Zakázané uvolnění

Zajímavý film, který však zcela jistě nesedne každému. Při sledování jsem doslova cítil tu Hřebejkovu volnost, s níž si už dávno může točit co chce, nemuseje se starat o komerční aspekt filmu. ZAKÁZANÉ UVOLNĚNÍ rozhodně není žádná hřejivá pelíškovka, ale formálně uvolněná hříčka (promluvy hereček přímo do kamery) pro lidi se zájmem o hledání nových podob českého filmu. Osobně jsem zde velmi ocenil, řekněme, jistý minimalismus, kterým je celý snímek prodchnut (minimum lokací i postav, děj koncentrován do krátkého časového úseku), báječnou kameru (prostředí hokejové hospody se všemi těmi barevnými neony a stylovými koženými sedačkami se mi velmi líbilo), jakož i velmi dobré herecké výkony představitelek všech třech hlavních postav (uz nichž se stále nemůžu rozhodnout, která z nich se mi líbila nejvíce). Ne vše mi tam sedlo (scénu se zvracením tlusťocha na svatbě bych si klidně odpustil, taktéž i novácký product placement), ale jako celek film hodnotím velmi kladně. Potěšilo mě, že je to film, který před divácky vděčným návratem do retro časů totáče dává přednost aktuální látce, a vyjadřuje se k naší současnosti a tématu vztahů mezi muži a ženami (které třeba mě osobně asi nikdy neomrzí). Retrospektivní prostřihy na svatbu mi dokonce připomněly Trierovu MELANCHOLII a její atmosféru neutěšenosti, sklíčenosti a gradujícího napětí, kdy ve vzduchu visí nějaká katastrofa. V obou filmech k ní dojde a dosavadní řád věcí, tak jak byl nastolen na začátku snímku, už neplatí - všechny hrdinky Hřebejkova filmu (i s jejich mužskými protějšky) vyjdou ze závěru filmu jako někdo úplně jiný, kdo během jediné noci radikálně přehodnotil svůj život. Je po bouřce, (nejen) vzduch je očištěn, a může se začít znovu žít (na rozdíl od zmíněné MELANCHOLIE). Za mě silné 4 hvězdy. (05.06.2014)

Zcela zbytečné, uměle natažené, filmově nefunkční. Škoda sympatických herců, to je jediné, co mě mrzí. Odpad, město, smrt bylo někde úplně jinde, proto mě další Hřebejkův sestup na nižší úroveň i trochu překvapil, ale už mě to nějak moc neštve. Tenhle člověk prostě vyhořel, co si budeme nalhávat. Ekvivalent 77 minut prázdného plátna. (05.06.2014)

"Ale teď už na to nejsem emocionálně připravená!" Tahle věta myslím vystihuje celý problém filmu. Ono je to hezké cvičení, na FAMU se mu říkávalo "svítáníčko", tak nějak o na sebe navazuje, odkrývají se pohnutky jednotlivých postav, vypadá to bezva skloubeně. Ale ty postavy jsou jak ze seriálu, což podtrhují i ty jejich výpovědi na kameru ve stylu reality show. Film mne navíc utvrdil v tom, že má Hřebejk nějaké problémy se svou orientací, protože je to už jeho druhý film, kde tyhle problémy řeší, a navíc si sem pozve Norberta Lichého, mluvčího pražských gayů, jestli se nepletu. Taky má něco proti svatbám (neopustila Hřebejka třeba nedávno manželka?). Postavy jsou z prstu vycucané, často se nechovají moc logicky, a dramatických situací je často dosaženo na úkor psychologie postav. Dvě neznámé ženy že by měly lesbický sex jen kvůli nějaké frajli nevěstě, které hráblo? Ani náhodou. Btw, co mělo být poselstvím, kromě prázdné a vyprázdněné konverzačky o různých podobách sexu a zahýbání? (Jinak ty logické nesmysly, jako že na začátku nenahodila telku, a v závěru jí jede, že nepřišel žádný jiný host, že hokej trval snad čtyři hodiny apod. nemá smysl komentovat). (15.11.2015)

Člověk by nečekal, že v našich luzích a hájích existují dvě herečky mladší třiceti let, které dokáží obstarat jeden film v jednom pajzlu kdesi v divočině. Herecký koncert obsahující zakázaná uvolnění, vylívání srdcí a závěrečný happening je něčím jedinečným v tom našem kinematografickém průmyslu té nejnižší úrovně. 79% (12.01.2019)

Klučičí představa o tom, jak by měla vypadat holčičí komedie. Ženy se chovají jako frivolní hysterické krávy bez smyslu pro humor. Jsou buď technicky nezdatné, anebo si film z jejich možné technické zdatnosti dělá srandu („mám ČVUT“). Lžou, předstírají, manipulují druhými. Jejich jediným konverzačním tématem jsou muži, od nichž odvozují své životní štěstí. Hokej jednu z nich zajímá jen kvůli tomu, že si na výsledek zápasu vsadila – iracionálně vysokou částku na iracionálně vysoké skóre. Stejně jako v pornu a jiných mužských fantaziích nemají zábrany dopřát si z hecu lesbický sex. Mužská dějová linie je sice věrohodnější a vtipnější (ačkoli Sokol, dobře zvládající timing a vhodně volící intonaci hlasu, opět místy zapomíná, že není v Partičce a jde dál za čáru, než stylizace filmu snese), ale zároveň mnohem kratší a z větší části naprosto zbytečná. Je pěkné, že pánové řeší podobné otázky jako dámy, ale nesměl by z toho čpět scenáristický konstrukt (stejně jako z řady jiných situací ve filmu) a muselo by to být lépe (resp. jakkoli) prolnuto s dívčí linií. Duální vyprávění společně s flashbacky a brechtovskými promluvami hereček do kamery vytváří zdání sofistikovanosti, vrstevnatého díla, v němž by se vícero paralelních motivů mohlo v závěru protnout a přinést nějakou katarzi. K ničemu takovému nedochází. Pár lidí se ztrapní, jsou odhaleny dlouho zatajované informace, ale nevypadá to, že by si z prožitého někdo vzal jakékoli morální ponaučení (film poněkud šovinisticky naznačuje, že viníky vztahových konfliktů jsou kurvící se ženy, nikoli mužské kurvy). Hra na hloubku jen odvádí pozornost od sitkomové plytkosti celého filmu, který je v zásadě jen jakousi prodlouženou, do kin omylem uvedenou epizodou seriálu typu Jak jsem poznal vaši matku. Jen s horšími herci, hůře zvládnutou rytmizací a mnohem méně duchaplným humorem. 50% (05.06.2014)