Ida

Tarrovštější než Tarr. Nic proti velkým artům, kde se lidé tváří devadesát minut v kuse tak strnule, že na natáčecím place musel být jistě přítomen zdravotnický štáb výhradně kvůli křečím v obličeji herců. Jen bych ale musel mít pocit, že to něco sděluje, že se mnou ten film komunikuje, jako se to daří třeba filmům Tarkovského nebo Bergmana. Ano, jsem náročný, když kladu před Pawlikowského tahle jména, ale já prostě myslím, že u těhle filmů je tu buď a nebo. Buď točíte jako tahle elita, a pak sem s tím, a nebo ne - a pak jde jen pokrčit rameny a říct "ok, dál". (12.06.2014)

Emočný stav: 0, posolstvo: 0, zábery: 0. Jednoducho nechytilo. Dávno som nevidel film, ktorý by ma nechal tak dokonale chladným. Najprv sa putuje od hrobu k hrobu aby sa vykopali a zase zakopali kosti. Na miestach, na ktoré žiadna z postáv nikdy bežne nechodila, vzťah k nim bol len historický. Chápem, že Židia to tak majú, že musia mať kdesi pochované svoje pozostatky, no spôsob akým to bolo podané nedojal, nezaujal. Rovnako zápletka ukazujúca prostredníctvom konkrétneho príbehu zložité a tragické udalosti 20. storočia spojené s prenasledovaním židovského obyvateľstva a následnou boľševickou tortúrou. A výčitkami, spojenými s tým, že ako sa kto kedy správal. Potom tu boli nejaké presahy medzi uvedomením si banality prežívania mimo múrov kláštora a pokorný návrat k sviečke a kontemplácii po uvedomení si bezvýchodiskovosti života v železnej klietke. Aké -také oživenie priniesla postava prokurátorky, no v celkove predvídateľnom koncepte to tiež zapadlo. Nuž a k dlhým záberom asi toľko, keď dvaja robia to isté, nikdy to nie je to isté. Zatiaľčo u Tarra (ktorý sa tu v komentároch občas spomína) ide o fascinujúce ukázanie bezvýchodiskovosti prežívania, nemenných rituálov strnulosti obsahujúcich zároveň pochopenie, tu ide o číročíre epigónstvo bez emócií - len ukázanie, že technicky sa to dá zvládnuť. Už dávno nejaký všeobecne vychvaľovaný film tak neotrávil. Marigold píše, že ide o ušľachtilý film. V úvodzovkách "ušľachtilý". S takto napísaným prídavným menom sa súhlasiť dá. Pretože toto skôr, než čokoľvek iné je len ušľachtilá nuda. (22.10.2014)

Krásný film, u jehož sledování jsem si pořád říkala Jak tohle skončí, proboha. A na konci mě čekalo další překvapení. Nevysvěcená jeptiška se poprvé v životě setkává se svou tetou a společně pátrají po své rodině. Teta je chladnokrevná, světem protřelá žena, proti ní působí křehká osoba jeptišky jako Boží světlo. A konec stojí za to. (28.03.2020)

Závidím těm, kteří v tom vidí mnoho myšlenek a pocitů... :) Oceňuji pěknou kameru, postavu tety Wandy a lákavě načrtnutá témata (např. zásadní kontrast povah hlavní dvojice), z nichž ale snad žádné podle mě nebylo využito naplno. Nemám nic proti pomalému minimalistickému artu (i když přiznávám, že moje krevní skupina to zrovna není), ale Ida mi nikterak silný divácký zážitek bohužel nenabídla. 60 % (21.01.2015)

Na film som si musel "zvykať". Prvú pol hodinu sa zdalo, že sledujem nudnú ťažkú depku o následkoch WWII, kde je veľa nedopovedaného a ničoho nového sa vo filme nedočkám. Čiernobiele zábery boli nielen krásne umelecky vystavané, ale postupne nám všetko mlčky a o to naliehavejšie "vysvetlili". Áno, chýbal mi tam pozitívny vyprošťovák, ale možno práve preto to bolo emocionálne nesmierne silné. FBIOFEST Bratislava 2014 (24.03.2014)