Unaveni sluncem

Poklid a idylka rodiny užívající léta na vsi. Koláče, stařičký gramofon, trochu bláznivé tetičky, chystaný svátek vzduchoplavby (to je tak absurdní nápad, že jsem ochotná se vsadit, že to opravdu byl státní svátek) by mohl být narušen příjezdem tanků do vsi. Ale ne, zasloužilý hrdina Kotov nasadí čepici, čímž se přiblíží své podobě na portrétech a tanky to otočí. Kotov je pro malou Naďu ještě větším hrdinou, i když už takhle je její tatínek středobodem jejího světa. Letní den vylepší příjezd strýčka Míti, rodinného přítele a výborného muzikanta. Každý by chtěl strýčka, který skvěle hraje na klavír, stepuje, vypráví pohádky a nechá člověka svézt v luxusním autě. Hodný strýček nemusí být vždy hodný strýček, pohádka nemusí být tak úplně pohádkou a jeden z krásných letních dní bude nevyhnutelně ten poslední. (15.07.2011)

Snímek s tak obrovskou silou ukrytou pod povrchem... Film o nelehké době třicátých let a stalinských procesech v Sovětském svazu, jež předznamenávaly to, co se u nás bude dít v letech padesátých (srovnejte to ale s temným a ledově mrazivým Kachyňovým Uchem), natočený jakoby z druhé strany, z pohledu světa vysokého stranického funkcionáře, válečného hrdiny plukovníka Kotova, hrdiny, ba ikony dělnického hnutí, kdy většina filmu plyne v prozářené a uvolněné atmosféře života komunistické šlechty, mapující jeden jejich prázdninový den, trávený v drobných radostech každodenních rituálů, cyklicky se opakujících výletů, her, pikniků u vody, rodinných vazeb a rurálního způsobu života, a jen někde hluboko a zpočátku neznatelně probublává cosi temného a zlověstného. A pak přijde ten šokující konec... Mrazí při pohledu na pravou tvář v průběhu celého filmu veselého a rozverného Míťi, když divákovi dojde, že to byla jen strhující přetvářka. Excelentní metafora toho, jak krutá doba (a to nejenom komunismu) nasazuje lidem masky pokrytectví. Podobné masky, které celé této epoše nasazovaly všudypřítomné budovatelsky pozitivní portréty generalisima Stalina. Velmi silný a působivý film! (27.01.2007)

Remeselne výborne zvládnutý film. Hold Rusi vždy vedeli robiť umenie. Unavení slnkom nie je výnimkou. Príbeh vychádza so skutočných udalostí, čo dodáva filmu v určitých scenách na dramatickosti. Film zachytáva jeden deň zo života dôstojníka Kotova, ktorý je obyčajný človek ale s konexiami na správnych miestach. Užíva si deň voľna so svojou rodinou absolvujúc niekoľko vtipných a pokojných momentov, dokým sa na scéne nezjaví Miťa. Človek, ktorého Kotov kedysi poslal do zahraničia ako špióna a on tým pádom stratil všetko. Svoju lásku, priateľov, dalo by sa trocha nadnesene povedať, že aj svoju dušu. A práve táto vzájomná konfrontácia týchto dvoch mužov, na pozadí príjemného dňa s rodinou, ktorá absolútne nič netuší je príčinou silných, emocionálne vypätých a skvelo natočených scén. Nikita Michalkov, ktorý stvárnil aj hlavnú postavu Kotova podáva veľmi sugestívny výkon. Kopec light motívov - hlavne malého dievčatka Nady, ktorá príbeh aj hroznú situáciu svojím pohľadom na svet zľahčuje, umocňuje tvrdú realitu, ktorá hlavných aktérov obklopuje. Aj napriek politickému podtextu, ktorý vyjadruje povojnovú situáciu v Rusku, je to film hlavne o ľuďoch a o svedomí. Film, ktorý speje do tragického konca pre všetkých zúčastnených cez smiech, ktorý vás ku koncu ohromí, tým najlepším možným spôsobom. Zaslúžený Oskar a veľká poklona pre Michalkova - jeho práca z detailmi a z prepletaním dejových línií a osudov je tu neuveriteľná. (05.12.2011)

Film u něhož při závěrečných titilcích je divák je doslova přibit ve svém křesle. Obrovsky silný film o velké síle lidskosti. Lidská tragédie, která je znásobena událosmi doby. Michalkov se nesnaží někoho omlouvat, on se je snaží pochopit. Nesmývá nikoho od viny, ba právě naopak ukazuje že každý má nějaký ten černý kout duše. Ale proč by i ten, kdo je v podstatě masovým vrahem, nemohl nadevše milovat svoji dcerku? Všechny historické postavy tím dostávají na větší hloubce a plastičnosti. Neuvěřitelně naléhavý film především o lásce, zradě a pomstě. Nejvíc mě z hereckých projevů zatlačil do židle oleg Menshikov, jenž podal svoji postavu až děsivě reaálně a samozřejmě i bezprostřední projev Naděždy Michalkové. Oscar naprosto zasloužený...¨. (21.08.2006)

Prenádherný príbeh o moci a bezmocnosti, plný poetických obrazov, symboliky a špičkových hereckých výkonov. Postavy sa môžu pri plytšom pohľade zdať prvoplánovo čiernobiele, ale nie je to tak. Počas filmu, ktorého úvodné scény (tanky na poli) vyzerajú ako propagandistická oslava „Muža“ s rozumom, srdcom aj medailami na správnom mieste, postupne odhaľujete vášne, hriechy a tajomstvá jednotlivých postáv, aby bukolická idylka podobne pozvoľna, ako plynie horúci deň, vyústila do osudového dejového zvratu a skončila kataklizmou. Tento film má však v sebe toľko rôznych rovín, že sa dá len veľmi ťažko zhrnúť alebo opísať na niekoľkých riadkoch. Je ako cibuľa - pomaly odlupujete jednotlivé vrstvy, aby ste až v jeho jadre pocítili celistvosť, naplnenie a definitívnosť reality minulej, súčasnej i budúcej. Keď Michalkovovi otvoríte svoje srdce, uvidíte, že jeho filmy nie sú len triviálnymi dojákmi a koľko ľudských vášní v rôznych podobách vám za dve hodiny predvedie. (19.05.2005)