Od pěti do sedmi

Obdivujem tipy žien ala Bérénice Marlohe. Ktorým proste stačí, že sú a kade chodia, rozprašujú okolo seba niečo omamné, čo vás sparalizuje a vy sa len nemo prizeráte a viete, že tieto bytosti si s vami spravia, čo chcú. Takže musíte pristúpiť na ich pravidlá a prispôsobiť sa. Alebo...ich proste nechať ísť, vrátiť sa do svojho obyčajnejšieho, no o to viac reálnejšieho života, do ktorého vám bolo aspoň umožnené preniesť si nezabudnuteľné spomienky s možnosťou kedykoľvek si ich pripomenúť a tak trochu prežiť znova. (06.03.2016)

Sled méně, více a mnohem více nevěrohodných životních situací dvojice, která se potkala a okamžitě zamilovala na jedné kouřové. I přes okatou snahu o inteligentní dialogy mnohdy bezobsažné, zaoceánsky zploštělé (bohatě by postačily zplošťující šaty hlavní postavy), černobílé. Věkový rozdíl devíti let, který může být zcela zásadním rozdílem na základní či střední škole prezentován jako příběh stařenky a jejího vnuka (i co se nezbytné cudnosti týče), rozdíl mezi francouzskou a americkou kulturou jako náhodný střet Laponky a příslušníka doposud neznámého papuánského kmene. Při tom "volném spádu" a rychlosti událostí se skoro divím, že mu neporodila předčasně v šestém měsíci a on si v jednom týdnu neodnesl Pulitzera a Goncourta (protože psal bezesporu bilingválně) za omračující povídku o dvou hafanech... PS: Jedna Bérénice ve spodním a její na celý New York zářící sklovina jaro (natož diváka) nedělá, ba ani udělat nemůže. │40% (09.09.2017)

Zase jeden z filmů, o jejichž existenci jsem nevěděl do té doby, než se mi zjevil v RSS feedu Titulky.com - díky moc, fredikoun! Příjemná romantická životní konverzačka, kde bych žánry možná přestavěl na Romantický / Komedie = Drama, kdy to rovná se je tam záměrně. A také zas jedna z mála výjimek pravidla "Stejný režisér a scénárista neplodí dobré filmy". Je to pomalé, zvláštní a příjemné. Tak šup, kuk na to :) (18.07.2015)

Anton Yelchin byl skutečně ve svých pocitech uvěřitelný, leč Bèrenice Marlohe se mi neustále jevila jako před astmatickým záchvatem, ani chvilku neměla pusu zavřenou a neustále cenila zuby, tak trochu paťavá...vyznění filmu bylo hořkosladké ponaučení o tom, co všechno našim citům život dokáže přichystat. (06.03.2020)

Sice hodně předvídatelné, ale kouzelné, jednoduché, smyslné, určitým způsobem volnomyšlenkářské a zamilované...a do toho v NY. Trošku patosu a kýče, oki :) Marlohe má pro mě obrovské charisma - já v ní prostě vidím Bellucci ;) A nemůžu si pomoci - vývoj, jak se tento vztah postupně posouval - ohromně se mi to líbilo, jelikož to bylo tak něžné, tak vášnivé a chtivé a přitom - s určitým, poměrně velikým omezením...Jsem s tím naprosto ok - když to takto mají některé páry nastavené - ale - když přijde láska - tak je to již horší. Závěr se mi líbil a když si sundala tu rukavici (pardon), a ona tam měla ten prstýnek - husinu jsem měla po celém těle. To prostě nešlo. Je mi líto, že s Yelchinem neuvidíme něco dalšího, jelikož jsem ho měla ráda už od Nezapomenutelného dětství a tady byl táááák kouzelný :) (25.04.2020)