Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec

Tak takové dilema ohledně hodnocení jsem snad ještě neměl. Na jednu stranu má film krásnou a netradiční stylizaci, zajímavé kostými a excelentní herecké výkony v čele s ujetým Gambonem, který sype z rukávu jednu hlášku za druhou a jeho nekonečné monology dokázaly nějak záhadně udržet mou pozornost, ovšem na druhou stranu se nemusíme ani nijak zamýšlet, aby nám po chvíli došlo, že ten příběh je strašně stupidní a absurdní. Přišlo mi to trochu jako nějaká Shakepearovská tragédie s moderními hrdiny a dialogy o jídle a sexu namísto o zbožnosti a pomstě. A nebýt toho, že tam padla zmínka o Hitlerovi a Churchillovi, ani bych nepoznal, v jakém období se děj odehrává. Kdyby to režíroval David Lynch, byl by z toho jasný král WTF filmů a já bych dával maximálně jednu hvězdu za herce, ale takhle to je velmi působivá podívaná, jejíž umělecká stránka má své velké kouzlo, ovšem na každého předem nepřipraveného diváka má asi zcela jiný účinek. U mě je to nakonec přesně mezi 3 a 4*. (03.02.2013)

Zajímavý film, o kterém nevím, co si mám myslet. Ze začátku jsem z něj nebyl nijak odvázaný, ale postupem času mě začal pohlcovat. Určitě na tom měla velký podíl podmanivá hudba a skvělá kamera. Jak běžely minuty, tak mě to čím dál víc přitahovalo. Mám zálibu v patologických vlastnostech lidí. V bezúčelné brutalitě a násilí. Film mě stejnou mírou odpuzoval a přitahoval. Myslím, že Peter Greenaway taky nebude podle společenských měřítek zrovna psychicky v pořádku. (03.08.2014)

Greenawayova toxická satira a animálnosť rozožierajú barokové plátna a nevytvárajú tým škodu, ale vlastný, autorskou hutnosťou presýtený štýl. Rovnako, ako sa postavy topia v hromadách gurmánskeho jedla a negustióznych výstupov, tak sa divák môže do nekonečna prejedať kyprou mizascénou, oblohou hudby, dressingom odkazov a v neposlednom rade neotrelým korením Greenawayových metafor. Všetko podané prostredníctvom kamery, ktorá celú hostinu trávi s neskutočnou eleganciou a "glamourom". Na otázku "Čo to Greenaway nakrútil?" odpovedám: neuchopiteľne korpulentnú verziu Ferreriho Veľkej Žranice. (08.02.2016)

„Try the cock, Albert. It's a delicacy, and you know where it's been..“ Vytříbenou formou se pyšnící Mechanický pomeranč pro gourmety se zálibou v těžkých jídlech, jenž si můžete vyložit na sto způsobů a na každém z nich asi bude kousek pravdy. Třeba, že zloděj (dokonalé uřvané prase M.Gambon) zosobňuje aroganci vlády Margaret Thatcher a kusem milence jeho ženy, jakožto levicového intelektuála, na němž lze štípat dříví, mu to rozčarovaná společnost dává nakonec "sežrat" a nebo, že kdyby psi káleli čokoládovou pěnu, sbírali by pak jejich páni exkrementy mnohem zodpovědněji a možná by k tomu ani nepotřebovali sáček.. Každopádně Zdenda Pohlreich by měl z dění v restauraci Le Hollandais radost, i když by možná poznamenal, že se to místy táhne jak babí léto podzimem.. (31.05.2011)

Fantastická výtvarná kompozice s každou vteřinou plnou desítek detailů, které do sebe funkčně i vizuálně zapadají. Hostina pro smysly, ale už nikoli pro duši. Hostina místy hodně zlá a málo lidská. Možná zrcadlo pro ty, kteří propadli filmovému chtíči stejně jako zloděj gurmánství. A není závěrečná scéna nejen trestem pro zloděje, ale současně i pro diváka, který ještě tak úplně neztratil povědomí o tom, co je lidské? (02.02.2007)