Pianistka

Môj druhý Michael Haneke a stále viac mám pocit, že "opíja diváka rožkom"!!! Fakt je ten, že veľmi pekne zobrazuje psychológiu hlavnej hrdinky (obdivuhodná Isabelle Huppert, už len tým, že sa na podobnú ťažkú rolu podujala), resp. jej momentálny psychický stav, ktorý vyplýva z rodinného súžitia a svoju neschopnosť prežívať cit kompenzuje zdanlivou vášňou k hudbe. Celkové jej prežívanie mi asociuje úryvok z jednej piesne: "I hurt myself today, to see if I still feel", čo definuje jej úchylku. Ak platí pravda, že koniec príbehu definuje jeho priebeh, tak Haneke pohorí na celej čiare. Síce necháva veľký priestor na divákovi, aby si domyslel koniec a vyústenie, ale akoby on sám tápal. A svoju neistotu kompenzuje kontroverziou, pre ktorú si ho budú ľudia pamätať... Mám ten pocit už pri druhom filme a verím, že tretí mi to potvrdí:) Každopádne Pianistka nie je zlý film, ale subjektívne mi pripadá ako výsek a absentuje katarzia, rozhrešenie, vyústenie, záver, whatever..takto je to celé nemastné- neslané, hoci ľahko zapamätateľné... (26.10.2008)

Nic méně než film o lásce. Lásce dvou odlišných lidí. Paradoxem (je to Haneke takže paradox je povinný) je, že hlavní hrdinka ví, co chce (a dokáže si o to smysluplně říci a to není zrovna samozřejmé nejen pokud patříte mezi sexuálně narušené), zatímco její mladý milenec se potácí mezi svou normalitou a touhou po ní. (30.07.2009)

Isabelle Huppert předvádí životní výkon a je v roli rezervované konzervativní paní profesorky, která po nocích navštěvuje pornokina a řeže si pohlaví žiletkou, vážně nedostižně famózní. Celkově se mi líbila hloubka, do jaké se tenhle film ponořil. Když jsem v Cabiriiných nocích psal, že nikdo nenatočil lepší psychologický portrét jedné ženy, bylo to proto, že jsem neviděl Pianistku. Co mě ale zklamalo je obyčejnost (až nuda - i jako milovník klavírů uznávám, že statických pohledů na hrající ruce tu bylo až moc) tohohle filmu. Nejsou tu žádné vychytávky, příběh je nasnímán suše, s odstupem, jako by ho ani nenatočil režisér Funny Games. S hlavními postavami jsem se moc nezžil a ani mi jich nebylo líto, což není problém hlavních představitelů. A co musím uvést jako hlavní mínus je konec. Byl jsem napjatý a těšil se, čím mě Haneke šokuje, ale skončilo to tak nějak.. divně. Jako kdyby vám kamarád vyprávěl vtip a neřekl poslední větu. Škoda, materiál tu byl, ale nějak to nezafungovalo.. (23.12.2008)

Vzhledem k odkazu jednoho uživatele v komentáři k filmu Deník Nymfomanky a popisem,že je to alespoň pořádný sexuální zajímavý film jsem s takovou tou jiskrou v oku a zbytečným očekáváním velkoleposti zavítala na všem známou českou stránku, abych se přesvědčila o pravdivosti tak dobrého hodnocení.Začátek slibný a vůbec slibný průběh filmu až na stařecké skvrny Isabelle Huppert a vůbec starobním vzhledem jejího šatníku to působilo celkem poutavě. V průběhu několika dalších scén jsem postřehla hned několik věcí : křečovité hraní postavy jménem Erika bylo jaksi zarážející, matka Annie Girardot byle neskutečně jak se říká "na facku" a jaksi mi nedošlo kdy se projevila Erika, že má o mladého nadrženého (a pohledného) hřebce zájem. Neskutečně nechutné mi přišly scény s krví a nebo fetišismus v kabince s erotickými filmy...ovšem to není to nejhorší.Hudba je perfektní,která do jisté míry můj názor na film zaoblila do takového nevinného pobouření, kterým je bez pochyby podivný konec filmu.Bylo by totiž francouzům zvláštní někdy natočit film,který pochopí i tupec,jelikož doteď jsem takový neviděla. (04.09.2012)

Zběsilý boj poraněného zvířete vyloučeného ze smečky - c, cis, d, dis, moll, rána, f, fis, g, gis, rána – poraněné zvíře krvácí a klade tlapy na klavír – zbytky své zvířecí bolesti zahrává dovnitř, do kláves – hudba, moll, molo, po němž tápe, otrok své i mateřské vášně. Pod Schubertovými podtóny přeplazí moře a ulehá za horizontem, rozkvétá a bije se v hruď. Zloba, závist, strach. Zlo je léčí, a současně škodí. Plodí zběsilou hru na honěnou. Uštvané zvíře svůj hrdý kruh s já-zvířetem, já-člověkem, dcerou i milenkou rozetne a srovná do čáry až sebesmrtí. Stáli jsme opodál, na břehu a dívali se - krvácíme… (17.12.2008)