Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Léto 1936, víkend, rodina profesora Vsevoloda Konstantinoviče tráví prosluněné prázdniny na venkovské dače. Marusja kdysi milovala Dmitrije, ale to už je přes deset let. Teď je vdaná za Sergeje Petroviče Kotova, má s ním šestiletou Naďku a je prostě šťastná. Malá Naďa je krásná a bezprostřední po mamince a po otci chytrá. Kotov se v ní vidí. Otec rodiny Kotov – Stalinův spolubojovník, nyní velitel divize, požívá všeobecného respektu. Všichni spolu tráví jeden ze vzácných dnů odpočinku a vypadá to, že se jim nemůže nic stát. Téhož dne však přijíždí Dmitrij. Po deseti letech. Zdá se, že ho všichni vidí rádi, ale od chvíle, kdy vstoupí, jakoby vstoupilo s ním něco zneklidňujícího. A není to jen onen pomyslný milostný trojúhelník mezi bývalými milenci a současnými manželi. Do onoho domu s Dmitrijem vstoupila všechna hrůza a zlo Stalinovy pekelné samovlády... Přesto, že notoricky známé historické skutečnosti jsou tu sdělovány co nejúspornějšími prostředky, nabývají v kontrastu s vlídným světem Michalkovových postav otřesné intenzity. Diváka zastihují zcela bezbranného. Simulace skutečnosti je dokonalá. Michalkov natočil svůj vrcholný film, v němž zúročil všechno ze své předchozí tvorby a dovedl svůj um ještě dál – k osudové tragédii, která svou nevyhnutelností připomíná mechanický stroj. Podal zprávu o člověku v dějinách 20. století. Jednu z nejpravdivějších a nejotřesnějších zpráv, jaké byly na toto téma natočeny. O tom, že byl pochopen, svědčí řada domácích a světových ocenění, z nichž nejprestižnější je zcela jistě Oscar za nejlepší zahraniční film. (Česká televize)

(více)

Recenze (251)

kleopatra 

všechny recenze uživatele

Nejpříznačnější název jaký si lze představit, přitom ale tak mnohovýznamový. Herecký koncert Olega Menšikova a Nikity Michalkova v rolích bolavých můžu v bolavé zemi, zahalen do ruského koloritu, mentality a slunce. A taky politického šílenství. Zrada je v tom, že sledujeme líný den u vody, v lese, rodinku na verandě u koláče a klavíru, poskakování malé Nadi a slovní hříčky, písničky a "pohádky" s tatínkem a "strýčkem" , abychom s přibývajícím časem pochopili, jak jsou všechny ty bezvýznamné drobnosti významné. Krásný, silný film. ()

Lima 

všechny recenze uživatele

V konečném výsledku geniální obžaloba stalinistických čistek v sovětské armádě konce 30.let. Ze začátku film klame tělem, Michalkov přehršlí humorných situací a zobrazením idylického rodinného zázemí plukovníka Kotova ukolébává diváka, aby ho pak na konci pořádně chytil pod krkem a ukázkou praktik agentů NKVD pořádně přidusil. Laskavý i hrůzný je Michalkovův a Imbragimbekův film a Oscar je v těch nejsprávnějších rukouch. A co bych také rád vyzdvihl, jsou herecké výkony všech zúčastněných, zejména samotného Michalkova a jeho skutečné dcerušky Naděždy, která je se svojí bezprostředností naprosto odzbrojující, jakoby stát před kamerou byla ta nejlehčí věc na světě. ()

Galadriel 

všechny recenze uživatele

Nebudu se tady rozplývat tak, jako většina hodnotících, ale nemůžu upřít filmu některé kvality. Ze začátku mírně nudný, ale to po chvilce přešlo a ani mi nepřipadal dlouhý dvě a půl hodiny, utekl celkem příjemně. Z čeho hlavně těží je scénář, který v podstatě za půlkou úplně změní žánr a herecké výkony, mezi kterými jednoznačně vévodí naprosto úžasná malá Naďa. Znova si tohle dílo už asi těžko někdy pustím znovu, ale poprvé bylo opravdu zajímavé. ()

Tosim 

všechny recenze uživatele

Michalkov zlvádl téma a dokáže působit na diváka, na druhou stranu je jiná krev (ústy postavy, kterou hraje) z ranější historie SSSR bagatelizována a zdůvodňována, takže je to vše důležité i pro soukromý a politický život režiséra. Klasická situace, ruská duše, důležitý film. 70%. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Po skončení jsem zažil podobný pocit prázdnoty, jaký máte po opuštění blízkého člověka. Michalkov mě dostal přesně tam, kde chtěl. Bez použití násilí. 90% Zajímavé komentáře: Marigold, Rex Mundi, Pacco, Aidan ()

Isherwood 

všechny recenze uživatele

V rámci vlastních možností zdatně zvládnuté vypravěčské umění s cílevědomou ambicí poodhalit auru tajemství nad jednou z mnoha černě vyhlížejících akcí Stalinovy vlády, nelze Michalkovovi upřít. Nezvykle použitá forma sondy do důstojníkovi rodiny přinutí diváka k přemýšlení nad tím, jaká situace vlastně panuje všude kolem. Jenomže dvou a čtvrt hodinové vyprávění pomocí té nejnudnější možné formy, kterou skýtají dlouhé scény plné dialogů, které (možná) dokáží vyústit v „něco“, co posune děj dopředu, se chvílemi míjí svým původním záměrem, kterým byla jistá dávka epičnosti, jenž měla kontrastovat s minimalistickým hereckým obsazením rodinného kruhu. Jenomže i přesto, že se film (záměrně) vleče, po skončení automaticky něco v divákovi zanechá. A to „něco“ není nic příjemného k přemýšlení, i když právě o to Nikitovi šlo. ()

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Možná to v průběhu filmu tak nemusí působit, ale ve svým celku je tenhle film až neskutečně silný. Musím říct, že už dlouho se mnou tak moc neotřásl závěr filmu jako právě tady. Absolutně dokonalá filmařina, podpořená mistrovským herectvím panů Menšikov - Michalkov spolu s geniálním scénářem, připravila skutečně extra silný filmový vývar. ()

Marigold 

všechny recenze uživatele

Film, v němž se potkává poetika Višňového sadu s poetikou socialistického realismu. Poetika starého poklidného buržoazního světa s chaotickým a bizarním novým řádem stalinistické linie. V poklidných kulisách sovětského venkova, v haronickém rytmu tradiční ruské rodiny, rozehrává se zprvu nenápadný, posléze však naprosto strhující příběh pomsty a svědomí. Příběh člověka v masomlejnku dějin, člověka, sežehnutého (nikoli unaveného!) sluncem revoluce. Není pochyb o tom, že komorní příběh podobně jako v kinematografii jugoslávské metaforicky zrcadlí svět stalinského SSSR (tedy svět formovaný a vláčený ideologií). Zrcadlí ho se sugestivitou až děsivou, přitom nijak nevynucenou prvoplánově šokujícími záběry. Zároveň Michalkov rozehrává neobyčejně čisté a uvěřitelné tóny romance, ve kterých dominuje neuvěřitelně charismatický výkon samotného režiséra a především jeho dcery Naděždy. Jejich vzájemné souznění je absolutní, překrásné, nepopsatelné. Drama člověka, který věří náboženství nového řádu, utopii krásného zítřka, a sám se posléze stává jeho obětí, je díky těmto dvěma něčím napovrchu civilně harmonickým, pod povrchem drásavě dramatickým. Fantastický výkon předvádí i Oleg Menšikov, jeho studie vnitřně rozpolceného člověka má čitelnou strukturu a obrovskou vnitřní dynamiku. Absolutní je pak Michalkův cit po kompozici obrazu, pro střídání poklidných výjevů staroruské rodiny a až komicky koncipovaných vpádů socialismu do života lidí. Leitmotivy kulového blesku a bloudícího stěhováka rámují precizní kompozici, dodávají ji pravidelný rytmus i přídech absurdity. Konstrukce stalinského balónu pak symbolizuje věčnou přítomnost vůdce ve všednodenních radostech i strastech. Nelze nezmínit ani píseň, která dala filmu jméno a která svou melancholií vhání slzy do očí. Michalkovova výpověď o stalinském režimu je proto tak účinná, proto tak bezprostřední, že není sama o sobě žalobou, ale zaujatým vyprávěním o osudech lidí. Lidí, jejichž životy fantomický vůdce jedné šestiny světa spálil na popel. ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Snímek s tak obrovskou silou ukrytou pod povrchem... Film o nelehké době třicátých let a stalinských procesech v Sovětském svazu, jež předznamenávaly to, co se u nás bude dít v letech padesátých (srovnejte to ale s temným a ledově mrazivým Kachyňovým Uchem), natočený jakoby z druhé strany, z pohledu světa vysokého stranického funkcionáře, válečného hrdiny plukovníka Kotova, hrdiny, ba ikony dělnického hnutí, kdy většina filmu plyne v prozářené a uvolněné atmosféře života komunistické šlechty, mapující jeden jejich prázdninový den, trávený v drobných radostech každodenních rituálů, cyklicky se opakujících výletů, her, pikniků u vody, rodinných vazeb a rurálního způsobu života, a jen někde hluboko a zpočátku neznatelně probublává cosi temného a zlověstného. A pak přijde ten šokující konec... Mrazí při pohledu na pravou tvář v průběhu celého filmu veselého a rozverného Míťi, když divákovi dojde, že to byla jen strhující přetvářka. Excelentní metafora toho, jak krutá doba (a to nejenom komunismu) nasazuje lidem masky pokrytectví. Podobné masky, které celé této epoše nasazovaly všudypřítomné budovatelsky pozitivní portréty generalisima Stalina. Velmi silný a působivý film! ()

Pohrobek 

všechny recenze uživatele

Rok 1936 a stalinistické čistky - takřka zkáza Sovětského svazu. Více než naléhavé téma podané v neuvěřitelně příjemném "michalkovském" obalu na pomezí dramatu a komedie. ()

hirnlego 

všechny recenze uživatele

Michalkov dokáže být neuvěřitelně lidský (jakkoli strašně to zní). V režii (spousta milých detailů v chování postav dělá film "opravdovější") i v samotném hraní (vztah s dcerou sice hrát nemusel, ale stejně jim to spolu prostě ladí). Obrazy, hudba, herci... Politika stranou, jeden z nejkrásnějších filmů. ()

Faidra 

všechny recenze uživatele

Višně v sadu zrají a voní, kromě sester by se našla i jedna roztomilá dcerka a kolem koupaliště bude určitě poletovat racek. Jenže potom se místo strýčka Váni dostaví strýček Míťa a začne to mít grády. Z gramofonu zazní falešné tóny, idylka začne mít trhliny a ta jizva na zápěstí paní domu také nevypadá jako pokojná vzpomínka na dávnou lásku, ale aktéři tohoto křížence absurdního dramatu s tragédií dál ze všech sil rozdávají úsměvy, vyhřívají se na slunci tušíce, že brzy to s jejich místem na slunci začne vypadat bledě, konzumují čaj a blinčiky s klikvovou zavařeninou a usilovně předstírají, že se nic neděje. Bohužel se děje rok 1936 a jedna ze Stalinových velkých čistek - a v Kobově mrazivém stínu pohasne slunce zář, rozpoutá se peklo a Bůh si zakryje tvář. S nevinnou písní malé Nadi se nevinnost odporoučí rovnou do pekel spolu s každým, koho toho osudného léta na jedné vzdálené dače unavilo slunce. ()

Jossie 

všechny recenze uživatele

Michalkova filmová nádhera, nesmírně silný a citlivý příběh, který začíná velmi poeticky, humorně a příjemně a postupně graduje k hroznému konci. Nostalgické vzpomínky na staré časy lidí vržených do stalinistické doby, velmi citlivě podaná nejednoznačnost charakterů a chování Míti, Kotova a Marusji, nevinné dítě vržené do středu následujících tragických událostí, to vše dělá tenhle film tak silným. Herci v čele s Olegem Menšikovem jsou výborní včetně děvčátka v dětské roli, nádherná je kamera a hudba. ()

zputnik 

všechny recenze uživatele

Na jedné straně ze snímku UNAVENI SLUNCEM vyzařuje pohoda a bezstarostnost letních dní... o to více pak vyniknou a zařezávají se pod kůži absurdní a tíživé momenty ze života v tomto historicky reálném Absurdistánu. Michalkovem skvěle zvládnuté drama, které pro mě bylo chvílemi naplněné Bergmanovským feelingem, chvílemi jsem se skvěle bavil, chvílemi mě mrazilo v zádech... celou dobu jsem se však kochal bravurními hereckými výkony, skvělou atmosférou, nádhernou scenérií... a hlavně mi bylo tak nějak smutno z toho, že i toto se dělo a může dít hluboko ve vesmíru. UNAVENI SLUNCEM je pro mě prostě film, který mě přesvědčil, že fízlovství a beznaděj nemusí být vůbec představeny napřímo, a přesto je člověk vnímá jako reálné a přítomné. Nejednoznačné a o to více reálné postavy, které tu více/tu méně věří v "sovětskou rajskou vlast" a svého vůdce, uvědomují si všechny absurdity s tím spojené a tu více/tu méně jsou tlačeny k jednání, které tyto absurdity plodí a podporují. Shrnuto a podtrženo: Drama geniálně herecky zvládnuté, pomalé a s důrazem na pohodu... přesto však veskrze a každým coulem tíživé. ()

CheGuevara 

všechny recenze uživatele

Film u něhož při závěrečných titilcích je divák je doslova přibit ve svém křesle. Obrovsky silný film o velké síle lidskosti. Lidská tragédie, která je znásobena událosmi doby. Michalkov se nesnaží někoho omlouvat, on se je snaží pochopit. Nesmývá nikoho od viny, ba právě naopak ukazuje že každý má nějaký ten černý kout duše. Ale proč by i ten, kdo je v podstatě masovým vrahem, nemohl nadevše milovat svoji dcerku? Všechny historické postavy tím dostávají na větší hloubce a plastičnosti. Neuvěřitelně naléhavý film především o lásce, zradě a pomstě. Nejvíc mě z hereckých projevů zatlačil do židle oleg Menshikov, jenž podal svoji postavu až děsivě reaálně a samozřejmě i bezprostřední projev Naděždy Michalkové. Oscar naprosto zasloužený...¨. ()

Jara.Cimrman.jr 

všechny recenze uživatele

Režisér Nikita Michalkov měl šťastnou ruku, když roli hlavního geroje Kotova svěřil svému oblíbenému herci Nikitovi Michalkovovi. Usměvavý Kotov je největším kladem snímku, sympatický křivák Míťa za ním ovšem moc nezaostává a cvičení civilní obrany mi řádně roztáhlo koutky úst. Tím u mne ovšem klady končí. Děj neodvratně směřuje k očekávanému konci, svéráz figurek sovětského národa mne nechává poměrně chladným a pomalé tempo vyprávění naprosto nevyhovuje mému časovému zaneprázdnění. ()

igi B. 

všechny recenze uživatele

Ano ach ano, nu tak, chce se skazať, takové filmově krásné, takové michalkovovskoruské... Ale takto se Nikito s dějinami nevypořádáš. Kdyby tento film natočil Michalkov někdy na počátku perestrojkoglasnosti, ještě bych pochopil i když netleskal. Takto jsem velmi na rozpacích. Tady prostě krásné obrazy a krásní herci a krásná hudba a krásné pózy nestačí. Anebo ti Rusové snad opravdu nemají šanci... - - - P.S. Doporučuji inťákům přečíst si něco o stalinismu, ale ať to prosím není Solženicin! - - - P.P.S. Mimo mísu - vybavujete si, jak "pokrokově" nám zcela nedávno servírovali umělecké srdceryvné dokumenty o tom, jak komunisti popravili Rudolfa Slánského? . . . NASSSRAT! ()

Skejpr 

všechny recenze uživatele

Neuvěřitelně působivý snímek. Michalkovi se daří pochytit běžné lidské radosti stejně autentickým způsobem, jako to dokázal třeba Fellini ve svých skvostných Darmošlapech, zároveň ale nenápadně, téměř podprahově podlamuje a stále více a více narušuje idylu znepokojivými náznaky, aby nakonec završil film naprosto zdrcujícím koncem. Skvostné dílo o tom, že i ten nejpevnější kmen se dá zlomit. Malá Naděžda Michalková je NAPROSTO BOMBASTICKÁ a přehrává dokonce i svého otce! Uniká mi ale poněkud motiv kulového blesku... P.S.: DĚSÍM se dvojky!!!! Upřímně se jí děsím... ()

Reklama

Reklama