Utomljonnyje solncem
Soleil trompeur
Unavení slnkom
Burnt by the Sun
Obsahy(1)
Léto 1936, víkend, rodina profesora Vsevoloda Konstantinoviče tráví prosluněné prázdniny na venkovské dače. Marusja kdysi milovala Dmitrije, ale to už je přes deset let. Teď je vdaná za Sergeje Petroviče Kotova, má s ním šestiletou Naďku a je prostě šťastná. Malá Naďa je krásná a bezprostřední po mamince a po otci chytrá. Kotov se v ní vidí. Otec rodiny Kotov – Stalinův spolubojovník, nyní velitel divize, požívá všeobecného respektu. Všichni spolu tráví jeden ze vzácných dnů odpočinku a vypadá to, že se jim nemůže nic stát. Téhož dne však přijíždí Dmitrij. Po deseti letech. Zdá se, že ho všichni vidí rádi, ale od chvíle, kdy vstoupí, jakoby vstoupilo s ním něco zneklidňujícího. A není to jen onen pomyslný milostný trojúhelník mezi bývalými milenci a současnými manželi. Do onoho domu s Dmitrijem vstoupila všechna hrůza a zlo Stalinovy pekelné samovlády... Přesto, že notoricky známé historické skutečnosti jsou tu sdělovány co nejúspornějšími prostředky, nabývají v kontrastu s vlídným světem Michalkovových postav otřesné intenzity. Diváka zastihují zcela bezbranného. Simulace skutečnosti je dokonalá. Michalkov natočil svůj vrcholný film, v němž zúročil všechno ze své předchozí tvorby a dovedl svůj um ještě dál – k osudové tragédii, která svou nevyhnutelností připomíná mechanický stroj. Podal zprávu o člověku v dějinách 20. století. Jednu z nejpravdivějších a nejotřesnějších zpráv, jaké byly na toto téma natočeny. O tom, že byl pochopen, svědčí řada domácích a světových ocenění, z nichž nejprestižnější je zcela jistě Oscar za nejlepší zahraniční film. (Česká televize)
(více)Recenze (259)
Nejsilnější filmové poblouznění - nenápadně se člověku vkrade do srdce, sevře jej a odmítá opustit. Měla jsem svoje naivní představy o morálce a lásce, a pak přišel Michalkov a ukázal mi, že lásku můžeme cítit i když jsme šťastni s někým úplně jiným, nebo chceme zničit její rodinu i život. Že ten, kdo byl kdysi romantikcý hrdina, může být i ten nejhoší zloduch, ale romantickým hrdinou být nepřestává. Že ze zla vznikne zase jenom zlo. A taky, že když si chceme podřezat žíly, musíme si dát ruce do teplé vody. Pořád se sama sebe ptám, kdo je ten ukŕivděný klaďas a kdo stalinský vrah a vtip je v tom, že nikdo a oba a znovu nikdo a oba. Proč točit dramata plná patosu a hysterie, když si ze zdánlivě bezvýznamných detailů na poetickém ruském venkově postupně poskládáme to nejhlubší lidskou tragédii. ()
Po "Dvanáctce" jsou "Unaveni sluncem" druhým Michalkovovým počinem, s kterým mám tu čest a rozhodně toho nelituji. Zvolna se rozvíjející příběh zpočátku mátl zvláštně "pomatenou" atmosférou a např. Kirik, jako by do filmu spadl z Gorodoku. Když se však vše řádně uklidnilo, ovládly film velice pěkné, vkusně procítěné dialogy a herecký koncert Menšikova, Michalkova a především maličké Naděždy Mikhalkové. Příjemnou, prosluněnou a místy až pohádkovou idylu zčeří příjezd Míti, od tohoto okamžiku nálada poněkud ztěžkne, protože je krásný dům, půda, vzduch prostě úplně všechno prosyceno napětím mezi dvěma soky v lásce, které jsem navzdory zdánlivě nadále příjemně plynoucímu času cítil v každém záběru. A to jsem ještě zdaleka netušil, v co ta vzájemná antipatie přeroste... "Revoluce požírá vlastní děti", myslím, že tento příměr není úplně od věci. Vřele doporučuji. ()
Než se Michalkov užvatlaně prokousal přes praštěnou stopáž k meritu věci, uplynuly dvě třetiny filmu. Ale závěr stál za to.... ()
Popis filmu říká vše. Film, který vznikl již po rozpadu SSSR, je plnohodnotným pokračovatelem sovětských perestrojkových filmů 2. poloviny 80. let, které bez příkras dokumentují paradoxy stalinského režimu a jeho zrůdnost. Poctivý a slušný generál Kotov, věrně a s přesvědčením sloužící ideálům sociálně spravedlivého řádu, se stane obětí mašinérie, kdy jeden nevěří druhému a jeden druhého přivádí do neštěstí. Míťa přichází do míst svého raného mládí, kam ho posílají nadřízení z NKVD. Divák dlouho netuší, oč vlastně jde, v domě vládne jakási trvalá pohoda a Míťa ji narušuje tím, že připomíná svůj bývalý vztah ke Kotovově manželce. Nakonec ani nevíme, proč si NKVD generála odváží, čím se znelíbil, až poslední titulky prozrazují, že byla zatčena i Kotovova manželka s dcerkou, takže to asi z osobníá pomsty nebylo. Ale taková byla historická skutečnost stalinismu... Nádherné herecké výkony všech herců, ale zvláště maličké Nadi Michalkovové - prostě skvělý film. ()
Nic jineho nez 5* se dat neda. Michalkuv skvely film. Na jedne strane bezstarostnost na druhe teror. Tenhle film se musi videt, aby se pochopil. ()
Bravúrne spracovaný film; réžia, hudba, kamera, prostredie, samotné metafory, nenápadné vizuálne detaily. Veľmi silné 4*. Nad všetkým malebným, na oko ideálnym a idylickým, v dobe kde bolo veľa detailov, z ktorých má človek radosť sa dialo niečo... fatálne. ()
Tvrdý a válečný velitel na své dači. Dcera vychytává drobné mouchy tatínka. A Stalin, který čistí a dělá pořádek. I jak slovy Hitlera použil bych zde. Měl jsem to udělat již dávno jako Stalin. Zavraždit všechny generály. On to věděl dobře. I tak tvrdě skončí báječná idilka uprostřed sladkých lesů tak oranžových, že by člověk plakal. Ovšem bude, na konci v poli pšeničném, u dodávky staré a bez benzínu. Tak dopadne příběh za sedmero horami a řekami na naší staré dobré Rusi. Šéf gangu se musí postarat o nemilé lidi a pomůže mu v tom člověk, plný nenávisti a touhy po pomstě. Člověk dobrý se dostává do ostnů ostudníka. 4 hvězdy za krásu... ()
Divácký požitek tak na 4hvězdičkové úrovni, přece jen jej sráží línější tempo a sic zajímavé, tak plynulosti děje příliš nenapomáhající dialogy. Řemeslně však prakticky stoprocentí. Ten konstrast první a druhé půle, ta proměna v náladě a atmosféře, ty výborné herecké výkony a v závěru ta děsivá pointa měnící de facto absolutně vyznění celého filmu... (Další zhlédnutí, tak mohu plně doporučit.) Právem oceněňovaný film. 4½ ()
Čekala jsem, kdy se ve filmu stane něco, co by ospravedlnilo mé čekání, no a ono se nestalo nic. Úplně zbytečné plýtvání časem. Proč takové hodnocení? Nechápu, čím film mohl uchvátit v letech svého vzniku, nevzpomínám si, že by se toto prázdninové dada těšilo větší oblibě, i když je fakt, že tempo bylo tehdy línější a někteří možná nevěděli, co s časem. Vidím ovšem, že jsem o nic nepřišla :) Jedinou komickou scénkou bylo odevzdání zbraně v autě, zbytek byl buď až příliš civilní, aby utvořil film, anebo velmi prvoplánový. Jde tedy asi o jediný film na světě, který se odehrává až v závěrečných titulcích… Každý oscarový snímek usvědčuje tuto ryze politickou soutěž ze své ideologické závislosti. ()
Až příliš pohádkové. ()
Málokterý film mě opravdu dostal tak moc, že jsem pak z něj byl několik dnů uplně mimo - Nikita Michalkov to však dokázal a celkem se nestydím, že na konci prostě brečím - mistrovské dílko! :) ()
Češi mají Kolju, Rusové Kotova. Jelikož jsem Čech, je mi mnohem sympatičtější ten první jmenovaný. ()
Herci sú fantastickí, koniec je najsilnejší zo všetkých Michalkovových filmov, a dojalo to ako máločo. Z filmov najlepšieho súčasného ruského režiséra mi je osobne bližší jeho Oblomov, ale s ľuďmi, ktorí budú tvrdiť, že práve toto dielo je jeho najlepšie, sa hádať nebudem :) 10/10 ()
Tento film jsem viděl několikrát, má své kouzlo a poetiku když přijmete nadsázku a trochu pochopení pro širokou ruskou duši. Nejvíc mě zaujal asi výkon herečky Nadi, který působil až kýčovitě dokonale. Problémem pro mě osobně bylo, že se film odehrává v době Stalinových čistek. Nějaký ty roky poté co na vesnici miliony lidí umíralo hladem a vlastní vojáci kontrolovali jestli umírající odevzdali opravdu všechno obilí. Nepochybuju o tom že spousta lidí na venkově žila v klidu a bez zásahu nebo naivně budující vlast, chápu umělecký záměr zobrazit vliv totality na jednotlivce než na celek. Kdyby byl režisérem západoevropan, asi bych ocenil uměleckou nadsázku a nečernobílý pohled. U Rusa mi však přijde bezstarostnost bizarní rodiny sovětského genererála a poetika vojenských cvičení jako nešťastné pojetí. Ne nepodobné tomu kdyby Němec natočil taškařici o tom, jak se ve stejných letech pokouši kvůli lásce německý důstojník zapůsobit a vnést do přízně židovské rodiny. Tragický konec zde nakonec spíše potvrzuje Stalinův výrok "Smrt jednotlivce je tragédií, smrt miliónů je statistikou". ()
Slunce hřeje a chrání, ale dokáže i spálit na uhel. Takové je motto ruského snímku popisující ponurý stalinismus, kdy si nikdy nikdo a od nikoho není ničím jistý, bezmocnost se jakkoliv bránit zrůdnosti doby a hlavně jednu velkou čistku. Je krásný letní den. Plukovník Kotov, blízký spolupracovník Stalina, tráví den spolu se svojí ženou Marusjou, malou dcerkou Naďou a dalšími členy velké rozmanité rodiny včetně prarodičů, služebné a studentky umění. Ani na nich není poznat, že by je cokoliv trápilo. Jen vesničani mají starosti hned z rána, když jim k poli přijedou tanky s tím, že tam bude vojenské cvičení. Velmi zdařilé je vyobrazení bezmocného bránění se zrůdné moci v podobě staré ženy proti tanku síťovanou taškou. Krutý režim prostě nehledí napravo ani nalevo. Čert vem, že lidi nebudou mít co jíst. Plukovník Kotov však vlivem svého jména zasáhne a úroda pro celou vesnici je zachráněna. Jenomže to nejhorší má teprve přijít. Ne však pro vesnici, ale pro samotnou Kotovu rodinu. Režisér a představitel plukovníka Kotova Nikita Michalkov se podílel i na scénáři a povedlo se mu velmi věrné vyobrazení jednoho krásného dne bohužel pro někoho končící tak , jak by to ještě ani před hodinou nečekal. Dlouhá stopáž je k uchopení oné absurdnosti velikým přínosem. Den začne volně a pro všechny radostně. Nikdo se netrápí, nikomu jakoby nic nescházelo. Když se však objeví starý rodinný přítel, velmi pozvolna se začnou projevovat různá tajemství vedoucí k tíživější a napínavější atmosféře přibližující se k osudové tragédii celé rodiny. A právě ta pozvolnost způsobuje onu šokující tragičnost temné doby nevyhýbajícího se naprosto nikoho. Najednou to přijde jako blesk z nebe. Přijede černé auto a vše je najednou jinak. Vynikající kamera už jen dokresluje excelentní herecké výkony, kterým dominuje dcera samotného režiséra ztvárňující malou dcerku Naďu plukovníka Kotova. Takto profesionální dětský výkon se jen tak nevidí. Snímek velmi zdařile vypovídá o lásce a pomalu odhalující nenávisti a hlavně nezvratnosti osudu ve 30.letech při Velkých čistkách. S ohledem na předešlou ruskou či sovětskou kinematografii se jedná o naprosto vrcholné dílo z této krajiny. Udělení Oskara je zasloužené. ()
Čakal som viac. Ale toto bol asi ďalší z filmov priamo písaných pre zisk Oscara - podobne ako Kolja. Škoda. Neviem sa zbaviť pocitu, že keby bol natočený menej dojímavo (= menej prijateľne pre americké publikum), bol by to býval rádovo lepší film... ()
Obrovskou popularitu a vysoká hodnocení tohoto filmu vůbec nechápu, až na poslední čtvrthodinu je to vcelku o ničem. A to dodávám, že mě stalinismus velice zajímá. Velkým kladem je herecký výkon Olega Menšikova. 40-50 % ()
Krásny filmový a predovšetkým umelecký zážitok. Na niečo som zabudol? Asi nie. ()
"Tak proto jsi sem přijel! Užít si svou křivdu..." Valná část filmu se zdála být až poetickou komedií, avšak duch KGB ji dostihl. Ale Michalkov mne zde svou režií neuchvátil. ()
Unaven filmem dávám za dvě. Opět si vypomůžu citací komentáře jiného uživatele, který dokáže myšlenku vyjádřit lépe než já. Tentokrát jde o uživatele bolana. "To že se film týká citlivého a tragického příběhu ještě neznamená, že musím 2,5 hodiny trpět ve společnosti lehce pošahaných Rusáků. Pokud je tento film určitá forma umění, pak se budu raději dál plácat v pokleslých vodách lascívního mainstreamu. Jestli se mohu chvástat, nejsem zcela uplný dement a politická historie 20. století včetně všech jejích diktátorů mě celkem zajímá. Předpokládám však, že se dá prezentovat i zábavnější formou. Tohle je fakt úlet !!!" ()