Andělé všedního dne

Alice Nellis se nesmírně snažila, to lze cítit v každém záběru. Bohužel se ukázalo, že velmi čtivá a kvalitní novela Michala Viewegha je nezfilmovatelná. Ačkoli jsou Andělé všedního dne herecky precizní a to mluvím o lidech i andělích, podpořeni nádhernou hudbou a pěknou kamerou, děj je příliš doslovný a postupně nudí, až unudí. Uznávám, že je to nesmírně těžké, ale možná se přece jen dalo občas vydat cestou náznaků či metafor než přílišnou upovídaností. Jsem zklamaný, ale přesto oceňuji snahu a úsilí, které si natáčení dozajista vyžádalo. (23.02.2015)

To byla doba než to vůbec začalo dávat větší smysl, zorientoval jsem se v tom propletenci (kdybych si býval byl přečetl hned obsah, tak je vše jasnější... ale obsahy většinou nečtu neb mnohdy moc vyzrazují) a začalo to být trochu zajímavější. Ale to už se blížil konec filmu a jeho pointa... :-/ Takový trochu zbytečný film zahraný dobrými herci. (03.01.2016)

40 % - Anděly mezi námi nadefinoval v roce 1987 Wim Wenders. Alice Nellis ve spolupráci s Michalem Vieweghem se je pokusila předefinovat a výsledek je - kulantně řečeno - poněkud rozpačitý. Ani mi tolik nevadilo množství lidských postav, které příběh zabydlují: v nich se divák i zorientuje a jednotlivé vazby s průběhem filmu pochopí. Film ale selhal na pojetí andělů a na tom, že neví, zda být dramatem, nebo komedií. Andělé jsou tady velmi podivná sebranka, která působí jako parta chovanců psychiatrické léčebny. Někteří - Dyk, Křenková - navíc hloupými otázkami (které mají divákovi vysvětlit misi andělů, jasně) působí dojmem, že nemají o svém poslání vůbec páru. Zjevení archanděla Zuzaně Kronerové pak působilo jako vystřižené z Troškova Kaměňáku a úplně zabilo zbylé napětí. Tahle předloha měla být čistým dramatem, které by člověka donutilo se zamyslet nad důležitými otázkami, které krouží okolo jeho života. Bohužel se to nezdařilo, tak nezbývá, než si spravit náladu Nebem nad Berlínem. (08.11.2014)

Typicky povrchní, řeklo by se dnes moderně kavárenský pohled na lidi a na to, že kurnik užívejte dne! On Viewegh sám je povrchní a nevyzrálý člověk, který se snaží udílet rady a prodávat své pohledy na život i tam, kde lidé už na rozdíl od něho dospěli, a pak se diví, proč ho nemají rádi a stěžuje si. Navíc má problém se po smrti otce srovnat s tím, jestli teda něco je, nebo není, myšleno mimo realitu poznatelnou našimi omezenými smysly, jenže zas nad tím nechce moc přemýšlet, neb má raději víno, večírky a ženy a cestování a drahá auta a vůbec ten mondénní život bohatého a úspěšného spisovatele a scenáristy. Alice Nellis si asi v knize našla tu svoji o tom, že Bůh není a pokusila se to do filmu narvat horem dolem, až z toho vlastně udělala protináboženskou agitku. Inu a k samotnému filmu - proč jsou zde andělé, jaká tedy vlastně je jejich funkce, proč zrovna Polívka, proč ten pizza boy a gay parade zjevení, to fakt netuším. Stejně jako u některých postav motivace. V některých chvílích myslím lidé tak nějak na sex nemají pomyšlení - alespoň ne ve stylu, jak nad tím přemýšlí se svou obsesí tlustého chlapečka Viewegh. Nemají potřebu si maskulinně něco dokazovat. Když se dějí v životě lidském skutečné tragédie, je myšlenka na poskytnutí felace postaršímu učiteli autoškoly hodně, ale hodně nereálná a spadlá z Marsu. A tak by se dalo pokračovat. Manželství Polívky a Bydžovské, tak, jak je předvedeno, by už bylo pět let rozvedené, nebo by Bydžovská manželka v náhlém záchvatu vzteku manžela zabila - třeba Kinder vajíčkem. Prostě by pohár trpělivosti přetekl. A tak je to se všemi postavami - chlápek přijde o ženu a dobrý job, a nenapadne ho nic jiného, než nedělat nic a litovat se. Vážně s ním nic nehne, neexistují nějaké možnosti? Čím se živí, proč se neživí jako manažer v jiné firmě? Dalo by se pokračovat donekonečna. Chápu, že tvůrci chtěli říct - užívejte si chvíle s blízkými a buďte na sebe hodní, neb nikdo neví dne ani hodiny, ale přece jenom - takhle? Dobrá je kamera, skvěle civilně hraje Polívka, Dyk hraje svoji ulítlou parketu a na Křenkovou se aspoň hezky kouká. Melíšková zde hraje poněkud nesympaticky a přijde mi, že má vadu řeči. Bydžovská žel hraje svůj standard, do něhož ji v poslední době pořád zběsile a krabičkovitě obsazují. Je to dobře střižené, dobrý timing scén, ale celkově to vlastně nic nedává a neříká. Tedy kromě Užívej dne, ale takový film už česká kinematografie má - s Hrzánovou a Holubem v hlavních rolích. A bez andělů. (Btw, soundtrack u Andělů mi přišel až přespříliš inspirovaný soundtrackem z Fontány.) (18.02.2015)

Způsob vyprávění je strašně kostrbatý. Ze začátku se na nás vyhrne tolik postav najednou, že by se v tom nevyznalo ani prase. Nezastírám, že postavy andělů na mě působí mile, některé scény jsou celkem hravý, originální a na úsměv a věřím, že knížka musí být příjemný čtení, ale nemůžu si pomoct Alice tady zklamala jako scénaristka. Většinu filmu jsem strávil orientací v postavách a hledáním smyslu činnosti andělů. Jediný co film zachraňuje jsou civilní herecký projevy Bolka Polívky, Zuzany Bydžovské a Kláry Melíškové, ta se mě líbila suveréně nejvíc a Vojta Dyk mě konečně nějak zásadně nevadil. Ostatní měli poměrně malé role což zamrzí hlavně v případě Vládi Javorskýho. (07.10.2014)