Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec

Perfektní zážitek v podobě krásného paradoxu jménem uhlazená extravagance. Peter Greenaway natočil za pomoci výtečných Michaela Gambona a Helen Mirren podivuhodný snímek o noblesním restauračním zařízení se snobskou klientelou, sadistickým, buranským a hulvátským hoteliérem (Gambon), loajální posádkou a neobvyklými zvyky. Důležitou a asi i nejlepší postavou je Georgina, opovrhovaná manželka hoteliéra Alberta v podání vášnivé Mirrenky, která (doslova) za zády svého cholerického manžela chrápe při každé příležitosti se svým milencem (Bohringer), který je přímým opakem jejího hovadského muže. Co se odehraje jeho odhalení její nevěry zjistěte sami mrknutím na tuhle parádní bizarnost. Na rok 1989 je tento film přinejmenším.....perverzní. „Try the cock, Albert. It's a delicacy, and you know where it has been.“ Po výtvarné stránce se to srovnávat nedá, ale jen pro zajímavost - vzpomněl jsem si u toho na výbornou Specialitu šéfkuchaře. 89% (23.12.2013)

„Try the cock, Albert. It's a delicacy, and you know where it's been..“ Vytříbenou formou se pyšnící Mechanický pomeranč pro gourmety se zálibou v těžkých jídlech, jenž si můžete vyložit na sto způsobů a na každém z nich asi bude kousek pravdy. Třeba, že zloděj (dokonalé uřvané prase M.Gambon) zosobňuje aroganci vlády Margaret Thatcher a kusem milence jeho ženy, jakožto levicového intelektuála, na němž lze štípat dříví, mu to rozčarovaná společnost dává nakonec "sežrat" a nebo, že kdyby psi káleli čokoládovou pěnu, sbírali by pak jejich páni exkrementy mnohem zodpovědněji a možná by k tomu ani nepotřebovali sáček.. Každopádně Zdenda Pohlreich by měl z dění v restauraci Le Hollandais radost, i když by možná poznamenal, že se to místy táhne jak babí léto podzimem.. (31.05.2011)

Nejen vizuální orgie, stylizovaný příběh absolutní moci (která, jak známo, absolutně korumpuje) a vášně. Náležitě orgiasticky zvrhlé, což, obávám se, je přesně to, díky čemu je tento opus mnohými pokládán za umění. Mně to ale nic objevného neřeklo. V podstatě se tam šuká, blije a sprostě řve, a kvůli tomu nemusím chodit do drahé restaurace, v naší vesnici je taky taková, ceny lidové, kecy i zvratky stejné. Akorát to tak barevně neladí. Tož jestli mi za to dobře zaplatíte, tak já ty scény barevně vytónuju a můžete mě pokládat třeba za umělce. Váš problém, já budu vědět své. (25.09.2011)

Niekedy neviem, čo o filme napísať, prečo sa mi páčil a čo ma na ňom bavilo. Toto je presne ten prípad. Dej nie je nič extra, nič, čo by sme ešte nevideli, lenže je to tak uhrančivo natočené, že to vôbec nenudí a v niekolkých scénách aj nadchne. Vyššie hodnotenie je spôsobené záverečným vyvrcholením, bez ktorého by to nebolo ono. Bohužial som to videl až po Dogville alebo Faunovom labyrinte, kde tiež utláčaní dostali svoj priestor pomsty až na konci, možno preto som nebol až tak nadšený. (01.09.2009)

Nepatří to rozhodně k nejlepším Greenawayovým filmům, přinejmenším Umělcova smlouva, Zet a dvě nuly a Topení po číslech jsou o slušný kus výše a tak musím dát "pouze" čtyři hvězdy. Ten pekelně stylový a typicky greenawayovský závěr mě sice přinutil uvažovat o plném počtu, ale nechám to tak. Mimojiné naprosto fantastický Michael Gambon (takový výkon už jsem neviděl, či spíše v tomto případě neslyšel, už hodně dlouho), nahá Hellen Mirren a klasicky výtečná a nenahraditelná Nymanova hudba (poněkud mě iritovaly akorát ty podivné uječené zpěvy malého chlapce). Celkově lehké zklamání. (24.06.2013)