Sebemilenec

Jsou to lepší tři hvězdičky, a bylo to rozhodně to nejlepší, co jsem od Filipa Renče viděl od Románu pro ženy (tohle byla taková jeho dvojka - jen kadeřnice se nám z ženských přeorientovala na pejsky a paní Stašová se tentokrát místo Pažouta zlobila s Otíkem Veselým). Proč bych tomu nedal víc? Víc než do poloviny mě to nutilo, abych ze sebe dělal hloupýho a tvrdil všem včetně sebe sama, že vlastně nevím, o čem to má být. Proč se Otík nemohl aspoň chvíli chovat tak, aby se do něj měla Libuše důvod zamilovat? Proč ji hned napoprvé vytáhl na rande, který mohlo skončit jejím zakopáním někde v lese? Proč jsme si to měli myslet? Proč se jeho kamarádi, byť údajně velmi vzdělaní a úspěšní, chovali jako kreténi? Proč museli vypadat tak, jak vypadali, tedy jako banda somráků? Jasně, jsou to drobnosti, ale právě drobnosti dnes rozhodují o tom, jestli si z filmu sednu na prdel, nebo jestli si dám tu práci, a pokusím se na něj co nejdříve zapomenout. Ano, pravda, většinou to jde úplně samo. Na Sebemilence ale tak snadno nezapomenu, o to víc mě možná zlobí, že to bylo celý takový krkolomný. P.S.: Na paní Monyovou mám osobní vzpomínku, žili jsme ve stejném městě, znaly ji stovky lidí, jestli podobný příběh vetkla do své knihy, tak to podle mě bylo volání o pomoc, nechápu, že ji někdo nevyslyšel. R.I.P. (16.12.2013)

Mrazivý příběh staršího hajzla a zamilované starší, musím to napsat, hlupačky. Životem zklamaná, leč nepoučená, odmítající vidět zjevné. Hrozně mě ten vztah iritoval, hrozně mě iritovala Stašová, že neviděla zjevné. Až si člověk říká, že takhle slepý a hloupý nikdo být nemůže, ale opak je pravdou. Láska ne jen hory přenáší, ale i zaslepuje. Smutné. Moc smutné. (12.12.2019)

Ano, je to příliš, příliš vyhrocené, ovšem ze zfilmovaných knih Simony Monyové zatím nejlepší počin. Možná, je to tou Renčovou režií. Ale hlavně mistrovským herectvím Stašové a Dulavy. Za svůj tragický osud si autorka předlohy tento TV film určitě zaslouží, bohužel Im Memoriam. Je mi jí moc líto. Dobrá Bartákova hudba, stává se lepší, než jeho otec, i když jsem tam zaslechl nějaké typické Hapkovy harmonie. Velmi silný, i když příliš vykonstruovaný film... (17.12.2013)

Možná kdyby to bylo jinak zpracované, tak mě to zaujme víc, ale ne takto. Takto to vyznělo hrozně zkratkovitě a naivně. Nemůžu soudit, jak moc se drží film předlohy. Knihu jsem nečetla, takže bohužel. A vůbec nechci nijak bagatelizovat týrání žen. Ono je mnohdy prostě těžké si přiznat, že chlap, kterého milujete není tím nejlepším pro Vás. To ale v tomhle filmu bylo vykresleno v jiné rovině, jaksi to bylo znehodnoceno. A ač byli herci opravdu fajn, však se jedná o naši českou hereckou klasu, že jo. Tak ani tak na mě film nepůsobil hodnotně. Navíc režisérem je opravdu Renč? Tomu se mi nechce věřit. (21.02.2020)

Jaromír Dulava hraje psychopara naprosto dokonale. Když však závěrečnými slovy, domácí násilí zažije ročně třináct tisíc žen - mám pocit, že bylo to číslo. A přesto to většina nenahlásí, a nechají se třískat a třískat. Bude to znít asi hnusně, ale v tom případě je to jejich problém. Vlastně je to vidět i ve filmu. Pavel Kříž dobře ví, že byla Simona Stašová bita. Přesto je mu jasné, že bude svého milence obhajovat a obhajovat. A kdo chce kam, pomozme mu tam. Pakliže ženy samy nemají dost uvědomění na to, aby jim bylo jasné, že je něco špatně a je potřeba okamžitě jednat, nikdo nemá šanci jim pomoct. Film je zajímavý ještě z jiného hlediska. Sledujeme, jak se z vyzrálé ženy s naprosto jasným názorem na muže stává přízrak, posunující své vlastní hranice stále níž a ignorující jasné příčiny. Dokonce už v jednu chvíli Otovi balí kufry. Přesto za něj však dál platí dluhy a nechává ho u sebe bydlet. Bohužel tohle nikdy nepochopím. Ne ze strany mužů, to jsou ubožáci bez charakteru, ale spíš ze strany žen. Ale bohužel, komu není rady, ten dostane naloženo. (31.08.2020)