Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Léto 1936, víkend, rodina profesora Vsevoloda Konstantinoviče tráví prosluněné prázdniny na venkovské dače. Marusja kdysi milovala Dmitrije, ale to už je přes deset let. Teď je vdaná za Sergeje Petroviče Kotova, má s ním šestiletou Naďku a je prostě šťastná. Malá Naďa je krásná a bezprostřední po mamince a po otci chytrá. Kotov se v ní vidí. Otec rodiny Kotov – Stalinův spolubojovník, nyní velitel divize, požívá všeobecného respektu. Všichni spolu tráví jeden ze vzácných dnů odpočinku a vypadá to, že se jim nemůže nic stát. Téhož dne však přijíždí Dmitrij. Po deseti letech. Zdá se, že ho všichni vidí rádi, ale od chvíle, kdy vstoupí, jakoby vstoupilo s ním něco zneklidňujícího. A není to jen onen pomyslný milostný trojúhelník mezi bývalými milenci a současnými manželi. Do onoho domu s Dmitrijem vstoupila všechna hrůza a zlo Stalinovy pekelné samovlády... Přesto, že notoricky známé historické skutečnosti jsou tu sdělovány co nejúspornějšími prostředky, nabývají v kontrastu s vlídným světem Michalkovových postav otřesné intenzity. Diváka zastihují zcela bezbranného. Simulace skutečnosti je dokonalá. Michalkov natočil svůj vrcholný film, v němž zúročil všechno ze své předchozí tvorby a dovedl svůj um ještě dál – k osudové tragédii, která svou nevyhnutelností připomíná mechanický stroj. Podal zprávu o člověku v dějinách 20. století. Jednu z nejpravdivějších a nejotřesnějších zpráv, jaké byly na toto téma natočeny. O tom, že byl pochopen, svědčí řada domácích a světových ocenění, z nichž nejprestižnější je zcela jistě Oscar za nejlepší zahraniční film. (Česká televize)

(více)

Recenze (259)

kwietitze 

všechny recenze uživatele

V jednom domě spolu žijí zástupci několika generací ruské společnosti, sice s různými pohledy na nynější politickou situaci (děj se odehrává v roce 1936), ale jinak v naprosté symbióze (až idealistickou společností). O to je pak důležitější a zásadní je pak sledovat reakce osadníků, když se nečekaně navrátí ztracený syn, který s sebou přináší nejen kulové blesky, rodinná tajemství, ale v závěru i tu krutou realitu. Nerušená rodinná idyla se mění až na konečné cestě polem, kdy pokrytecké postavy odkrývají své pravé já. Když Stalinův portrét stoupal nad krajinou, uvědomila jsem si, že před slepým terorem není úniku. Jeho obětí může být kdokoliv, ať náhodný řidič nebo bývalý hrdina revoluce... ()

Bachy 

všechny recenze uživatele

Nejsem si ani trochu jistý, zda jsem všechno pochytil. Myslím, že ne, ale rád si to nechám dovysvětlit, abych mohl přihodit i tu poslední hvězdu, jelikož ač jsem se trochu ztrácel, Unaveni sluncem se mi ohromně líbilo. Popisky k filmům nečtu a tak jsem první půl hodiny nechápal, v čem a kde je ta výjmečnost...ale měl bych být trpělivější - je tam. ()

Reklama

PetrPan 

všechny recenze uživatele

Všechny ty veselé eskapády na ruské vsi,  s tankisty, rolníky, tetičkami a dalšími postavičkami, zpěvy aneb afektovaná ruská duše. Byl jsem opravdu unaven sluncem  a ruským způsobem vyprávění příběhu. Ale postupně si člověk zvykne a začne objevovat prostou dětskou krásu malé andělsky nevinné Nadi, složitou povahu její krásné mladé matky Marusji i nezlomný charakter hrdiny revoluce Kotova.  A když už jsem se nechal ukolébat, začnou se objevovat první cákance rudé na jinak veselém impresionistickém plátně, aby jej nakonec Michalkov nemilosrdně přemaloval na socialistický realismus. Kupředu levá! ()

Marigold 

všechny recenze uživatele

Film, v němž se potkává poetika Višňového sadu s poetikou socialistického realismu. Poetika starého poklidného buržoazního světa s chaotickým a bizarním novým řádem stalinistické linie. V poklidných kulisách sovětského venkova, v haronickém rytmu tradiční ruské rodiny, rozehrává se zprvu nenápadný, posléze však naprosto strhující příběh pomsty a svědomí. Příběh člověka v masomlejnku dějin, člověka, sežehnutého (nikoli unaveného!) sluncem revoluce. Není pochyb o tom, že komorní příběh podobně jako v kinematografii jugoslávské metaforicky zrcadlí svět stalinského SSSR (tedy svět formovaný a vláčený ideologií). Zrcadlí ho se sugestivitou až děsivou, přitom nijak nevynucenou prvoplánově šokujícími záběry. Zároveň Michalkov rozehrává neobyčejně čisté a uvěřitelné tóny romance, ve kterých dominuje neuvěřitelně charismatický výkon samotného režiséra a především jeho dcery Naděždy. Jejich vzájemné souznění je absolutní, překrásné, nepopsatelné. Drama člověka, který věří náboženství nového řádu, utopii krásného zítřka, a sám se posléze stává jeho obětí, je díky těmto dvěma něčím napovrchu civilně harmonickým, pod povrchem drásavě dramatickým. Fantastický výkon předvádí i Oleg Menšikov, jeho studie vnitřně rozpolceného člověka má čitelnou strukturu a obrovskou vnitřní dynamiku. Absolutní je pak Michalkův cit po kompozici obrazu, pro střídání poklidných výjevů staroruské rodiny a až komicky koncipovaných vpádů socialismu do života lidí. Leitmotivy kulového blesku a bloudícího stěhováka rámují precizní kompozici, dodávají ji pravidelný rytmus i přídech absurdity. Konstrukce stalinského balónu pak symbolizuje věčnou přítomnost vůdce ve všednodenních radostech i strastech. Nelze nezmínit ani píseň, která dala filmu jméno a která svou melancholií vhání slzy do očí. Michalkovova výpověď o stalinském režimu je proto tak účinná, proto tak bezprostřední, že není sama o sobě žalobou, ale zaujatým vyprávěním o osudech lidí. Lidí, jejichž životy fantomický vůdce jedné šestiny světa spálil na popel. ()

Rex Mundi 

všechny recenze uživatele

Prenádherný príbeh o moci a bezmocnosti, plný poetických obrazov, symboliky a špičkových hereckých výkonov. Postavy sa môžu pri plytšom pohľade zdať prvoplánovo čiernobiele, ale nie je to tak. Počas filmu, ktorého úvodné scény (tanky na poli) vyzerajú ako propagandistická oslava „Muža“ s rozumom, srdcom aj medailami na správnom mieste, postupne odhaľujete vášne, hriechy a tajomstvá jednotlivých postáv, aby bukolická idylka podobne pozvoľna, ako plynie horúci deň, vyústila do osudového dejového zvratu a skončila kataklizmou. Tento film má však v sebe toľko rôznych rovín, že sa dá len veľmi ťažko zhrnúť alebo opísať na niekoľkých riadkoch. Je ako cibuľa - pomaly odlupujete jednotlivé vrstvy, aby ste až v jeho jadre pocítili celistvosť, naplnenie a definitívnosť reality minulej, súčasnej i budúcej. Keď Michalkovovi otvoríte svoje srdce, uvidíte, že jeho filmy nie sú len triviálnymi dojákmi a koľko ľudských vášní v rôznych podobách vám za dve hodiny predvedie. ()

Galerie (28)

Zajímavosti (8)

  • Auto NKVD je typ ZIL/ZIS 110. Tyto vozy vycházely z amerických Packardů, jejichž plány se však do SSSR dostaly v rámci spolupráce až během 2. světové války. Děj filmu je přitom zasazen do roku 1936. (džanik)
  • Populárne tango "Unavení slnkom" bolo napísané až v roku 1937, dej filmu sa odohráva v roku 1936. Text bol pre film zmenený. (cica)

Reklama

Reklama