V hlavě

Rozhodně tohle nevidím jako spásonosný film pro studio Pixar. Ano, určitě lepší než třeba Auta 2 a možná i Univerzity pro Příšerky. Nicméně doby Nema, Ratatouille či snad Hraček odvál čas a nápady jakoby docházely. Skoro bych podežříval Pete Doctera že malinko nakoukl ke Křečkovým. Příběhově zajímavá látka? Bezesporu. Jen chybí malinko jakoby lehkost provedení. Emoce se nakonec dostaví, ale trošku to trvá. 70% (29.10.2015)

Radost ze smutku. Radost z animace. Radost z objevování nového světa. Postupné poznávání pravidel Rileyina vnitřního vesmíru (nejsdílnější je film v tomto směru ještě před úvodními titulky), zábavného tím, jak vypadá a k čemu všemu svou odkazuje (psychoanalytické metafory typu továrny na sny, moderní výtvarné umění, disneyovky z 50. let) je nenásilně zakomponováno do dobrodružného příběhu o vznikajícím přátelství. Legrační pády, napínavé akční scény, vtípky s „údržbáři“ mysli nebo blbnutí s Bing Bongem – který sice představuje "jarjarbinksovsky" otravnou postavu, ale tvůrci si to uvědomují – nejsou samoúčelné a pomáhají v zevrubnějším poznání Riley (všimněte si, nakolik je její identita určována hraním z podstaty velmi akčního a kontaktního ledního hokeje, který rozhodně nepředstavuje tradiční zábavu dívek z amerických filmů). Bavíme se tak paralelně dynamikou vztahů mezi postavami, tím, co se děje i tím, jak to celé funguje. Dění „uvnitř“ má přitom přímý vliv na dění „venku“ a vztahová i dějová linie jsou tak zdvojeny, takže je stále čemu věnovat pozornost a nehrozí, že by filmu spadnul řetěz. Své opodstatnění má skutečnost, že ani jeden z paralelně běžících příběhů nenabízí tradičního padoucha. Řešení dívčiny vnitřní emocionální krize netkví v překonání/odstranění překážky, ale v jejím akceptování za součást vlastní osobnosti (totéž v dospělé verzi jsme nedávno viděli v Divočině). Málokterý americký, natož americký animovaný film, si kdy dovolil takto zpochybnit materialisticky orientovanou ideologii individuálního štěstí a tvrdit, že bychom si měli vážit i negativních emocí (nikdy nevíte, kdy vám zlost proměněná v letlampu může zachránit život). Pocit štěstí zde oproti většině feel-good žánrovek není cílem a řešením, ale pouze prostředkem k nalezení vnitřního klidu. Ten přitom nevyplývá výhradně z vlastních rozhodnutí jednotlivce. Jak si Riley uvědomí díky vzpomínce na hokejovou prohru následovanou utěšováním rodičů a povzbuzováním kamarádů, radost a smutek nejlépe spolupracují tehdy, máme-li se komu svěřit. Jak si ve skutečném životě často uvědomíme až zpětně, mnohem později než Riley, štěstí jsou ti druzí (a peklo též, ale o tom v nějakém jiném filmu). Díky tomu nová pixarovka promlouvá ke všem generacím, aniž by byla na okamžik návodná a okatě nás poučovala, jak správně žít. Přesto nedokážu odhadnout, nakolik si film tematizující (a velmi nápaditě vizualizující) nostalgii za dětstvím, užijí děti. Pro mne zatím jeden z nejsilnějších letošních filmových zážitků. Ano, byl jsem dojat. V tomto případě to ale nevnímám jako své podlehnutí citové manipulaci, nýbrž jako důkaz toho, že film bezchybně fungoval na všech úrovních a dovedl mne přesně do toho emocionálního rozpoložení, o něž tvůrci usilovali. 85% (26.07.2015)

Som mierne zmätený, ale keď si uvedomím podstatu tohto snímku, ktorý by mohol slúžiť ako pomôcka pri výchove, zrejme by "Inside" mohol v počiatkoch vnímania malých ratolestí kadečo "vysvetliť". Pokiaľ však mám tento animák porovnávať s mnohými inými rozprávkami, napríklad z pohľadu komediálnych prvkov, ktoré proste všetci (a najmä deti) vyhľadávame, nemôžem inak, iba prejaviť obrovské sklamanie. Divák by si mal ale uvedomiť, že podstata tohto filmu spočíva v úplne niečom inom a práve z tohto dôvodu je (a aj bude) "Inside" vnímaný ako originálny počin. Čo tam potom, že sa to "nám" nepáči, keď to budú deti milovať. Aj keď v tomto prípade som si neni veľmi istý, lebo predsa len, zábava dosahuje väčší úspech, ako smútok. (31.10.2015)

No, nápad je to originální (zvlášť pokud neznáte sérii Byl jednou jeden život), ale nemůžu si pomoc, místo toho, aby tu Pixar jel na plný plyn, jede jen na dvojku. Jediná postava, která je vícerozměrná a schopná, je Joy/Radost (to aby děti pochopili, že Radost je nejdůležitější a nejlepší emoce), ostatní se většinu času chovají jako retardi. Tvůrci taky fikaně zvolili jako prostředí mysl prepubescentní holčičky, takže je jasné, že to to nejtemnější, co uvidíte, je strach z vysavačů a klaunů... a imaginárního přítele. Protože prepuscentní holčičky nemají ani tucha o sexu, nebojí se velkého světa kolem sebe, nemají stres z toho, co si o nich myslí kamarádky atd... Já vím, že tohle má být dětský film, ale od Pixaru bych nečekala, že všechno - navzdoru tomu, že holčička Riley se musí vyrovnávat s velmi stresující situací - bude tak hezky pocukrované. Líbilo se mi závěrečné "odhalení", že i smutek má v životě důležité místo, ale to už můj celkový rozpačitý dojem nezachránilo. Velký potenciál, ale promarněná šance. (04.09.2015)

Pixar si to u mě náležitě vyžehlil. Žádný sequel, hravý originál. Atraktivní pro všechny generace, milé, inteligentní, ambiciózní, svižné, nápadité. Dostat se do hlavy mladého děvčete, setkat se s Depkou, Radostí nebo Hněvem, chodit zákoutími lidské paměti – vlastně to je odvaha. Premisa je nesmírně lákavá i laskavá, pak jsou lepší i horší místa, zadrhneme se, ale solidním tempem to dotáhneme až do finále a pořád nám ten úsměv na tváři tak nějak zůstane. Americký Křeček v noční košili. Závěrečné titulky moc fajn, bonus v podobě Riley's First Date je senzační. (16.01.2016)