Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti

Tim Burton se zhostil další hororové pohádky, která mu svým příběhem přímo padla do noty. A také je vidět, jak krásně se v tomhle filmu rochní. Například závěrečná scéna v lunaparku je asi ta nejšílenější scéna, kterou Tim Burton kdy připravil v kombinaci obraz a zvuk. Na druhou stranu jsem měl trošku problém s vysvětlením světa. Popravdě jsem se v těch minulostech a přítomnostech trošku ztrácel a ani po několika dnech od shlédnutí jsem si vlastně v hlavě nesrovnal, jak ta dominka Evička ohýbala ten čas. Na druhou stranu jsem dostal přesně to, co jsem chtěl. Tim Burton se v tomto příběhu zase krásně vyřádil se vším všudy a já měl opět možnost si to využít se vší parádou. Začátek filmu v Americe je přesně jak ze světa Střihorukýho Edwarda, jehož narážky se v tomto filmu objeví víc než jen jednou. Stará Anglie je pak přesně tak, jak byste si dokázali z Timova filmu představit. Svízelná, tajuplná, děsopudná. Všechno v jednom. No co víc dodat. Já byl v tomto ohledu náležitě spokojen. Nechápu tu ale zdejší názory evidentně odborných poradců dvorního šaška Ovčáčka, kteří mají pocit, že Tim svými filmy za poslední léta vyčpěl. Rozhodně s tím nesouhlasím. Naopak. Když točí na svoji zodpovědnost a ne na zodpovědnost velkých studií, je stále radost na jeho filmy koukat. (17.10.2016)

Příjemná podívaná, která se ke konci lehce zvrhává (ach ty nelogičnosti), ale tak už to občas u Burtona bývá. Já ty jeho podivnosti zkrátka můžu. Přesto jsem do filmu nešla s příliš velkým očekáváním, a odešla jsem mile překvapená. Ne nadšená, ale překvapená. Eva Green válí jako vždycky, vizuálně je to nádhera a atmosférou parádní. (11.11.2016)

Kdysi hodně, hodně dávno jsem viděl film Nekonečný příběh, který mě naučil milovat filmy. Uběhlo mnoho let a já viděl spousty krásných filmů, ale i spousty sraček. V posledních letech jsem však začínal mít pocit, že jediná fantazie, které jsou filmařští kouzelníci je vidina nadité peněženky…. Až jednoho dne přišel Sirotčinec a já při něm zase cítil ten dávno zapomenutý pocit, radosti z každého záběru, dětského naivního nadšení z toho co přijde v příštím okamžiku. Pasáž kdy Jake poprvé prochází sirotčincem a poznává podivnosti podivných děti mohla být klidně nekonečná, protože tolik nápadů, originálních i vtipných momentů na sekundu jsem snad v žádným filmu neviděl. Za všechny zmíním jeden, zahradnický odkaz na Střihorukýho Edvarda, pád veverky, hraní fotbalu, neříkal jsem jeden ? Film nenudí ani chvíli, šikovně střídá dynamické a vyprávěcí pasáže. Některé scény, třeba když se děti potápí k lodi, budu mít v paměti ještě hodně dlouho, něco tak nádherně nasnímaného se nevidí každej den. Takže s euforií a totálním nadšením se dostáváme do finále, do finále který chci vidět ještě jednou, dvakrát, třikrát, no zkrátka budu ho chtít vídat po každý, když na mě přijdou chmurný myšlenky, že jsme ztratili tu krásnou dětskou schopnost snít, představovat si a věřit ve vítězství dobra. Jsem nadšený z toho, že v době filmařských nejistot, tu přece jen jednu jistotu máme, Tima Burtuna, díky za to Time ! A vlastně ještě jedna jistota, Evička je nejkrásnější a nejlepší herečka na světě. (28.09.2016)

V magické době filmů, kterým se skoro vždy podaří mě něčím rozčílit, přichází tento osvěžující film, který mne jenom nebavil a přišel mi prostě nijaký. Už o knize jsem si myslela, že vypadá jako pěkný nápad proměněný v nepříliš dobrý příběh, a film tento dojem jenom posiluje. A nejsmutnější ze všeho mi asi připadá, jak neinspirovaný se Tim Burton zdá. Psychedeličtí kostlivci ano, děkuji pěkně, ale ve zbytku filmu jako by on i jeho štáb zapomněli na své řemeslo. Dostala jsem dvě hodiny, ve kterých se pocitově skoro nic nestalo, a když už se něco dělo, však víte: láska, nenávist, přátelství, fascinace, strach o přežití, tak to nedostalo patřičný čas, aby to mohlo zasáhnout srdce. (11.04.2017)

Timu Burtonovi už delší dobu vůbec nevěřím a s nulovým očekáváním jsem šla i na tento film. Možná právě proto jsem v jeho první půlce byla příjemně překvapená. Neříkám, že zrovna uchvácena, ale přišlo mi to jako moc fajn rodinná oddechová zábava. K tomu dopomohla velmi pěkná atmosféra a příjemná hudba. Z filmu pak šla velmi cítit snaha, udělat z toho velkolepou budoucí rodinnou klasiku. Ovšem všechna tahle pozitiva u mě skončila poslední půlhodinou, při které jsem vyloženě trpěla. Ten záporák byl příšerný, nějak to celé přestalo dávat smysl a veškeré kouzlo se vytratilo. Opravdu už dlouho se mi nestalo, že jsem se u nějakého filmu modlila, aby mě někdo vysvobodil a já už to nemusela dál sledovat. Neskutečný propad. Ta třetí hvězda je za tu příjemnou první půlhodinu, ale vím, že film už nikdy nechci znovu vidět. (02.10.2016)