbranného. Simulace skutečnosti je dokonalá. Michalkov natočil svůj vrcholný film, v němž zúročil všechno ze své předchozí tvorby a dovedl svůj um ještě dál – k osudové tragédii, která svou nevyhnutelností připomíná mechanický stroj. Podal zprávu o člověku v dějinách 20. století. Jednu z nejpravdivějších a nejotřesnějších zpráv, jaké byly na toto téma natočeny. O tom, že byl pochopen, svědčí řada domácích a světových ocenění, z nichž nejprestižnější je zcela jistě Oscar za nejlepší zahraniční film. (Česká televize)
(více)Recenze (259)
Tyhlety rusáci... Nevím, jestli to byl rejžův záměr, ale film vypadá jako kdyby se natáčel něco kolem roku kdy soudruh Gagarin objevil vesmír :o). Podobný příběhy nedokážou udržet moji plnou pozornost, páč je to až příliš slaboučký. Kdyby si film po celou uchoval napětí a nervózitu jako v poslední půl hodině, tak bych hodnotil mnohem vyšším počtem *. Třičtvrtě filmu je pouhopouhá mluvící a mně vůbec nic neřikájící slátanina a to vše o národu, který mi je blízký asi jako pondělní zazvonění budíku :o). Opět sem se přesvědčil o tom, že když je psáno "drama", tak to musí bejt jóó silnej příběh, aby mě to nadchlo a né abych si celou dobu říkal : "Sakra, co to jako je? Kdy se tam jako začne něco dít?" Ba né, tento druh umění mě nebere. Co se týče ruský, potažmo sovětský kinematografie, tak sem zatím kromě úchylného Mrazíka nenarazil na nic kvalitního a silně pochybuju, že tomu bude někdy jinak. Пусть все товарищи, чтобы поцеловать мою задницу! (google to umí přeložit) :o) ()
Úžasný, s lehkostí plynoucí Michalkovův režiserský opus ()
A keď film pojednáva o Stalinistických čistkách,príbeh je ľudský,scenár takmer lyrický a pojednanie celkom netradičné. Tieto aspekty spolu s dvojicou Michalkov-Menšikov zdobia tento film. Čo kazí dojem je studenosť bez nejakého silného dojmu. Ale zasa, dosť bolo dramatických uplakaných koncov... ()
Výborný film o dobe, ktorá bola strašná. Ľudia nevedeli ani deň ani hodinu, čo sa im môže stať. 80%. ()
Unaveni sluncem je bezpochyby emocionálně velmi působivým filmem, a je jím účelově a plánovaně, chlácholení diváka o délce téměř celého filmu, v části kterou obal dvd a možná i většina diváků nazývá idylickou, osobně bych volil spíše slova zdlouhavou či dokonce iritující, a následný úskok a nečekané přiškrcení, je jistě jedním ze zdařilých způsobů, jak toho docílit. Pocit, který vám během titulek zbyde z náhlého rozdupání světa, jež si v průběhu filmu vykreslujete, je velmi autentický a mrazivý. Hlavní otázkou je, jak posuzovat film jako celek, pokud zbytek děje, ve kterém si zasloužilý velitel a milující otec užívá ve svém volnu se svou dosti bizarní rodinou prázdninový čas, neoblažil vaši duši stejně tak jako neoblažil tu mou. Poetika ruského venkova, temperamentní přehrávající postavy nebo přehnaně karikaturní epizodní postavičky či příhody, tak jak jsou ve filmu zobrazeny, možná utváří filmu jistý rukopis, který se vám líbit může nebo nemusí, ale hlavně působí nekonzistentně a svojí teatrálností rozbíjí idylický koncept, divák je sice uchlácholen, ale za příliš vysokou cenu. O čem tedy film je, vypráví jednoduše o hrůzách stalinismu, používá tyto dějinné události k obecnější kritice, nebo naopak konkrétněji rozebírá průběh a následky oné události? Netroufám si soudit, jen bych rád napadl do jisté míry tendenční řešení kladného hrdiny, jež může napovědět svojí černobílostí. Hrdinou revoluce se člověk těžko stane bez poskvrny, film proto pro mě jen potvrzuje tezi, že „názor většiny nemusí být zakotven v zákoně, automaticky se jím stává“, na to doplatil i soudruh Kotov. Pravděpodobně je to tedy film o tom, jak hrůzné praktiky stalinismu dokážou rozložit širší rodinu, kterou celý film sledujeme. O tom, že ani sám Kotov neodhadl vážnost situace a jeho prozření je vlastně koncem světa, jak jsme ho vnímali, a tedy se stane i koncem filmu. Slunce, symbol štěstí a života, jež všechny omrzelo, proto putuje dál, pryč od unavených. ()
Překrásný film naplněný emocemi s úžasnou radostnou šťastnou atmosférou, která je střídána velmi tíživými momenty. O hereckých výkonech netřeba mluvit, jsou bezchybné! Říkal jsem si, jak by se Rusům mohlo lépe žít (a nám vlastně taky), nebýt těch sviní bolševických... ()
Silný, filmový zážitek, jaký z mysly a srdce neodvane ani čas. ()
Tohle je krásný...nádherná hudba...scéna na loďce nebo závěr v autě.Příjemné letní prostředí...hezké záběry a tváře...ale to jen na první pohled...podstata je totiž sama o sobě tak hnusná že to nejde přenést přes srdce..z pocitu nespravedlnosti a beznaděje budete mít dlouho po skončení filmu ne zrovna příjemný pocit... ()
Pěkný film ze života na venkově (resp. dači) v předválečném stalinském Rusku a pozvolném přechodu bezstarostné idylky slunného dne k večerní bouřce (chápejte prosím metaforicky v kontextu politického pozadí doby děje filmu). ()
Brutální Nikita ukazuje, jak se může pokazit letní den, když na plovárnu dorazí NKVD. Jde to od menzelovskou pohodu přes trierovské dusno, trochu felliniovskou makabrozitu až k tarantinovskému finále. Michalkov natočil v polovině devadesátých let, v dobách, kdy se optimisté mohli domnívat, že by se ruské poměry mohly třeba i měnit, pozoruhodný film, který navenek povzbuzuje a stopově varuje. Většina diváků nejspíš přičítá působivost snímku časům, které ilustruje, plíživý děs je ale třeba shledávat jinde, v rozervanosti tvůrce. Náznak reflexe spočívající v motivu zatýkání a explicitní kritiky "komplikovaných" poměrů čistek kalí Michalkovův podprahový pokus o relativizaci revolučních let, z nichž nechal vzejít Kotova, hrdinu, o jehož ryzosti se moc nepochybuje. Jestliže Michalkovovo uber-mužné machrování, které ve společných scénách s vypětím všech sil zachraňuje herecké eso Oleg Menšikov, zavdává k povytažení obočí, nelze dnes nerozumět tomu, že Michalkova soudnost se ve vhledu do tragického osudu Rusi začala topit. Co vykukuje z pod maskování je zřejmé každému, kdo viděl Odpor či Citadelu. Nebo, nedej Bože, obojí. ()
Film sa nesie veľmi pomalým tempom, niekto to môže brať pozitívne a niekto zas negatívne, snažil som sa byť neutrálny a čakal som na koniec tohto filmu, no vlastne aký z toho budem nakoniec pocit. Herecké výkony tu boli na mieste, najmä od Olega Meňšikova, Nikity Michalkova a jeho dcéry Nadeždy, ktorá je jeho skutočnou dcérou. Najväčšie plus za mňa je tá chémia medzi otcom a dcérou. Taktiež musím pochváliť, ako sa ten pozitívny tón filmu zmenil na ten negatívny a takisto pochvalu si zaslúži posledných 40 minút filmu. Len škoda, že ten dej sa vlečie slimačím tempom, ale inak stojí to za pozretie. 6/10. ()
Tak poetické a politické drama umí s takovou těžkou lehkostí natočit jen Mistr Michalkov. Poklona. ()
Začátek je vyloženě o hovně. Trochu to připomínalo až parodii. Jsem si říkal WTF, toto vyhrálo v Cannes? Tempo mě vůbec nevadilo, ale to přehrávání místy bylo naprosto úděsné. Naštěstí se to se vzrůstajícím časem a napětím zlepšuje a závěr je v pohodě. Díky první hodině o 2* méně. ()
Na tuhle kultovní sračku jsem byl kdysi zlanařen nějakými filmovými intelektuály a myslel jsem, že se podělám nudou. Poměrně solidní je závěr, ale jinak čumíte skoro tři hodiny na bandu Rusáků, co se motaj kolem chaty a žvaní nesmysly. ()
V době kdy málo znamená vše, kdy jediný muž rozhoduje o životech miliónů dalších, kdy je správné žít v nevědomosti, kdy je největším bohatstvím důvěra a kdy je strach o vlastním život na denním pořádku. Tak přesně tehdy bych nechtěla žít. Poklona pro všechny, kteří tohle vše dokáží připomenout a na létem provoněné a ospalé louce ukázat ty největší zločiny moderní historie. ()
S tvorbou Nikity Michalkova nijak dobře obeznámen nejsem, ale rozhodně mohu říct, že se mi líbí víc jako režisér než jako herec. Tady mi vyloženě lezl na nervy, a to mi celkový zážitek dost zkazilo. Jinak je to příjemný pomalu plynoucí film s dobrou atmosférou a výborným Menšikovem. Malinko ještě překáží přetažená stopáž a několik opravdu nudných pasáží, ale na druhou stranu zcela chápu to vysoké hodnocení. ()
Perla ruského filmu, která je důkazem, že Rusové nejsou kulturní barbaři a zaostalci, jak si může někdo myslet. Atmosféra snímku je nostalgická, nikoli sentimentální. Navozuje spíš dojem carského než sovětského Ruska. Tvůrci jsou velice přesvědčiví ve vykreslení generála, který měl podíl na genocidě, masových vraždách a řízení hladomoru, je vlastně dobrý člověk. Možná byl. Nezapomenu na scénu, kdy malá dceruška řídí kousek od domu auto, které jejího otce veze na dlouhou a zajímavou dovolenou..... ()
Projekt 100 (1997) ()
To že se film týká citlivého a tragického příběhu ještě neznamená, že musím 2,5 hodiny trpět ve společnosti lehce pošahaných Rusáků. Pokud je tento film určitá forma umění, pak se budu raději dál plácat v pokleslých vodách lascívního mainstreamu. Jestli se mohu chvástat, nejsem zcela uplný dement a politická historie 20. století včetně všech jejích diktátorů mě celkem zajímá. Předpokládám však, že se dá prezentovat i zábavnější formou. Tohle je fakt úlet !!! ()
Господи! Jak já tohle miluju... (šest hvězd málo!) ()