Režie:
Andrea SedláčkováScénář:
Andrea SedláčkováKamera:
Jan Baset StřítežskýHrají:
Judit Pecháček, Aňa Geislerová, Roman Luknár, Eva Podzimková, Ondřej Novák, Roman Zach, Igor Bareš, Jiří Wohanka, Ondřej Malý, Taťjana Medvecká (více)Obsahy(1)
Osmdesátá léta v Československu. Mladičká sprinterka Anna (Judit Bárdos) se stává členkou Střediska vrcholového sportu. Její matka (Anna Geislerová) a trenér (Roman Luknár) doufají, že splní kvalifikační limit a postoupí na olympijské hry. Vybočením ze světa tvrdého sportovního drilu je pro Annu pouze milostný vztah s Tomášem (Ondřej Novák). Anně začnou být bez jejího vědomí podávány anabolické steroidy. Její výkonnost stoupá, objevují se ale rovněž první zdravotní problémy. Anna se o přípravcích dozvídá pravdu, a přestože je v sázce její účast na olympiádě, hodlá dál trénovat bez nich. Její matka však doufá, že Anna účast na olympijských hrách využije k emigraci, a rozhodne se jí anabolika pod rouškou neškodných vitaminů aplikovat tajně. (Falcon)
(více)Videa (2)
Recenze (689)
Jedna hvězda je čistě za odvahu říznout do tak ožehavého tématu, jenž minulý režim logicky držel v tajnosti a ten současný se mu ho zase naprosto nepochopitelně nesnaží omlátit o ksicht. Možná jen nechce být za pokrytce, ale zpět k filmu. Vše kolem dopingu rozhodně stojí za vidění, ovšem přidaná vata je celkem bez chuti a k hlavním postavám si divák hledá cestu jen těžko. Kromě běhu je zde však perfektně znázorněna i další disciplína, kterou je známé sraní si do huby přímo před vlastním dítětem. Tu nás bolševici naučili tak dokonale, že jsme v ní dobří i tolik let po revoluci. Tímto zdravím tatíka jednoho svýho kámoše, který v této oblasti také velmi vyniká. ()
SPOILERY: Škoda, že to Andrea Sedláčková paradoxně svým postavám ulehčuje. Ani ne tak na rovině tělesnosti, která patří k silným stránkám filmu, protože schopnost Fair Play proklouznout do fyzické intimity a být nepříjemným zážitkem překračuje tuzemské zvyklosti. "Lehký" je film na morální rovině, když zobrazuje selhání postav, které buď nevědí, že selhávají (Anna), selhávají proto, že je k tomu nutí dobré úmysly a odpor k systému (matka). Fair Play z určitého úhlu pohledu může působit jako řetěz vytváření alibi pro to, co by mohlo v jiném kontextu provokativně být "chorobnou rodičovskou ctižádostí". Film není ani tak o dopingu v socialistickém sportu jako spíš o (z mého pohledu) méně pravděpodobném scénáři, kdy anabolika slouží jako zoufalý pokus tupé mašinérii normalizace uniknout. Je sice pěkné, že kolegyně Martina řekne Anně "tak to neber, když je to zakázaný", jenže tohle dilema Anna nakonec nemusí vůbec řešit. Vlastně pak není o kom pochybovat, protože i matka to dělá čistě in bona fide a nakonec symbolicky "zaplatí". Fair Play je tak příjemně stravitelným soft dramatem, které je nesporně poutavě a přehledně odvyprávěné, šikovně nasnímané, ale také nadmíru popisné a významově jednoznačné (fakt se musí matka po sugestivním výslechu v Bartolomějské ještě poblít mezi popelnice? To režisérka tak málo věří účinku té scény?). Je to další z filmů, kde malý člověk morálně triumfuje nad mašinérií moci, zatímco selhání probíhají ve druhém plánu a vlastně jen slouží ke zvýraznění fair play postoje protagonistky. Myslím, že to značně podvazuje působivost a dosah výpovědi. [60%] P. S. Přiznám se, že jsem si v mysli vytvořil vlastní film, kde by slavný osud socialistického bloku na olympiádě v LA byl pro hrdinku až kunderovsky krutým žertem. Asi je to tím, že mě láká fatalistická vize nedávné minulosti, v níž postavy jejich malé lži a kompromisy skutečně doženou. ()
Spoilery! Navzdory velice atraktivnímu tématu, jsem se bohužel značnou část stopáže nudil. Judit Bárdos se zřejmě musela do své role prokouřit, jinak si nedovedu vysvětlit, proč byla pro hlavní roli vybrána právě ona. Byla docela zoufalost ji sledovat, kterak se trápí. Také bylo docela divné sledovat matku a dceru, které na oko působily takřka stejně staré. Neubráním se pocitu, že nám toho režisérka nabídla přeci jen trošku málo. Ve filmu o komunismu a "hrozně děsivém" dopingu sledujete prakticky jen to, že hlavní hrdince neteče krev z vagíny tak často, jak by si přála. Jediným pozitivem je snad pouze závěr, kdy na diváky nečeká nějaký pohádkový happyend, ale snímek končí tak, jak by zřejmě končil i mimo kamery. Trošku to s tou touhou o obyčejný film tvůrci přepískli. 2 kousky. ()
Doping ve sportu před rokem 1990 je u nás pořád tabu. Stále čekám na to, až Kratochvílová chlapsky (ženské rysy jsem u ní totiž nikdy nepozoroval) přizná, že anabolika byly tou dobou cool, každý sportovec je do sebe házel jak lentilky a ona by bez nich nedokázala zaběhnout ten dosud nepokořený světový rekord. Ale toho se asi nedočkám, stejně jako jiných odpovědí. A už vůbec ne v tomhle filmu, i když nám dává alespoň nahlédnout pod pokličku rychlého vzestupu našeho vrcholového sportu v osmdesátých letech. Ale Fair Play není jen o čistotě v atletice, vidím ho zároveň jako metaforu oné doby, kdy místo steroidů byl národ očkován sérem ve formě zastrašování či vyhrůžek a jen ti nejodvážnější dokázali vzdorovat a svou dávku, i za cenu represí nebo rovnou přísného trestu, odmítli .. ()
Good job. Dobre napísané, pekne zahrané (áááááááh, judit :) s príjemnou atmosférou a dobrou myšlienkou. Bohužiaľ režijne iba adekvátne zvládnuté. Filmu úplne chýbajú nejaké emočné, dramatické alebo akékoľvek iné vrcholy. Celé to ide v jednej ak keď dobrej lajne. Keby to točil Svěrák alebo Michálek kľudne to mohlo ísť na oscary.. Tie 4* sú s prižmúrenými očami, kvôli tomu že je to český film. Nabudúce treba občas pritlačiť na pílu. V tom príbehu a v scenári totiž tie emócie sú. ()
Galerie (26)
Zajímavosti (23)
- Podle slov režisérky vznikl film na základě novinového článku, který popisoval situaci v socialistickém Československu, kdy byl vytvořen institut, pro který bylo vytipováno 150 sportovců pro řízený nelegální doping. Ze 150 reprezentantů pouze šest lidí doping odmítlo a ti byli okamžitě vyřazeni z reprezentace. (sator)
- Judit Bárdos (Anna) měla v rámci přípravy na film od února do léta vlastního trenéra, se kterým dvakrát týdně chodila běhat a jednou týdně navštěvovala posilovnu. (morgos)
-
Stromba je známé anabolikum, které se hojně používalo v 80. letech minulého století. Používalo se napříč celým sportovním odvětvím, nejen v SSSR. Mezi tehdejší látky patří třeba Dianabol nebo Agovirin.
(dinamit_1)
Reklama