OUTsideři

Touretteov syndróm, takmer tretinu filmu som rozmýšľal nad filmom s podobnou postavou , postihnutou touto psycho úchylkou. Hnevalo ma, ze som si nevedel spomenúť na názov, až zrazu hop ... som si uvedomil, ze je to to isté, akurát v americkom podaní. Škoda. Takto mi neostáva len konštatovať, že nemecká verzia bola o kúštik lepšia možno preto, že to bola prvotina, možno europskejší herci, aj keď aj v tomto filme nehrali herci pod priemerne, ale už to nebolo ono. Nemecká verzia sa vola Vincent ide k moru . (11.09.2016)

Zajímavě natočený film o třech nemocných lidech , který příjemně a zlehka bavil a zároveň , byť neměl bůh ví jak hvězdné obsazení , zaujal mě svou přirozeností a jednoduchostí . Některé věci ve filmu se sice dali tak trochu předvídat , ale filmu to na kvalitě ani trochu neubralo a lehkost stabilního vtipu , který se táhnul celým dějem byl prostě skvělí . (10.07.2015)

V The Road Within jsem se našla. Sice jsem neviděla originál, ale tenhle remake je báječný. Mám ráda odlehčené filmy, i když sám o sobě je velice hluboký. A tahle americká verze mi neuvěřitelně sedla. Herecké obsazení mi sedlo a hlavně mi sedl R. Sheehan, který je prostě naprosto neuvěřitelný. Kochala jsem se vtipem, přírodou, vztahami i nešťastnými osudy. Prostě paráda. Možná při dalším shlédnutí, nebudu tolik skromná s hodnocením. (09.05.2015)

Z přitažlivého námětu mi létali motýlci v šourku a z obsazení se mi vlila krev do mého věčně plandajícího čůráka. Výsledek však přetéká všemi typickými klišé současné americké nezávislé scény. Že jste to vy, tak vám je seřadím podle závažnosti - zaprvé uchorvoucí a střevatrhající hudba, jejíž bezmezná příšernost je věčným ekvivalentem "poslední kapky". Zadruhé nudná traumata a daddy issues vždy vlající těsně za prdelemi hlavních hrdinů, napjatě vyčkávající na své slavné odhalení a to za jediným účelem - lacině z diváka vyždímat kbelíček krokodýlích slziček. Za třetí klasické, bžilionkrát uhovněné schéma o třech aktech - 1) odlehčené seznamování a pošťuchování, 2) postavy nasazují vážné ksichty, chrlí na sebe své tragické osudy a ukápnou první slzičky. A nakonec 3) krize, krize, píčo, krize, celý film je nasáklý slzami, nemocnice, přepadení, rakovina prdele, zkrátka klasické vyvrcholení, který zákonitě končí nějakým teploušským lízáním koulí a kaďáků. Když to vezmu kolem a kolem, tak bych byl pravděpodobně nadšený, nevidět takovou výstavní, rádoby indie mrdku už třitisícečtyřistaosmdesátpětkrát, ale jelikož jsem ji už třitisícečtyřistaosmdesátpětkrát viděl, tak mi nezbývá, než poslat tvůrce do prdele s třemi stěží zaslouženými hvězdami a výhružně zdviženým ukazováčkem. (02.04.2015)

Nevim jak to tyhle "disease filmy" dělaj, ale tenhle obzvlášť byl neuvěřitelnej. Na to jak jsou ty nemoci hrozný, je to šíleně vtipný, a zároveň šíleně dojemný. Střídalo se to ve mě minutu po minutě, pocity smíšený jak dnešní Frantíci. Rád sem po dlouhý době viděl Deva, Patricka a Kyru.. Krásnej snímek, fakt krásnej. Plnej počet, bez jakýkokoliv váhání! (09.04.2015)