Od pěti do sedmi

5 to 7 přešlapuje někde na pomezí mezi indie romantikou ve fancy balení a existenciální vztahovkou. Z mého pohledu to není úplně ideálně promíchané. Zároveň jsem nedokázal jakkoliv pochopit chování ženské hrdinky a ani její umělohmotný glanc, kterým asi mnohé diváky okouzlila. 5 to 7 je jistě zajímavý pokus o nevšední romantiku, ve mně však nedokázal vzbudit téměř žádné emoce. 6/10 (20.11.2015)

Hořko-sladké, bolavé, přesto jsem Brianovi záviděl, že přešel ulici a zapálil si cigaretu. Občas se objeví žena, která definuje půvab, žena, která je osudová a vy to cítíte v kostech. Arielle je ten typ ženy, není proti tomu obrany- jak říká jeden můj kamarád- naprosto vás ustřelí do jiné dimenze. Esence elegance, intelektu, otevřenosti, nadhledu a především ženskosti v pravém slova smyslu. Kdo by se Brianovi divil, že ho tahle mořská panna naprosto pohltila. Já bych se s ní spokojil klidně od pěti do půl šesté a ještě bych manželovi pravidelně děkoval. Velmi příjemný, zralý snímek, který má co říct. Příběh ze života, který se klidně může stát a to je, myslím si, to kouzelné. Yelchin velmi dobře, naprosto civilní a uvěřitelný. A Bérénice? Do té jsem se zamiloval hned v první scéně. Wilson v roli manžela sympaťák, typ chlapa, kterého prostě musíte chtě nechtě obdivovat. Olivia film příjemně a nevtíravě doplňuje. Že Yelchin tragicky zahynul jsem se dozvěděl teprve před pár dny, netušil jsem to a zjistil až ve chvíli, kdy jsem si začal zjišťovat více o snímku 'Porto' ve kterém hraje a který už několik měsíců netrpělivě vyhlížím. Samozřejmě i z tohoto důvodu má film poněkud melancholičtější rovinu, ten kluk měl rozhodně něco do sebe, to bez debat. Na 5* to není, ale rád přivřu oči, zaslouží. (24.05.2017)

A married French woman, 33 years of age, with two children. You could stop that sentence anywhere along the way and have reason enough not to be in the relationship (...) These are the same French who didn't let us fly over their country on the way to Khadafi (...) Also, they surrendered 3 times in the same war. Have you any idea how hard that is to do?... tyhle pasáže plné vyměňování culture shocků sice bodly víc než závěrečná cca půlhodina, ovšem okouzlující Bérénice, tradičně perfektní Potierova kamera a v instrumentální i písničkové rovině dokonale padnuvší soundtrack drží laťku proklatě vysoko v podstatě nonstop. --- PS. Už sjíždím album Terry Naomi... (19.08.2015)

Bérénice nemůže nechat v klidu nikoho napříč všemi dvanácti sexuálními orientacemi, pohlavími, postoji, směry. Souhlasím s názorem, že je to Monica Bellucci v nové sukni, navrch se srdečným úsměvem, který roztopí i zbytky ledovců, ty ji nesmí ani na vteřinu spatřit, jinak jsme bez Holandska. Film, který ani po letech neztrácí na své příjemné pohodě, esence vášně, lásky, souznění. Pěkné moc! Subjektivní tečka: kdyby Toník žil, obávám se obávám, že by takový Timothé Chalamet (můj oblíbený) neměl tak umetenou cestičku. Yelchin měl totiž hodně dobře našlápnuto od pána Boha. Baví mě tak, jak mě kdysi fascinoval mladý Heath Ledger, škoda, škoda, neštěstí a né že ne. (02.06.2020)

Melancholická romantika nejen proto, že všichni dnes už víme, jak to dopadlo s Antonem Yelchinem. Po tomhle filmu mi je ale vysloveně smutno, že zrovna takový herec musel tak brzo odejít. Od pěti do sedmi má totiž moc hezký příběh a k tomu silné dialogy. A jelikož i Bérenice Marlohe umí chlapa uhranout pohledem, najde si v tomto skromném příběhu svoje místečko každý, kdo má rád dobré, ale smutné příběhy ze života. Tím oceňuji i závěr, který je na romantiku až moc drsný. Od pěti do sedmi je sice nenápadný film, ale o to více překvapí a rozhodně stojí za hodinku a půl života každého z nás. (10.10.2016)