OUTsideři

Tak to mi sedlo, jak pěst do oční jamky nebo jako prdýlka mimina na nočník! Vynikající mix humoru a smutku zároveň se mi moc líbil. Originální není nápad tohoto road-movie, ale každopádně originální je posádka auta (vlastně aut), o nichž to všechno je. Anorektička Marie, úzkostlivě čistotný Alex a hlavní postava, Vincent, který nedokáže ovládat své tiky a křeče. Přihody, které zažívají během své cesty k moři nejsou nijak atraktivní, přesto diváka přitáhnou a lehkými doteky humoru, vyplývajících z jejich diagnóz spolehlivě pobaví. Asi to není na čistých pět hvězd, ale vtipným filmům o vážných věcech fandím a tak je to u mě za 5! (26.05.2015)

Zvláštní snímek. Útěk tří chovanců z ústavu, kteří jsou nahánění doktorkou a otcem jednoho z chovanců (vše uvedeno v synopsi). Dosud jsem s filmem neměl nejmenší problém, ale pojednávaná část na útěku je hrozně plochá, bez jakékoliv aspirace na útok divákovým citům. Pár lehce vtipnějších scén zde je, ale po vážné stránce ani prdlajs. Na závěr se vše strašně zjednoduší s klasickým zakončením, které je nudné až k uzoufání. Nemohu jinak než dát slabší průměr. (01.01.2020)

Veľká škoda, že sa to vedome snaží hrať vážnu nôtu. The Road Within stojí na veľmi originálnom námete. Anorektička, týpek s Tourretom a týpek s Obsedantno kompulzívnou chorobou idú na výlet. Je tu priestor pre množstvo vtipných momentov a sú tu rozohraté aj príjemné emócie. Príbeh pekne odsýpa a nebyť tradičného a nutného pátosu, tak by bol aj bez výraznejších chýb. Ako vravím, čakal som viacej pozitivizmu a väčšie odklonenie od - ľudia s týmito chorobami majú ťažký život. Mimo to ale film stojí na uveriteľných a dobre zahraných postavách. Patel je skvelý. Kravitzka roztomilá a s pomerne peknými prsiami a Sheehan im skvelo sekunduje so všetkými svojími tikmi a nadávkami. Končí to tak typicky americky, ale na to som si už zvykol. Inak niečo čo naozaj neurazí a čo je príjemné,aj napriek tomu, že tvrdá stopa reality prekrýva tú zábavnú a uvoľnenú. (06.04.2015)

Podobně stejně debilní jako předloha, akorát tady nemáme němce ale pana Sheehana z Misfits. Snímek do puntíku kopíruje zápletku originálního filmu, takže víceméně bylo naprosto zbytečné ho sledovat. Opravdu nechápu toho, kdo na tento snímek vynaložil peníze nebo jej se zaujetím sledoval, i když viděl film původní. (19.10.2016)

Z přitažlivého námětu mi létali motýlci v šourku a z obsazení se mi vlila krev do mého věčně plandajícího čůráka. Výsledek však přetéká všemi typickými klišé současné americké nezávislé scény. Že jste to vy, tak vám je seřadím podle závažnosti - zaprvé uchorvoucí a střevatrhající hudba, jejíž bezmezná příšernost je věčným ekvivalentem "poslední kapky". Zadruhé nudná traumata a daddy issues vždy vlající těsně za prdelemi hlavních hrdinů, napjatě vyčkávající na své slavné odhalení a to za jediným účelem - lacině z diváka vyždímat kbelíček krokodýlích slziček. Za třetí klasické, bžilionkrát uhovněné schéma o třech aktech - 1) odlehčené seznamování a pošťuchování, 2) postavy nasazují vážné ksichty, chrlí na sebe své tragické osudy a ukápnou první slzičky. A nakonec 3) krize, krize, píčo, krize, celý film je nasáklý slzami, nemocnice, přepadení, rakovina prdele, zkrátka klasické vyvrcholení, který zákonitě končí nějakým teploušským lízáním koulí a kaďáků. Když to vezmu kolem a kolem, tak bych byl pravděpodobně nadšený, nevidět takovou výstavní, rádoby indie mrdku už třitisícečtyřistaosmdesátpětkrát, ale jelikož jsem ji už třitisícečtyřistaosmdesátpětkrát viděl, tak mi nezbývá, než poslat tvůrce do prdele s třemi stěží zaslouženými hvězdami a výhružně zdviženým ukazováčkem. (02.04.2015)