Kouzlo měsíčního svitu

Woody Allen zraje jako víno. A jakoby dospíval. Jeho svět se zvětšuje, pročišťuje, zjasňuje. Staré téma Shawova PYGMALIONU pojednává v důsledně zachovávaném dobovém rámci, byť jeho retro se časově posouvá do meziválečné doby končící konjunktury. Feminismus už není výstředností ztřeštěných žen, ale vážně braným společenským jevem, vůči němuž si však patriarchát stále zachovává zřetelný odstup. Zrcadlí to allenovské vedení dialogů a pojetí obou postav. Je - v nejlepším smyslu - feministické: americké děvče ze Středozápadu, vládnoucí zřetelným půvabem provázeným nezanedbatelnou inteligencí, i poněkud snobský a až arogantně namyšlený, ale neméně nadaný a tvořivý muž Albionu, který si však stále zachovává kontakt se skutečností a své sebestředné přesahy drží pod kontrolou. Poněkud křečovitá zápletka kolem otázky, zda triky, předváděné iluzionisty, jsou skutečné či naopak pečlivě nacvičené klamání vděčného diváka, je zachráněno sopečnou zamilovaností, do níž se sebevědomý muž propadá se zápalem a horečnatostí nic netušícího jinocha. Katarze, spojená s těžkým úrazem milované tety, ho vrací postupně do skutečnosti. A ženské spiknutí, poslední šance rychle dozrávajícího oboustranného životního vztahu, slaví kýžený úspěch. Pat, k němuž skvěle gradovaný příběh rychle spěje, však přesto ponechává viditelnou převahu na ženské straně. Ale co by muž, který právě do značné míry objevil sebe sama, neudělal pro štěstí milované bytosti, když slunce, které se rozzáří, pohladí svými paprsky i jeho? Životní láska, kterou potkáme - zdaleka ne všichni - zpravidla jednou za život, sezdala dvě individuality nesnadného oboru. Allen, jako vždy precizní ve všech ohledech filmového řemesla i své nenapodobitelné autorské filmové řeči, buduje toto štěstí na přirozených základech psychologicky úsporně, ale výstižně vykreslených postav, daleko přesahujících žánr klasických konverzačních divadelních her přelomu 19,. a 20. století. Jakoby hledal a našel sám sebe. A s tím a tím i svého vděčného filmového diváka. (07.08.2014)

Videl som osud, bol to taký klasický bezdomovec s čučom, sediaci niekde v parku. A videl som aj nádej, bola to tá storočná lavička, na ktorej sedel. A Počul som aj spievať anjela, lenže tú zbierku básní som mal iba požičanú. A čítal som aj o Houdiniho kúzlach, ten Ragtime nepochybne pôsobil čarovne. A zažil som aj lásku, to už skôr sa človek spamätá zo stretnutia s Chuckom Norrisom. Na predmetný konflikt vedy a viery môžem teda mať aj sto úlomkov názorov, no sám si ho neviem ani len predstaviť zhrnutý s takou gráciou, ako to dokázal Woody Allen vďaka jeho asi o 50 rokov väčšiemu nadhľadu, prehľadu a nevyčerpateľnému zmyslu pre humor. (07.12.2014)

Krásná ukázka toho, jak závěr filmu dokáže zabít celý film. Pro filmy Woodyho Allena mám velkou slabost, tento film po většinu času splňoval přesně má očekávaní. Pohodová komedie, bavila mě atmosféra filmu, bavila mě hudba, bavily mě dialogy, bavili mě herci, ačkoliv mi Colin Firth ne tak úplně do světa Woodyho seděl, ale to dokonale vynahradila kouzelná Emma Stone. Film stále klouzal po povrchu a já stále čekala, kdy už se Woody potopí do hloubky, on se pak ale vytasí s velmi lacinou pointou a děsnými závěrečnými 20 minutami, které nepůsobí ani trochu přirozeně a dokonale kazí celý dojem z filmu. Škoda, nebýt toho naléhavého a nepřesvědčivého závěru, mohlo jít o příjemnou letní jednohubku. (10.08.2014)

Woody Allen dokázal namíchat dokonalý letní koktejl, jehož chuť si budete užívat od začátku do konce a mlaskat budete ještě dlouho poté, co dopijete... Colin Firth je prostě pan herec, o tom se snad se mnou nikdo přít nebude. V roli sarkastického kouzelníka byl jak jinak než výborný a psát, že Emma Stone byla okouzlující, je taky úplně zbytečné... Tenhle film by vám zkrátka neměl uniknout... Kde jenom vězí ten číšník? Dáme si ještě jednou to samé... (06.08.2014)

„SOPHIE JE ŽIVÝ DŮKAZ, ŽE NA SVĚTĚ EXISTUJÍ TAJEMNÉ VĚCI. JE TO TAKOVÁ POVZNÁŠEJÍCÍ BYTOST! NENÍ DIVU, ŽE BRICE TAK OKOUZLILA…" /// Přesto, že Woody od počátku nasadí pohodový tempo, který drží ho po celou dobu, jde spíš o průměrnej kousek z jeho nevyčerpatelný ošatky. Lehká, nekomplikovaná letní komedie, ve který se hledání smyslu života schovává za vyvolávání duchů, šarlatánství a nadpřirozeno. Film stojí na pomalu sbližující se nesourodý dvojici, která je zábavná díky jednoduchým a úderným slovním výměnám. Funguje taky chemie (mezi herci). Vynikající Colin Firth předvádí postavičku, která dokonale zapadne mezi ostatní Allenovský hrdiny a Ema Stone, je jednoduše milá. A krásná. A rozkošná… Bohužel, postupně začne všeho ubývat. Míň to jiskří a ani děj neskýtá žádný překvápko. Hold, letos tenhle pracující důchodce předvedl „jen“ nenáročnou jednohubku, ve který nám starším mužům radí, ať se nebojíme lásky k mladým holkám. Nebo aby se lásky starších mužů nebály mladý holky? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Potřebuju zjistit, jestli mě ženská nezačarovala. 2.) Jsem optimistickej romantik se sklony k perfekcionismu a sarkasmu. 3.) Thx za titule ,,atakdalej“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (28.12.2014)