Pianistka

Michael Haneke netočí příjemné a hezké filmy, ale zneklidňující dramata, která zraňují a zanechávají po sobě podivnou pachuť. Přesto, nebo možná právě proto, to není špatný snímek. Zobrazuje možná nepříliš rozšířený, nicméně reálně existující svět sexuálních deviací lidí pokřivených neustálým předstíráním, utajováním a nenaplněnými touhami. Je to rozhodně realističtější pohled na určitou stránku erotiky a mezilidských vztahů než mnou nedávno shlédnutý Shortbus. Nevíc se film může pochlubit vynikajícími hereckými výkony v čele s Isabelle Huppert. Ta ve své roli psychopatické učitelky přímo exceluje. Jestli něco na filmu překáží, je to příliš dlouhá stopáž. Některé scény jsou zbytečné a jiné přetažené. Celkový dojem: 80 %. (21.01.2009)

O rok neskôr vyšiel Pianista a jeho smutný psí pohľad bolo niečo, toto je veľmi čudná historka o neukojenej dáme. Neukojenej do tej miery, že sa radšej reže a keď rezanie nestačí, odbavuje sa sledovaním aktov iných. Potom príde mladý pán, čo by aj ukojil tú starú rárohu, ale ona má mindráky, takže ho stále len fajčí a najlepšie ani nie do konca, aby zajac pribehol znova. Nuž a toto Natalie Portman označila za skvelý film, ktorý ju ovplyvnil už v dvanástich rokoch, keď ho videla. Nuž, keď takýto príbeh sleduje dieťa, nečudujem sa. Film o mizernej žene a jej mizernom živote. (22.05.2023)

Režisér Haneke kultivovanému publiku rovno povie, že chcel "jednoducho natočiť obscénny film". Autorka predlohy Elfriede Jelineková paradoxne obscénnosť popiera a viac sa nevyjadruje, lebo "je zvyknutá na to, že je zle chápaná". Keďže režisér je evidentne hlúpy (alebo je pozér, čo je ešte horšie) a teta Elfriede asi čitateľov považuje za dobytok, ktorý jej nestojí za to, aby sa mu zverila so svojimi pocitmi, máme tu široké pole na sebavyjadrenie. Vychádzam z toho, že ide o kontroverzné dielo. Je to film o profesorke klavíra, ktorá má kupodivu aj nejakú sexualitu. To je šok, ktorý nikto z nás nečakal. Jej sexualita má bizarnú povahu, ale prečo by sa bizarná sexualita nemohla vyskytovať u profesorky klavíra. Čo ďalej. Príbeh sexuálne úchylnej ženy sa odvíja od bodu A do bodu B a končí v bode C, pričom absolútne nič zásadné sa na tejto úsečke neudeje, sme tam, kde sme boli na začiatku. Kam sa posunula hlavná postava mentálne, morálne, psychologicky? Nikde. Je možné, aby normálny autor ponúkol dielo "o ničom"? Je to možné, lebo v súčasnom výtvarnom a inom umení (posledných cca 40 rokov) je dôležitejšie prísť s niečím iným, hoci aj deviantným, lebo len tak "umelca" chorá spoločnosť zoberie na vedomie. Rozmýšľam nad zmyslom Pianistky. Čím ďalej rozmýšľam, tým menej sa mi chce tým zaoberať. Na webe nachádzam vysvetlenie typické pre kritikov a historikov literatúry, od ktorých sa očakáva, že z titulu svojho diplomu vydolujú nejaké múdre slová a oni sa tie očakávania snažia naplniť za každú cenu: "Pianistka je kritikou civilizovaného priemerného meštiackeho života, v ktorom je žena zviazaná svojím okolím a predstavou o úspešnom živote, čo vo výsledku deformuje prežívanie lásky, sexu a medziľudských vzťahov všeobecne." Z toho vlastne vyplýva, že žiť v meste, viesť civilizovaný život a byť ženou v roku 1983 (dávno po emancipačnej revolúcii i po revolúcii sexuálnej) musí byť čímsi strašne traumatizujúcim, čo vedie k totálnej degenerácii. Vrátim sa na začiatok. Dielo ako kontroverzné nevnímam, potrebný spoločenský presah som nenašiel a žiadnu katarziu (ktorú očakávam od diel kultivovaných, resp. artových režisérov) som nedosiahol. Pamätám si len, že som film sledoval s veľkým záujmom a že som spisovateľke (i režisérovi) veril, že sa každou chvíľou dostanú zo začarovaného kruhu nezmyselných obsesií pre obsesie. Samozrejme nedostali, lebo ani nechceli. Príbuzným románom a filmom je Americké psycho, ale tam divák aspoň chápe, že ide o podobenstvo chorej spoločnosti. Jediné, čo som si v Pianistke užil, bola Annie Girardot. (18.10.2021)

Jeden z filmů, kterým se můžete pokusit dohnat průměrného chlapa k sebevraždě, kterou rád podstoupí, než by ho měl dokoukat, případně pochopit. Abych to k něčemu stručně přirovnala... Kupříkladu nedávno okomentovaný snímek Toma Sixe-Lidská stonožka označuji za dílo uchyla. Tento film označuji za dílo „intelektuálního úchyla.“ Pokud se vám podaří první třetinu filmu přetrpět mnohaminutová preludia vážné hudby , dostanete se té bláznivé brunhildě pod kůži a zjistíte, že umělkyně musela příliš často navštěvovat stránky pro perverty www.bondage .com. Kdyby nebydlela do svého pokročilého věku u své matky, mohla jí seznamka na zmíněném serveru vyřešit většinu jejích problémů. Bohužel její geronto-incestní porucha situaci značně zkomplikovala a pravděpodobně ji z těch sraček nevytáhne ani její student-božský sexy chasník (vypadá dokonale, zrovínka jako by si odskočil z programu Lebensborn), ačkoli snahu mu upřít nelze. Profesorka tedy ve finále zažije i trochu toho S/M a vzhledem k nejednoznačnému závěru si vlastně nejsem úplně jistá, zda se jí to tedy líbilo, či nikoli. Rozsáhlé intelektuální polemiky o jejím duševním stavu přenechám místním vysokoškolákům, já bych to s pí profesorkou viděla mnohem jednodušeji: za a) razantně zvýšit dávky lithia bez ohledu na bezkonkurenční interpretaci Schuberta za b) kulka do hlavy by také nebyla od věci. (27.11.2011)

Môj druhý Michael Haneke a stále viac mám pocit, že "opíja diváka rožkom"!!! Fakt je ten, že veľmi pekne zobrazuje psychológiu hlavnej hrdinky (obdivuhodná Isabelle Huppert, už len tým, že sa na podobnú ťažkú rolu podujala), resp. jej momentálny psychický stav, ktorý vyplýva z rodinného súžitia a svoju neschopnosť prežívať cit kompenzuje zdanlivou vášňou k hudbe. Celkové jej prežívanie mi asociuje úryvok z jednej piesne: "I hurt myself today, to see if I still feel", čo definuje jej úchylku. Ak platí pravda, že koniec príbehu definuje jeho priebeh, tak Haneke pohorí na celej čiare. Síce necháva veľký priestor na divákovi, aby si domyslel koniec a vyústenie, ale akoby on sám tápal. A svoju neistotu kompenzuje kontroverziou, pre ktorú si ho budú ľudia pamätať... Mám ten pocit už pri druhom filme a verím, že tretí mi to potvrdí:) Každopádne Pianistka nie je zlý film, ale subjektívne mi pripadá ako výsek a absentuje katarzia, rozhrešenie, vyústenie, záver, whatever..takto je to celé nemastné- neslané, hoci ľahko zapamätateľné... (26.10.2008)