Osmy

Ivan Tojan coby hrdina další české omluvy normalizační absolutní životní pasivity. Největší chyba v tomhle světě je podle Epsteina se Strachem narušit normalizační idylku. Celý film se naznačuje, že hrdina projde změnou od zbabělce k hrdinovi, ona nalezená odvaha se nakonec prokáže tím, že aby zachoval status quo, troufne si odevzdat STBákům nalezenou zbraň. Smutné. 1 a 1/2 (12.12.2014)

Vidět film a říkat si, šmarjá ono to tak fakt bylo, jednoho skoro zamrazí. Klobouk dolů před Jiřím Strachem, který se toho tématu ujal s noblesou a s nadhledem nám to předložil tak, že to bylo chvílemi vážně úsměvný. Já zažila OPBH, pracoval tam můj tatínek, tak bych mohla vyprávět.....bez flašky a peněz nemělo cenu tam vůbec chodit o něco žádat a to i když se nám v bytě něco porouchalo, tak musel tatínek zapracovat na instalatérech přesně jako Richard. A to nemluvím o Fakultní nemocnici, kde jsem byla taky na resekci se zubem jako malá holčina a dodnes na tu hrůzu, kdy mně tekla krev po bradě, nezapomenu. Takže tenhle film byl i v osobní rovině. Charta už šla tak nějak mimo mě, toho fízlování bylo možná trochu nadmíru, ale co já vím...….Chválím suveréna Miroslava Krobota, klasicky dokonalého Ivana Trojana a ženskou do nepohody Zuzku Stivínovou, to byl dokonalý manželský pár a to šeptáníčko na konci bylo tak rozkošný...……. (13.08.2018)

Pokud je trhání osmiček tím nejlepším, co den nabízí, tak asi není moc co závidět. Namazaný hrdina Richard zkrátka podepsal Chartu a bonzácký Hlas Ameriky to na něj hned naprášil v éteru. To od něj bylo hezké a já jsem se moc pobavil dobou, ve které se byty přidělovaly, na všechno bylo dost času a práce byla pro všechny. Zejména líní údržbáři byli jako přenesení z té doby a já si hrozně užíval to jejich "My se ani nezastavíme, milej pane" pronesené v sedě s lahváčem (čili kuželkou) v ruce. Tohle prostě je zábavné a hlavně oceňuju to, že to o době minulé ani příliš nelže. (20.11.2015)

Nejlepší evropský televizní film Osmy není o zápachu dezinfekce v ordinaci zubaře, ale o smradu normalizace, která nebyla snadná, ač ji scénárista Epstein s režisérem Strachem vyprávějí až moc v absurdní rovině. Pasivní hrdina nalezne nejlepší lék v podobě útoku a vzteku. Rozpadá se mu manželství, pracovní pozice i trubky v koupelně. Navíc po něm zběsile jede kolegyně, StB, o walkman a dvanáctiletou whisky je sakra zájem, syn se spustil při doučování, lidé kolem tiše oslavují, že TO udělal – v opilosti podškrábnul Chartu 77. Epsteinova látka je nekomplikovaná, lehce se podbízí, ale to jí neubírá na atraktivnosti. Herci jsou výborní, Ivan Trojan hraje lehce a přesvědčivě zároveň, Marek Taclík v montérkách jiskří a kouzelně řve na sousedy, ať aspoň chvíli neser.. Co víc si v té naší kotlině přát? (17.12.2014)

Dost depresivní téma odvyprávěno s příjemným typicky českým komediálním humorem a s herci, které prostě musíte mít rádi. Ve své podstatě vnímám tenhle film na solidní čtyři hvězdičky, ale za to, že pan Strach a všichni ostatní herci ve filmu jsou neskuteční sympaťáci přidávám ještě jednu hvězdičku navíc. Tenhle film si to prostě zaslouží. Jen mě mrzí, že nedostal větší prostor třeba formou kina. Musím totiž říct, že natočeno to bylo na absolutně profesionální úrovni, kterou jsem letos viděl snad jenom jednou, a to u Fair-Play. (15.12.2014)