Utomljonnyje solncem
Soleil trompeur
Unavení slnkom
Burnt by the Sun
Obsahy(1)
Léto 1936, víkend, rodina profesora Vsevoloda Konstantinoviče tráví prosluněné prázdniny na venkovské dače. Marusja kdysi milovala Dmitrije, ale to už je přes deset let. Teď je vdaná za Sergeje Petroviče Kotova, má s ním šestiletou Naďku a je prostě šťastná. Malá Naďa je krásná a bezprostřední po mamince a po otci chytrá. Kotov se v ní vidí. Otec rodiny Kotov – Stalinův spolubojovník, nyní velitel divize, požívá všeobecného respektu. Všichni spolu tráví jeden ze vzácných dnů odpočinku a vypadá to, že se jim nemůže nic stát. Téhož dne však přijíždí Dmitrij. Po deseti letech. Zdá se, že ho všichni vidí rádi, ale od chvíle, kdy vstoupí, jakoby vstoupilo s ním něco zneklidňujícího. A není to jen onen pomyslný milostný trojúhelník mezi bývalými milenci a současnými manželi. Do onoho domu s Dmitrijem vstoupila všechna hrůza a zlo Stalinovy pekelné samovlády... Přesto, že notoricky známé historické skutečnosti jsou tu sdělovány co nejúspornějšími prostředky, nabývají v kontrastu s vlídným světem Michalkovových postav otřesné intenzity. Diváka zastihují zcela bezbranného. Simulace skutečnosti je dokonalá. Michalkov natočil svůj vrcholný film, v němž zúročil všechno ze své předchozí tvorby a dovedl svůj um ještě dál – k osudové tragédii, která svou nevyhnutelností připomíná mechanický stroj. Podal zprávu o člověku v dějinách 20. století. Jednu z nejpravdivějších a nejotřesnějších zpráv, jaké byly na toto téma natočeny. O tom, že byl pochopen, svědčí řada domácích a světových ocenění, z nichž nejprestižnější je zcela jistě Oscar za nejlepší zahraniční film. (Česká televize)
(více)Recenze (259)
Výborný film. Působil na mě trochu rozpolceně svojí letní prázdninovou atmosférou a přitom dusným dramatickým vývojem děje. Předpokládám že to byl režijní záměr, který vyšel stoprocentně. U tohoto filmu se s akademií ztotožňuji. ()
Tento film jasně ukazuje, proč je Michalkov pokládán za jednoho z největších současných režisérů. Navíc zde jasně ukázal, že nepatří mezi režiséry, kteří sebe sama "jen tak z legrace" obsadí, i svůj herecký talent zde nechává vyniknout(o jeho dceři ani nemluvě). Koncepčně úžasné, gradace děje od venkovské idilky až po brutální zakončení nenechá diváka vydechnout. Úžasné! ()
Krásná slunečná letní neděle. Hrdinové užívající si zaslouženého volna. Skoro nic nás nenutí myslet na to, kým jsou a kým byli mimo rodinnou idylu. On vlastně skoro každý může být milujícím otcem, manželem, dědem, strýčkem, či jiným rodinným příslušníkem. Jen pozvolna a občas se objevují drobné stíny na ideálním rodinném charakteru našich hrdinů. Obzvláště pokud pochybujete o ideálnosti sovětských generálů a lidí, kteří se dostali příliš blízko k moci sovětů. A na kontrastu rodinné a politické identity je celý tento film vystaven. Nutí nás tázat se kým ještě je ten dobrý strýček? A na druhou stranu: znamená to, že jsem zažil někoho jako politickou svini kompletní zkaženost jeho charakteru a neschopnost žít v nějaké dobré, např. rodinné, roli? ()
Čím jsem starší, tím víc mi některé věci dávají smysl.... Krásný film. Stalinův portrét visí nad krajinou a auto jede tiše polem.... Neskutečně promyšlená, působivá a smutná podívaná. Malá Michalkovová je rozkošná. Bezprostřední hraní Menšikovova je hrozně zábavné. A Michalkov si rozhodně zaslouží titul režisér "natoč-dobrej-film" a navíc v něm i skvěle hraje. Líbil se mi takový nepatrný odkaz na Čechova - Višňový Sad. Když velikán lehce ťukne do velikána. Hrozně mě to bavilo, vším. Co to chtělo říct, jak to bylo podané. Neskutečná atmosféra doby i situace. Strašně dokonale smutné.... ()
Jo, za soudruha Stalina, to se teprve budoval ten komunistický ráj. Se všemi třídními nepřáteli, imperialisty, kapitalisty a fašisty se po bolševicku zatočilo a prostý rolnický a dělnický lid tak mohl nerušeně budovat lepší zítřky! Ne, ale teď vážně. Film byl místy dost nudný, ubíhal jen velice pomalu a působilo to, jako by se nic nedělo. Vojenské cvičení na poli, které ovšem přerušil soudruh Kotov, Stalinův spolubojovník z let 1917-1922. Do toho se tam slavil nějaký svátek stalinského stavění vzducholodí nebo co, neuvěřitelný bizár. Nevím o tom, že by se v nacistickém Německu slavilo něco jako hitlerovské stavění dálnic a koncentráků nebo tak něco. V každém případě si za vlády tohoto gruzínského megazmrda nemohl být nikdo jistý ničím, dokonce ani pravověrní soudruzi, jako Kotov. Film je tedy takovou jemnou, mírně podávanou obžalobou těchto hrozných časů bezpráví a bolševické despocie, a dle mého názoru by se měl v Rusku vysílat povinně, neboť si ten národ opilých mužiků zvolil toho zmrda jako největšího Rusa. Přitom, jak víme, ani Hitler nenechal zavraždit a chcípnout v táborech tolik Rusů, jako báťuška Stalin. ()
Pomalu se vlekoucí film s předtuchou budoucích chmurných událostí.Zajímavé. ()
Tak to na tom svete občas chodí, súdruh plukovník, že až s rozbitou papuľou a zviazanými rukami pochopíme, komu sme slúžili. Drahá poučka, ale stojí za to. Vďaka tomuto filmu sme snáď dnes o čosi múdrejší. U mňa TOP10. ()
Roztomilá a překrásně přirozená Naďa Michalkova, bezstarostně heroický chlapák Nikita Michalkov, melancholicky něžná Ingeborga Dapkujantě, zavilý a poněkud přehrávající Oleg Meňšikov. Film je až moc protahovaný. Pohodová letní atmososféra nevyžadovala tak dlouhý čas na to, aby byl posléze divák šokován skutečným důvodem návštěvy strýčka Míti. Film se žánrově pohybuje mezi podivným dramatem a komedií, až nastoupí naturalisticky kruté finále, zdůrazněné nadživotním portrétem třetího největšího Rusa. Je ostuda, že toho zasraného parchanta stále obdivuje tolik Rusů, ale to je asi osud všech mocných vládců. Poselství jasné, provedení typicky ruské. ()
Film, ze ktereho zamrazi. Navenek romanticka pohoda ve venkovskem letnim dome, plna koupani a pikniku. A v pozadi toho vseho... Ve filmu jsem videl snad nejlepsi detsky herecky vykon a to v podobe male dcerky Nadi (jinak reziserovy dcery). Jedine, co bych vytknul je az prilis roztahly konec, zaberu na Stalinuv portret bylo uz prece jenom prilis. ()
Sedíte na prosluněné verandě a paprsky slunce vás pomalu ale jistě unavují. Zpočátku vlídná, milá a úsměvná odpolední siesta začíná nabírat na obrátkách a vy tušíte, že je něco špatně. Dříve či později někoho z vás tyhle paprsky sežehnou. Naprosto famózní gradace děje, pod mistrovskou taktovkou Michalkova. Tenhle film jsem viděl snad čtyřikrát, ale vím jistě, že kdykoli budu mít možnost vidět ho znovu, rozhodně se o takový zážitek nenechám připravit. Co se týká hereckého výkonu malé Nadi nenapsal bych to lépe než Lima... ()
Nádhera, nádhera, nádhera. ()
Unaveni sluncem je rusko-francouzské drama z roku 1994. Je z něj cítit, že byl natočen krátce po pádu režimu, kdy se mohlo svobodně natočit dílo o dobách minulých a vypovědět o stalinistických čistkách bez nějakých zásahů režimu. Film je na motivy povídky Angličana Herberta Ernsta Batese. Je zde vyprávěn příběh hrdiny revoluce (říjnové) a velitele divize Sergeje Kotova. Jej mistrně zahrál Nikita Michalkov, který si snímek i režíroval. Michalkov dokázal vystihnout vysloužilého plukovníka, v jeho tváři, zdobené působivým knírkem, vidíme, jak dokázal zahrát zkušenost a nadhled veterána, milé a citlivé chování otce a manžela, tak vážnost a chladnou hlavu v momentech, kdy jde doslova o život. První (větší část) snímku poeticky zobrazuje dovolenou plukovníka sovětské armády a idylický život na ruském venkově. Jsou zde vykresleny různé typy lidí v jeho velké rodině, která ve veliké vile žije pospolu. Vidím zde mírnou paralelu s Čechovovým Višňovým sadem. Jsou zde krásné záběry na krajinu či detaily například v domě a na plovárně. Zaujalo mne, jak zde byly vylíčeny společenské aktivity ruského venkova první třetiny 20. století, jako třeba plovárna nebo, co se mi obzvláště líbilo, fotbal v lese, kdy hraje celá rodina a je zde vidět radost a nadšení ze sportu. Sentimentálně popisuje jeho láskyplný vztah s dcerkou Naďou. Ta byla dokonce i Michalkovova biologická dcera. Možná proto byl zde vztah otce a dcery ještě důvěryhodnější. Roztomilost holčičky zde není na škodu, ba naopak. Dobrý herecký výkon odvedl i představitel Míti Oleg Menšikov. Nebyla na něm vůbec znát jeho „KáGéBécká cejcha“. Působil velice mile, vtipně a dobrosrdečně. O to horší to ale bylo poté překvapení, když se z něj vykrystalizovala taková „krysa“, která zde byla jen kvůli zničení Sergeje Kotova a ne pro oživení starých vzpomínek a shledání se s bývalou láskou Marjusou (Ingeborga Dapkunaite), současnou manželkou Kotova. Oceňuji na Míťovi, že nechal Kotovovi posední chvíle s rodinou prožít šťastně, vystupovat přívětivě a hrát si s jeho dcerou. Na druhou stranu je to docela drsný paradox hrát si a vyprávět pohádky dítěti, kterému za pár hodin přispěje k zavraždění jeho otce. Film mne hodně zaujal. Pomohl mi objasnit dobu stalinistických čistek 30. let, o které si myslím, že zatím není zpracován dostatek kvalitních informací, jak už ve škole či,jako tady, v kultuře a umění. Je zde geniálně skloubená poetika Ruska první poloviny minulého století a drsnost ohavných politických vražd a mučení. Dočetl jsem se, že bylo před dvěma lety natočeno dvoudílné pokračování. Chystám jej shlédnout, ale myslím si, že bude velice těžké, aby se „jedničce“ přiblížilo. ()
Začátek chvíli zajímavý, ale pak už jen nuda a nic jiného. Naprosto banální příběh, jakých se za komančů odehrály tisícovky, ne li více. Nu a tento šel jistě podat jinak a hlavně kratší stopáží. Netuším, co jsem čekal, ale nudil jsem se, nudil, nudil, chrrr, chrrr….pardon. Už jsem vzhůru, nudím se i u psaní tohoto komentáře. 160120111305213513 ()
Treba vydržať uvrieskaný začiatok, a vykľuje sa z toho dráma stalinizmu porovnateľná s Pokáním. Treba vedieť, že v súčasnosti Nikita Michalkov vysvetľuje, že Rusko vlastne potrebuje takého autoritatívneho vládcu, akým je Putin. ()
Dechberoucí melancholický film o bolavé ruské duši i zemi. Osobní život skončil. Co potom zbývá?... Na rovinu říkám, že takhle depresivní film jsem už dlouho neviděla. Jak se dobrat pravdy, když se "milosrdné" lži jeví jako menší zlo a jsou víc "humánní"? Ztratit osobitost znamená ztratit i lidskost, stádo se ostatně snáze ovládá... Všichni ústřední herci jsou skvělí, příběh nabírá na obrátkách a nezbývá ani ta špetička naděje. Uchovat si vztahy a vzpomínky v Kobově mohutném stínu není dost dobře možné... V tomto ruském filmu je to, co už jsme si odvykli očekávat od Hollywoodu, totiž zajetí až na samou dřeň, nic není černobílé. A já? Nesnáším komunismus, komunisty (povětšinou) lituju... ()
Navzdory slunečnému počasí po celou dobu filmu je tohle mrazivé, historické drama pojednávající o drsné realitě komunistického režimu, který trestal jak své odpůrce, tak i ty, co mu věrně sloužili. V pár momentech trošičku zdlouhavé, jako celek to ale funguje perfektně. Herci hrají na jedničku a celkovou atmosféru dokresluje poklidná hudba, která skvěle kontrastuje s krajinami sluncem zalitých polí. Nejvíc mi opět v paměti utkví závěre, který je asi nejbrutálnější a zároveň uvidíte hned několik náznaků(Stalinova vzducholoď) a i pár morbidních scén(vana). P.S. Děsivá podobnost s letošním Nejhledanějším mužem a je vidět, že některé věci se dějí pořád i když v menší míře. ()
Michalkov je divný patron z našeho úhlu pohledu. Za Brežněva si točil, pak taky, Putina má rád, jeho velkoruské vize sdílí... ovšem jako filmař to umí. Tento film se mu určitě povedl. Menšikov exceluje. vše běží v tradicích čechovovského dramatu - dača, selanka, konverzace, písně. Nechutnost stalinismu je dobře vybarvena nejen ústředním dramatem hlavních postav, ale zejména brutálními čekistickými primitivy požírajícími svačinu v autě a tím troubou, který se klaní mezi poli obrazu Stalina na ikoně tažené letadlem. Pro nás dobré poučení, pro Rusy nikoliv. Jsou nepoučitelní. ()
Na ploche jedneho dna dokazal Michalkov ukazat Rusko v čase Stalinistickej krutovlady. ()
Některé scény jsou krásné, ale celkové pojetí filmu a zpracování tématu je divné a vychází do prázdna, což dokazují navazující filmy. Michalkov chtěl natočit kritiku a pak to neustál. ()
Nejlepší ruský film všech dob. ()