Hrátky s peklem

,,DRAHÝ BOŽE FILMU, POMOŽ MI NATOČIT VELKÝ FILM. POTOM ZEMŘU ŠŤASTNÝ... NEBO BUDU ZAVRAŽDĚN...“ /// Ujetost pro Tarantinovy šikmooký následovníky. Přehršle černýho ftipu, spousta špatných záběrů a triků a profláklej hudební motiv ve filmu, ve kterým realita prohrává s šíleností a touhou bavit v Sono stylu (jen bobříky tady nahradili chlápci s katanama). Spojení parodický filmařiny s gore romantikou…PROSTĚ FILM, PRO KTEREJ SE MÁ CHCÍPNOUT! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mým snem je umřít na pozici (Filmový kreténe!). 2.) Vobčas si taky něco natočim…. 3.) Thx za titule ,,Fialamail“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR *** AKCE *** NAPĚTÍ ne (28.04.2014)

Je to veľmi dobrá akčná gangsterská komédia od Siona Sona. Má dosť dobrý príbeh o šéfoch dvoch vplyvných zločineckých organizácií, ktorí spolu bojujú už roky, pričom jeden z nich aj tak najviac chce, aby jeho dcéra, ktorá sa v detstve preslávila úspešnou reklamou konečne stvárnila hlavnú hrdinku v plnohodnotnom filme a druhý k nej zase kvôli ich dávnemu osudovému stretnutiu prechováva určité city. Ale práve sa do nej zamiluje aj nesmelý mladík, ktorý sa kvôli tomu očakávane dostane do veľkých problémov a navyše stále je tu nadšený tím amatérskych filmárov, ktorí najviac túžia len po tom, aby natočili ten najlepší film a vďaka obom organizáciám dostávajú svoju šancu. So spracovaním som veľmi spokojný, už od začiatku cítiť, že toto bude skutočne vydarená zábava a to sa aj stane. Sono sa opäť postaral o skvelú atmosféru a perfektne uletené prevedenie s viacerými výbornými nápadmi, vďaka čomu miestami jedna vydarená sekvencia strieda druhú a navyše je tu plno zaujímavých postáv, z ktorých cítiť potenciál a tak som sa skutočne tešil na ďalšie dianie. Jedine ma mrzí, že v strednej časti tomu po obsahovej stránke občas dochádza dych, ale aj tak tento výborný štýl to s ľahkosťou stále drží na slušnej úrovni a navyše cítiť, že finále bude stáť za to. A presne sa to aj splní, záverečné točenie filmu už snáď ani nemohlo byť lepšie, hranica nadšenia sa u mňa dostala až na vrchol a z filmu zanechala skutočne vynikajúci pocit. Po stránke humoru som veľmi spokojný, je ho tu plno a miestami je to tak perfektne absurdné, že som sa musel smiať každú chvíľu a rovnako nesklame ani akcia, ktorá je mimoriadne zábavná, pričom mŕtvych je tu nespočet. Herecké obsadenie je na tom dobre, hlavné postavy síce nemajú taký náboj, ako vo väčšine iných režisérových filmoch, ale aj tak sú výborné, či už mladíci, alebo šéfovia organizácií a v malých úlohách potešia aj starí známi, hlavne Megumi Kagurazaka alebo Denden. Réžia a technická stránka sú vynikajúce, Sion Sono mi len znovu potvrdil, že je právom mojim najobľúbenejším režisérom, perfektná vizuálna stránka, atmosféra a celkové prevedenie, tu sa nedá nič vytknúť. Škoda tých pár slabších miest, ktoré mi bránia dať plné hodnotenie, ale aj tak som veľmi spokojný. Medzi tie lepšie Sonove diela sa Why don't you play in hell? síce nezaradil, ale stále je to výborný film, ktorý si veľmi rád pozriem znovu. 80% (23.03.2014)

Ak v nejakom filme nevadí, že Vám zomrú pred očami hlavný hrdinovia, alebo hrdinovia filmu tak je to v tomto filme. Ono v podstate nikto na začiatku nemôže čakať ako film skončí, lebo skončí veľmi nepredvídateľne a je veľká škoda absencie nejakej silnej pointy, lebo filmu ide hlavne o to, aby zabavil divákov a kostra príbehu vôbec nie je zlá. Postavy sú zaujímave a vo filme v podstate ide o spojenie mafiánskeho jakuza (yakuza) prostredia s filmovým prostredím a filmový nadšenci sa snažia natočiť stret (bojový) dvoch rodín a krv v podstate tečie prúdom a je všade. Zábavný film je veľmi aj z dôvodu starnutia jednotlivých hrdinov a neskôr aj priblíženia minulosti. Film sa rovnako ako je bláznivý aj bláznivo končí a tu vidím trocha nemohúcnosť film zakončiť nejako silnejšie, aby film vystúpil z priemeru a bol ešte lepší. Film je ale dostatočne zábavný a aj pre to dostal ešte pol bod. (Hodnotenie 3,5) (01.08.2016)

Zatímco jiní japonští režiséři, jejichž jména se na přelomu tisíciletí ustálila v povědomí západních filmových nadšenců, dnes buďto přešli do mainstreamu, nebo jejich tvorba stagnuje či přímo utichla, Šion Sono si nadále uchovává punc nonkonformního tvůrce, a navíc nikterak nepolevuje v kadenci nových snímků. Ačkoli nelze říci, že by každý jeho nový snímek byl mistrovským dílem, a občas je také evidentně v područí poptávky ("Guilty of Romance"), v pravidelných intervalech nadále přichází se snímky, které uhranou svou osobitostí. "Why Don't You Play in Hell?" i v předestřeném kontextu překvapí coby dílo vyznačující se až nevídanou svobodomyslností. Snímek pojednávající o skupině nadšených filmařských amatérů, kteří prostě chtějí točit film a neberou při tom ohledy na jakékoli normy či pravidla, si sám uchovává totožný přístup. Máme tu osvěžujícím způsobem nepředvídatelnou erupci nápadů, ale současně i dílo vykazující velkou řemeslnou profesionalitu a léty tříbenou reflexi populárních žánrů – výsledek tedy představuje dokonalý hybrid postupů, které by člověk spojoval s jindy protichůdnými světy nadšených debutantů a ostřílených veteránů. Žánrově Sono film koncipoval jako mnohovrstevnatou reflexi jakuza filmů. Staví tak proti sobě jeden gang jak vystřižený z šedesátkových ninkjó jakuzáren (ctnostní hrdinové, vzletné ideály, historické dějiště, souboje na meče) a druhý zase jakoby pocházející z videoprodukcí osmdesátých a devadesátých let (hulvátští bouchači, šéfové jako byznysmeni, divoké přestřelky). Vyprávění pak kulminuje v klasickém finále nagurikomi (vtrhnutí do sídla nepřátelského gangu) a vše při tom zaznamenává de facto reportážním stylem revizionistických džicuroku jakuzáren ze sedmdesátých let. Ale namísto tarantinovského eklektismu Sono nespřádá ze starých prvků ultimativní jakuza film, nýbrž vytváří travestii, kde do klasických situací umísťuje neadekvátní postavy. Současně ale "Why Don't You Play in Hell?" představuje melancholickou ódu na klasický filmový materiál a oslavu filmu coby média na naplňování snů. Také v této rovině se ukazuje Sonova osobitost, protože namísto obvyklých stařeckých mudrlací a teskných oslav ukazuje sílu filmu právě v rovině nadšenecké nespoutanosti a idealismu, jenž spojuje revoluční mistry, nové talenty i zetkové fušery a amatérské fandy – jak říká David „The Rock“ Nelson: „Jestli máte kameru, prdněte do ní kazetu a prostě točte!“ (08.04.2014)

Hodinu a půl dlouhá příprava na geniálně pošahanou ultragore ultraWTF bitku na katany. Tolik krve se ve filmu asi ještě nikdy neobjevilo a je to nádherně švihlé, ale taky "jen" nádherně švihlé - na rozdíl od starších Sonových filmů (filosofující psycho Suicide Circle a čtyřhodinový epos o focení dívčích kalhotek Love Exposure) mi tu byly postavy vlastně úplně ukradené, hlubší myšlenky neexistují, a příběh je taky v podstatě o ničem - opravdu je to všechno co se ve filmu děje jen kvůli té finální půlhodině. 8/10 (13.05.2014)