poster

V hlavě

  • anglický

    Inside Out

  • slovenský

    V hlave

Animovaný / Fantasy / Dobrodružný / Komedie / Drama / Rodinný

USA, 2015, 95 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Ainy
    *****

    Já nemám důvod nedat tomuto animáku plný počet. Obsahuje vše, na co si člověk vzpomene: bohatou fantazii plnou barev, napínavý děj, radost, smutek, líbivou hudbu, zábavu a smích. Fakticky jsem zvědavá, jak asi vypadají ty moje emoce. Radost má určitě v rukou nějaký hudební nástroj, pravděpodobně kytaru a celé dny si zpívá. Strach je celý v černém s výšivkami pavouků, Znechucení představuje některé zdejší uživatele a Smutek ... ? Tak ten vypadá asi stejně jako ten Rileyin. Shrbený, nešťastný, prostě smutný. Jsem ráda, že mé kuličky myšlenek září hlavně zlatavou barvou a mám spousty ostrůvků, na kterých mi záleží. Pevně doufám, že to tak navždy zůstane a že těch červených nebo modrých barev bude co nejméně... Na konci mě rozesmála hláška: "Tady je ostrov chlapeckých skupin! Ten, doufám, spadne co nejdřív ..." :-)(18.10.2015)

  • Pethushka
    *****

    Božská pohádka s hromadou vtipu, postavená na výborném nápadu a skvělých postavičkách. A tak se celé kino smálo, dětem se tajil dech, sem tam některé dítko zašeptalo, že se bojí, při smutné scéně se sloníkem bylo až nápadné ticho, a nakonec se zase všichni společně řezali smíchy. Já měla dokonce pocit, jako by mi konečně někdo vysvětlil chování mě i všech lidí kolem a při sledování u mě z emocí jasně vedla žlutá radost. A možná mě tam v hlavě zmanipulovali, ale myslím, že tohle byl jeden z nejlepších animáků, co jsem kdy viděla. Takže všichni popadněte děti a utíkejte si vyčistit hlavu do kina. A pokud děti nemáte, nějaké si půjčte. A pokud vám je nesvěří, jděte sami, protože tohle za to stojí. 5*(25.7.2015)

  • Bachy
    ***

    Smál jsem se u toho a jednou se nechal dojmout. To jen, aby bylo jasno, na čem jsme. Jenže taky jsem se nudil, občas si zaklepal na hlavu a párkrát dělal takové to protáhlé "meeeh", když všechno na plátně padalo, křičelo a vráželo do sebe. Znáte to - třaskavá švanda pro všechny. Když já se do Inside Out fakt nedokázal ponořit. A dokonce si pod Pixarovku dovolím napsat skandální výrok - ten vizuál je fakt divně umělej. Všechny postavy jsou mi vzhledově nesympatické. Nebaví mě amorfní psychopaňáci z balonků a bez hran. Dokonce mi povětšinou přijdou dost odporní. Nemusí být všechno zaoblené a hladké. Já se přes obrazovku nepoškrábu. Takhle to Pixar přece dřív nedělal, ne? Nebo u lidí ano? Chápu, že se bavíme o "uvnitř" malé holčičky, ale SPOILER oni děti nejsou retardi. Inside Out má úžasný námět a spoustu zatraceně zajímavých momentů. Souhlasím - chytré to je. Ale možná kvůli nějaké kompenzaci má taky Inside Out ohromné množství padání, kvílení, vrážení a hýkání. V pár momentech to opravdu vypadá, jako bych koukal na Teletubbies verzi Alenky v říši divů. Tohle vážně je mix Disneyho a Pixaru, ovšem s tím dodatkem, že obě společnosti se vzdaly hran. Vizuálních i příběhových. U prvního nakouknutí do cizích hlav jsem věřil, že to v sobě pořád Pixar má. Vždyť já od nich zbožňuju 90% všeho, co kdy vyhodili do kin. Jenže pak Inside Out ubíhalo dál a mně došlo, že tady žádný Mike Wazowski není a že to procent možná znovu o něco pokleslo. A ještě jednou - abychom věděli, na čem jsme. V hlavě není pitomej ani blbej film. Je to možná dokonce dobrej film (what a TWIST), ale strašně mě štve aktuální grafické směřování Pixaru (aktuální trailer na Dinosaura je k nedokoukání) a obrušování příběhových hran.(27.8.2015)

  • Tosim
    *****

    Čekal jsem kvalitní animák a dostal tuhle megabombu, abych to napsal jazykem dnešních dětí. Pixar je myslím definitivně zpátky. Netuším, jestli se v prvním plánu mohl teoreticky inspirovat u Miloše Macourka, ale i kdyby ano, jeho kreativní mysl překonali tímhle filmem svých geniálním stylem o několik stovek procent. Hýkal jsem blahem, plácal se do stehen, bál se, brečel a poprvé od Auta zabiják v (letním) kině i zatleskal. OSTROV CHLAPECKÝCH SKUPIN DOUFÁM SPADNE CO NEJDŘÍV.(17.8.2015)

  • Matty
    ****

    Radost ze smutku. Radost z animace. Radost z objevování nového světa. Postupné poznávání pravidel Rileyina vnitřního vesmíru (nejsdílnější je film v tomto směru ještě před úvodními titulky), zábavného tím, jak vypadá a k čemu všemu svou odkazuje (psychoanalytické metafory typu továrny na sny, moderní výtvarné umění, disneyovky z 50. let) je nenásilně zakomponováno do dobrodružného příběhu o vznikajícím přátelství. Legrační pády, napínavé akční scény, vtípky s „údržbáři“ mysli nebo blbnutí s Bing Bongem – který sice představuje "jarjarbinksovsky" otravnou postavu, ale tvůrci si to uvědomují – nejsou samoúčelné a pomáhají v zevrubnějším poznání Riley (všimněte si, nakolik je její identita určována hraním z podstaty velmi akčního a kontaktního ledního hokeje, který rozhodně nepředstavuje tradiční zábavu dívek z amerických filmů). Bavíme se tak paralelně dynamikou vztahů mezi postavami, tím, co se děje i tím, jak to celé funguje. Dění „uvnitř“ má přitom přímý vliv na dění „venku“ a vztahová i dějová linie jsou tak zdvojeny, takže je stále čemu věnovat pozornost a nehrozí, že by filmu spadnul řetěz. Své opodstatnění má skutečnost, že ani jeden z paralelně běžících příběhů nenabízí tradičního padoucha. Řešení dívčiny vnitřní emocionální krize netkví v překonání/odstranění překážky, ale v jejím akceptování za součást vlastní osobnosti (totéž v dospělé verzi jsme nedávno viděli v Divočině). Málokterý americký, natož americký animovaný film, si kdy dovolil takto zpochybnit materialisticky orientovanou ideologii individuálního štěstí a tvrdit, že bychom si měli vážit i negativních emocí (nikdy nevíte, kdy vám zlost proměněná v letlampu může zachránit život). Pocit štěstí zde oproti většině feel-good žánrovek není cílem a řešením, ale pouze prostředkem k nalezení vnitřního klidu. Ten přitom nevyplývá výhradně z vlastních rozhodnutí jednotlivce. Jak si Riley uvědomí díky vzpomínce na hokejovou prohru následovanou utěšováním rodičů a povzbuzováním kamarádů, radost a smutek nejlépe spolupracují tehdy, máme-li se komu svěřit. Jak si ve skutečném životě často uvědomíme až zpětně, mnohem později než Riley, štěstí jsou ti druzí (a peklo též, ale o tom v nějakém jiném filmu). Díky tomu nová pixarovka promlouvá ke všem generacím, aniž by byla na okamžik návodná a okatě nás poučovala, jak správně žít. Přesto nedokážu odhadnout, nakolik si film tematizující (a velmi nápaditě vizualizující) nostalgii za dětstvím, užijí děti. Pro mne zatím jeden z nejsilnějších letošních filmových zážitků. Ano, byl jsem dojat. V tomto případě to ale nevnímám jako své podlehnutí citové manipulaci, nýbrž jako důkaz toho, že film bezchybně fungoval na všech úrovních a dovedl mne přesně do toho emocionálního rozpoložení, o něž tvůrci usilovali. 85%(26.7.2015)

  • - Film zožal na premiére v Cannes standing ovation v dĺžke osem minút. (martin1m2)

  • - Emoce Rileynina otce sledují buď hokejový nebo fotbalový sportovní přenost. To, který z nich sledují, záleží na tom, v jaké zemi se film vysílá. (Draconic)

  • - Jeden z Rileyniných inetrnetových přátel má přezdívku "DocPete", což je odkaz na jméno režiséra filmu Petea Doctera. (Draconic)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace