Chraň nás od zlého

Prvky duchárskych hororov, zasadené do schémy áčkového thrilleru a lá Se7en - drsný polda s baterkou si presvetluje cestu skrz zadaždenú temnotu. Scenár nie práve objavný, ale spracovanie remeselne perfektné. Derrickson je šikula. Hlavná postava nie je jednorozmerný dobrák, tiež vnútorne bojuje s vlastným kostlivcom v skrini. Netypický kňaz sa mu stáva dôležitým sekundantom. Rýchle tempo, pekelný mejkap hlavného záporáka (pochvalu zasluhuje aj jeho predstaviteľ Sean Harris) a mohutne desivá, inštrumentačne bohatá hudba Christophera Younga. Pozvoľný rozbeh eskaluje v intenzívny hororový zážitok. Tematické prepojenie s hudbou od The Doors zvláštne, ale dodáva filmu istý punc coolovosti a osobitosti. "Pomsta jej vykonávateľa vždy zničí." (07.08.2014)

Vlastne spokojnosť. Spojenie klasického exorcist hororu s krimi-thrillerom je pomerne osviežujúce, Bana je sympaťák, celé je to napínavé, ľakačky výživné, finále intenzívne. Len ma každých pár minút poriadne prefackalo nejaké klišé, či už hororové alebo z príručky tradičných buddy-krimi (toho jeho parťáka by som najradšej vyškrtol z filmu). 7/10 (20.10.2014)

Úvod filmu je famózní, výborná představovačka hlavních detektivů, pro charismatický drsoně se smyslem pro humor mám vždy slabost, skvělá scéna v zoo, kdy jsem na práci kameramana našel jen dvě slova, umí chlapec a poměrně kvalitní kriminální linie příběhu mě dokázali uzemnit do kino sedačky. Problém je, když se děj začne víc stáčet k horroru a začne se kupit poměrně dost věcí, které obalila paní nuda, příliš kecání, tvůrcům jako by došla vlastní invence, při scéně na chodbě si na Sedm nevzpomene jen divák co spí. Jak moc se mě líbil začátek, tak moc se mě nelíbil konec. Ten byl skutečnej asi jako má historka o tom, jak sem na cestě do Ostravy předběh pendolino. Z hlediska lidského elementu nemám moc co vyčíst. Eric je špičkověj herec a i tady ze sebe dostává maximum, díky kterému je jeho postava detektiva velmi sympatická a realistická. Kameraman si některé záběry vysloveně užíval, krátký záběr v zoo nebo ve výtahu na toho missáka v kapuce patřej mezi největší lahůdky filmu. Film v jednotlivých scénách působí silně, ale jako celek už tak jistě nepůsobí. (08.07.2014)

Skotovy filmy jsou jedny z mála, co dnes skýtají aspoň jakous takous zárukou, že když chce člověk zažít pořádný horor, nemusí si už jako obvykle projít například peklem řadového spoje Českých drah do Prahy. Jmenuje se to EC, opravdu hrůzné místo, kde kultura cestování už dávno bolestivě vykrvácela. Tří a půl hodinové martýrium ve smradlavém, špinavém a přeplněném kupé, jehož sedačku, posetou nekompromisně prosezenými pružinami, by i závodní fakír označil za extrémně nepohodlnou, to jednoho navždy poznamená tak, že si příště raději ukouše nohu, než aby si ten Regyjodžet nechal znovu ujet. K tomu samozřejmě celou cestu těsně po pravici několik let poctivě zrající bezdomovec a na všech ostatních místech, včetně chodbiček, bodrá, tmavohnědá východoslovenská rodina, co se se všemi deseti hyperaktivními důkazy své nezdolné fertility, drůbeží, psy a snadno rozebíratelným mobilním obydlím vydala na západ za lepšími zítřky. Ano, takto děsivou atmosféru dokáže nasimulovat málokdo! Proto velmi vítám, pokud se to někomu podaří, a dokonce to vměstná do pouhých dvou hodin. Skot, jakož už u Synystru, pokračuje v audioexperimentech a jeho podkres, kdy tři čtvrtiny filmu slyšíme v levé bedně démonický tinitus, jak hlavnímu hrdinovi kape na karbit, to je rozhodně něco, co samovolně zbaví lůžka přebytečných nehtů a nerozhodné sebevrahy konečně přinutí odrazit se od okenní římsy. Vytváření hrůzných obrazů mu jde natolik přirozeně a s grácií, že prostě není pochyb, aby tím Košičanem už někdy nejel. Přešťastný divák je pak připosraně schopen přimhouřit žlutě svítící oči a bez problému mu odpustit těch pár momentů, kdy se ti démoni chovají tak, že by je i samotný Lucifer nakopal kopytem do prdele za alogičnost posedávání. (12.10.2014)

Jak blesk uhodil do osamoceného stromu u cesty, začal jsem tušit, kudy režisérovy cesty povedou, jelikož Derricksonův nezpochybnitelný talent dostal finanční infuzi i zvučnější herecká jména, ale zároveň se tím upsal Bruckheimerovskému ďáblu, který spoléhá na klišé a dějové banality v ději, které vlastně nevytrhne ani těch pár zručně zkoncipovaných bu bu bu scén a spíš vás přinutí lamentovat nad tím, jak nefunkční je chemie mezi postavami, tudíž je to subjektivně asi o půl hodiny delší a v závěru o chlup nesnesitelnější, než tvůrci zamýšleli. (07.11.2014)