Maggie

Svým akčním fanouškům se patrně Arnold touto pro něj netypickou rolí a netypickým filmem příliš nezavděčí, ale podle mne ji ustál se ctí. Na emocionální rovině to funguje asi hlavně proto, že toho nikdo moc nenamluví (což je výhra právě u Arnolda), všichni se spíš jen zadumaně a smutně koukají a tiše trpí. Děj v podstatě neexistuje, jedná se o náladotvorné 80minutové loučení s dcerkou. Kdo se bude ochoten naladit, vyhraje. 7/10 (09.05.2015)

Ve svý podstatě je to deprese znásobená derivací logaritmu na nultou. Tedy čistá deprese, ze které není cesty zpět. Spěje k tomu příběh, postapokalyptické prostředí a podporuje to i samotná hudba, která je dostatečně ponurá. Těžko pak hodnotit takový film. Každopádně jsem rád, že Arnold se pustil i do něčeho takového. Je to totiž něco naprosto jinýho a zvládl to s naprostou grácií. Tedy spolu s Abigail Breslin, která se všem měnila vysloveně před očima. Znova už do toho nepůjdu, ale musím říct, že to bylo hodně zvláštních 95 minut. Jo a David Wingo je jméno, co mě začíná v rámci skladatelů hodně zajímat. (21.05.2015)

║Rozpočet $4milióny║Tržby USA $187,112║Tržby Celosvetovo $1,316,000▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $821,235║ Tržby za predaj DVD v USA $2,017,470║ Arnold až v nezvyčajnej dramatickej úlohe ale ustojí to, komorný dramat o zombii nákaze v mierne artovom duchu je v celku pozoruhodným nahliadnutím do tohto horror žánru z troška inej perspektívy, uhľa, sústredení na jednu nakazenú osobu a jej premenu, treba uznať nie je to až taká zbytočná snaha má to niečo málo do seba, akcia ide tento krát bokom /60%/ (10.05.2015)

Znáte tu situaci, když jdete večer sami do baru, protože vaši přátelé mají důležitější věci na práci, jako třeba vás ignorovat, vy zaplatíte tři kila vstup, poněvadž dneska tam má být DJ Kruťas, největší mixovací star ze Smíchovského nádraží, o jehož existenci doposud nevěděla ani jeho matka, která ho tenkrát omylem porodila při sraní, pak se snažíte prodrat skrz hromadu vožralých prasat k baru, ale zastaví vás nějaký vymaštěný fitkomagor non plus ultra, že dýcháte v jiném tempu, než by se mu líbilo, přitom se chce jen frustrovaně na někom vymlátit, protože si nezašukal už měsíc a semeno mu cáká i z očí, naštěstí přiběhne další holá dutá lebka a odtáhne ho, čili se konečně domrdáte k tomu přijebanýmu baru, tam budete půl hodiny mávat dvoukilem na přiteplenýho barmana s mejkapem na držce, jenž bude obsluhovat výhradně nezletilé šestnáctníky, po pochválení očních stínů vám konečně donese to teplý banánový daiquiri za stopade, které budete smutně usrkávat u hajzlů a sledovat veškerou tu bavící se omladinu, která neví co jsou to povinnosti, zodpovědnost, nebo vyrážka na koulích, takže to má všechno v patě, pak konečně spatříte krásnou ženskou, přesně váš typ, živá a plně při vědomí, takže na ni upřete zrak a budete si plánovat, čím byste ji mohli oslovit, jenže se k ní v okamžiku přisere kripl v růžovým tričku se symetricky nagelovaným přelivem, perfektně tvarovanou peněženkou a přezkou s diamantama a začne jí tvrdit, že napsal scénář k několika dílům Comebacku, což je strašná sračka, pomyslíte si, přitom jste tomu dali čtyři hvězdy, a pak jen ve výrazovém koktejlu zlosti, nenávisti a zmatení sledujete, jak s ní konejšivě odchází, takže odložíte to odporný pití, půjdete ven a nakonec si ho s pláčem vyhoníte na parkovišti? Znáte to? No, tak já ano, proto jsem včera místo Ištvova tradičně debilního večera zvolil moudřejší možnost, tedy podívat se na tento film, která, jak se záhy ukázalo, byla vlastně spíš totálně na piču, takže měla k moudrosti stejně daleko asi jako Mojmír k druhému IQ bodu, protože sledovat hodinu a půl, jak svraštělý Árný žvatlá pičoviny a jeho cérenda pomalu plesniví, opravdu není nic pro mě. To bych pro příště raději dvě hodiny poslouchal, jak osmdesátiletý koktavý slepec s alzheimerem předčítá licenční podmínky k Windowsům. (20.05.2015)

Taky jste si vždycky říkali, jak moc komediálně by asi nejslavnější rakouský stažený králík vypadal s lebkou v ruce a frází „Tubí bek or not tubí bek“ na rtech nebo v montekovsky kožených kalhotách při milostném jódlování pod balkónem Brigity Nýlsen? Tak tady to máte! Poté, co atrofovaný Árny patrně zjistil, že už moc dlouho neudrží mašinkvér, začíná na důchod pokukovat po Brodveji. Zřejmě v poslední době i intenzivně navštěvoval nějakou tu hereckou posilovnu, kde v potu, krvi a odříkání rozšířil svůj tolik pestrý výrazový rejstřík, dosud zahrnující jediný unifikovaný komediálně akční škleb, s nímž v pohodě vydržel celou kariéru, o ještě jednu hustě dramatickou mimickou polohu, jíž bych pracovně nazval „týraný grizzly“. S ní a permanentním německým přízvukem však vypadá, že do budoucna v pohodě zvládne vše ostatní, od srdcervoucího truchlení nad úmrtím člena rodiny přes týrání se nešťastnou láskou až po existenciálně zádumčivého Kralevice dánského. Jen je trochu škoda, že si ke svému dramatickému antré vybral takovou unylou, nenápaditou a otravnou pičovinu, v níž hodinu a půl jen tak čumí a truchlí nad tím, jak mu hnije dceruška. Čumí sice na své poměry slušivě, vkusně a dost přesvědčivě, avšak celou dobu jsem se u tohoto „hororu“ bál akorát toho, aby mě pro samou telenovelizovanou nudu nekróza nezkosila rychleji než tu jeho mimořádně nesympatickou ratolest. No nic, „Ich werde zurück sein!“ tentokrát naštěstí famózní angličtinou nezaznělo, takže doufám, že Polévkové koření 2 snad nebude, a já před Árným budu milosrdně předstírat, že jsem to radši ani neviděl. (13.05.2015)