Reklama

Reklama

Malá smrt

(festivalový název)
  • Austrálie The Little Death
Trailer

The Little Death – „Malá smrt" jako idiom pro orgasmus. Kolem sexuality se točí celá mozaika příběhů pěti párů z jedné ulice a jejich souseda, který se nedávno přistěhoval. V duchu hesla „kolik lidí, tolik chutí" je v tomto filmu vtipně i dramaticky ztvárněna celá škála sexuálních odchylek od relativně běžných typu sex po telefonu a role playing přes foot fetišismus a masochismus až po somnofilii a dakryfilii. (tereez)

(více)

Videa (2)

Trailer

Recenze (214)

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Zde skvělý nápad překonal standardní filmový koncept. Vypráví příběh pár rodin, kde u jednoho se vždy promítne nějaká sexuální úchylka. Film se s tím pak nepáře a poměrně jednoznačně divákovi posílá nekompromisní sexistické dialogy, které ale v kombinaci s nápady parádně baví. To, že nápad přebíjí klasický filmový koncept je vlastně jedno. Právě díky nápadu se totiž dostaneme k předposlední scéně, která je top mezi dramatickými nápady. Tam jsem se nařechtal jako blázen. Pokud ještě někdo nikdy neviděl, jak tlumočnice do znakové řeči hluchoněmému po Skypu převádí právě probíhající telefonát s děvkou po telefonu, tak se toho nebojte. Nasmějete se neskutečně. Ta pointa je prakticky geniální. No a závěr, ten to všechno dokonal a opět celý námět otočil naruby a já po hodině a půl byl vyflusanej jak čerstvě po maratonu. Zvláštní, neotřelé a zatraceně originální drama, plus sem tam komedie k tomu. Opět skvělý výběr od Aussie & Kiwi Film Fest. ()

RedAK 

všechny recenze uživatele

Říká se, že každý má své sexuální fantazie a fetiše, ať už běžné či nikoliv, o kterých s ostatními nemluví a realizuje je toliko ve svých perverzních představách. Nejsem si však jistý, jestli je to úplně pravda. Netvrdím, že olizování partnerova podpažního ochlupení po dvaceti hodinách šichty v uhelných dolech nemůže být vlastně i docela fajn úchylka, ovšem obávám se, že někteří celý život sní jen o tom, aby si vůbec někdy aspoň zašukali. I kdyby to měla být stotřicetikilová bachyně s nadstandardně zkoseným předkusem, je jim to jedno. Jim jde jenom o to opatřit si povolení na obsluhu těžkotonážní techniky, aby mohli svoji vyvolenou přemístit na postel, strhat z ní všechno oblečení, ze kterého by se daly bez problémů ušít záclony pro jedno středně velké sídliště, pod břišním sádelnatým přelivem nahmatat kundu, vylízat jí buchtu s krémem, pak se fyzicky vyčerpat při horolezecké expedici nahoru, tam se na ní párkrát zatřepotat jak epileptik při záchvatu a nakonec jít prostě domů, kde si ho radši ještě vyhoní nad plakátem Haliny v nadživotní velikosti, kterým si vytapetovali garáž. A pak tady máme samozřejmě ještě opačné spektrum a to takové ty extrémně cool páry, které se tváří že mají diplom z análního fistingu a atestaci na rimjob. On je většinou pocetkovanej kokot s Rytmusem ve walkmanu a kšiltem tak velkým, že by s ním mohl v zimě odhazovat sníh, ona je vychrtlá štětka s trochou obličeje na make-upu, kterou týpek vyhrál někde v tombole, prostě typická ukázka nevyvedeného experimentu somálského genetického inženýrství a oba se tváří jako hvězdné ikony sexuálního průmyslu, přitom ve skutečnosti šukají jak dva králíci po transplantaci mozku a borec ho strká do kostry jen proto, aby jeho smalldick vypadal větší. Stereotypní sex je totiž údělem nejenom praxe, ale i fantazie a pudů. Každopádně film mě seznámil s některými skutečně extravagantními sexuálními anomáliemi a vedle Divokých hysterek se jedná o další peckovní sbírku milých, vtipných a černohumorných příběhů, tentokráte se zaměřením na nejtemnější zákoutí naší zvrhlé fantazie a mně proto nezbývá, než si směle dvakrát po sobě zapětkovat, čímž bych také rád vyvrátil názor, který jsem si o sobě přečetl někde na netu a to sice, že tomu týpkovi se nelíbí žádnej film. To je samozřejmě sprostá lež, vy zmrdi, protože pokud se nejedná o žádnou komerční sračku, kde si Robert Patizón s Optimem Primem vyprávějí Kameňáky, tak to dokážu náležitě ocenit! ()

Reklama

Radek99 

všechny recenze uživatele

Australské Všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu (ale báli jste se zeptat) pro 21. století, když na rozdíl od roku 1972 vlastně už úplně všechno víme, ale přesto je nám to málo platné, neboť tady platí Murphyho zákon, co se může pokazit, to se pokazí...stereotyp je totiž vysoce účinné hnojivo manželské/partnerské krize. Ale zpátky k filmu - 21. století si žádá postmoderní formu, tak Josh Lawson rozvíjí naraci postavového propletence, mozaikovitě skládaných příběhů několika svými osudy se proplétajících postav, v poslední době v západní artově laděné kinematografii tak populární tvar (který v 90. letech odstartoval PTA se svou Magnolií). Jen ve zkratce největší klady Lawsonova postmoderně-povídkového filmu: skvěle odpozorované momenty ze života, chytře napsaný scénář, potutelné, ale i osvobozující, silou humoru ventilující negativní a potlačené, skvěle zahrané, vtipně vypointované. A ve své odvážnosti je to v podstatě velmi decentní. Možná jen náhodná je pak další podobnost s Allenovským kultovním filmem - nad všechny ostatní ční závěrečná kapitola, v tomto případě ne o neurotické spermii, ale o bizarní sexuální úchylce s názvem telefonní skatologie (sexuálním vzrušení z obscénních telefonátů s cizinci) - jednak je to to nejvtipnější, co jsem za dlouhou dobu viděl (a že jsme toho viděl), druhak je to ta nejkrásnější romantická linka, nádherná, čistá, dojemná, odzbrojující... Josh Lawson je scenáristický i režijní génius... A právě v éře všudypřítomného boomu tuctových 50 odstínů šedi je dobré tohle vidět! ()

verbal 

všechny recenze uživatele

Návštěva či absence pro mnohé bájného řeckého rajdaře, dámami poeticky přezdívaného „Malý zmrd“, bývá často překážkou úspěšných pohlavních interakcí. Pánové tvorstva se většinou pouze strachují, aby ten hajzl nepřišel příliš brzo a zrovna, když jsou v nejlepším, no a u kvokajícího pohlaví je to námět na polemiku v rozsahu zhruba Vojny a míru. Některým stačí prostě jen zmáčknout jedno ze dvou červených tlačítek na přivolání výtahu do sklepa, jiným strčit po dechu lapajícímu kaprovi prostředníček do huby či jim lehce kliknout na myšku, jsou však i takové, s nimiž můžete vylízat celý kamión nanukáčů ze Slezských mrazíren, uhnat si akutní revmatický zánět v prstech ze sáhodlouhého sahání do svědomí, načež s nimi ještě dvě hodiny zběsile bušit do pelesti, a ten zasraný peloponéský fantom stejně nedorazí, protože se patrně zdržel u sousedky, jejíž Orgasmický řev celou tu dobu zborcený potem a s křečí ve veškerém svalstvu zoufale posloucháte zpoza zdi. A to jste si předtím všiml, jak si táhne domů liliputa!!! Dříve nadějně vypadající zásuvné vazby se rázem hroutí, protože záhy přijdete na to, že sedět s lahváčem u počítače a virtuálně se seberealizovat s nějakou rétoricky zdatnou a dle jejího tvrzení multiorgasmickou samicí, je daleko méně vyčerpávající. Ovšem nejvíce nasere, když posléze zjistíte, že ta reálná kráva byla jen tak trochu jeblá, a kdybyste u toho třeba hustě smrkal do rukávu, nebo se stylizoval a převlékl za zpoceného stokilového traktoristu, jenž by zul po dvanáctce na poli propocené gumáky a nevybíravým způsobem ji nutil, aby vám cumlala mykotické palce u nohou, okamžitě by louskala průrvou vlašáky, aniž byste vůbec musel vykasat lemroucha. Tolik k poznatkům z odborné literatury. Musím se přiznat, že jsem v tomto oboru jinak naprostý laik a vždycky jsem orgasmy jen předstíral, a to dokonce i při masturbaci, abych se náhodou nedotkl své pravice, a ta mě při příští seanci neodmítla vzít znovu do ruky, protože jí to minule nenaplňovalo. Ne, tentokrát tu ani zcela výjimečně nehodlám jako obvykle vykrádat neoddiskutovatelnou protřelost škaredého tlustého panice Kaďáka a šířit to tolik světácké masturbační pižmo empiricky nabyté nejspíš z nějakého tatínkova oblíbeného porna, nebo erudovaně poukazovat na autenticitu behaviorálních vzorců jako zajisté ukrutně zkušený šosácký monogamní soudruh Zadek99. Jen tedy poznamenám, že to byla úplně normální, vcelku příjemná a nápaditá komedie, která však naprosto neodpovídá ani názvu, ani auře „úchylnosti“, jež se tu kolem ní šíří. Tedy, pokud nepovažujete za nechutně perverzní, když se nějaká nehezká pipinka vyprstí při pohledu na plačícího chlapa. A ta tolik proklamovaná povídka znakové transkripce potřeb hluchého honibrka je sice opravdu vtipná a originální, ovšem vzhledem k tomu, že to byl pouze hluchoň a nikoliv i analfabet, tak ve věku počítačových četů kapku postrádá Aristotela. Jestli tedy hledáte nenáročnou pičovinku, která sice pobaví, ale svého registrovaného partnera s ní do rozkleku rozhodně nedostanete, neváhejte. Jestli však toužíte po něčem, co se alespoň trochu opravdu dostane, řekněme, za hranice všedních dnů, pak volte raději tuto Milou sbírku dánských úchylů, popřípadě Malé zmrdy, mnohem zdařilejšího plurálního jmenovce této taškařice! ()

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Scéna erotického telefonátu mezi ťapinou v domácnosti - zprostředkovatelkou do hluchoněmé řeči - a hluchoněmým mě protáhla bránici takovým způsobem, že se ještě teď mě bolí panděro. Hodně chytrá, ale hlavně vtipná záležitost, kdo by to byl řek, že na světě existujou úchylky, které nemám ani já ani malarkey. ()

Galerie (13)

Reklama

Reklama