Le Sang d'un poète
The Blood of a Poet
Obsahy(1)
Mladý básník ve snovém rozpoložení řeší nebezpečí umělecké tvorby. První část „orfické trilogie“, kterou natočil Jean Cocteau. (Netflix)
Recenze (26)
Asi takhle - umění v podání Cocteaua je, když tomu nikdo nerozumí, ale všichni se tváří, že ví o co jde. Ty dvě* jsou za trikové sekvence, na svojí dobu zdařilé. Nelze zde hledat obsah, tenhle film se musí procítit. Když se vám to nepovede, dopadnete jako já. ()
Bylo to osobní, bylo to surrealistické a tááákhle mě to minulo. Tady se budu klidně hlásit k nechápajícím masám. ()
Na přestřelené stopáži nám servíruje Cocteau sice efektní, leč nikteak strhující surrealistickou hříčku. Skvělou v jednotlivostech, ale celkově utahanou a až příliš často nijak extra zajímavou. Trikové momenty jsou ovšem bombastické... ()
Vidět Krev básníka o pár let dřív... sbalím si saky paky a už mě v rané době kinematografie nikdo neuvidí. Velké plus za triky, tempo a všeříkající hlášku "smrtelná nuda nesmrtelnosti". Byť pro mě to byla spíš "smrtelná nuda nekonečnosti". ()
K smrti strhující! Hořká báseň plná dramatických inovací, tklivých melodií a psychotropních asociací (zrcadlo, ach!). Těžce definovatelné, ale velmi rezonující. Cocteau je nesmírně návykový zdroj originalit. Básník nebyl určen masám, bál se nepochopení, a proto se lidí stranil. Nechápu proč. Je neuvěřitelně sebevědomý. ()
Sice ne už tak dobré jako Andaluský pes (hlavně kvůli dost přestřelené stopáži), ale jinak podobné psycho z dob surealistického šílenství 30. let minulého století. ()
-Zrcadla by měla trochu více přemýšlet, než vyšlou své obrazy zpět. - Surrealistické vyznání básníka není snad určeno výhradně k pochopení, protože proč by pak surrealismus pracoval se sny, jako spíše k fantazijnímu rozjímání nad životem. - Zoufalé schůzky hermafroditů se konají v pokoji 23. - Můj nejoblíbenější moderní směr, který zcela zboural hranice fantazie, jež se tak stala nadobro bezbřehá. Snění je mnohdy napínavější než žití. - Smrtelná nuda je nesmrtelná. - ()
Malé surrealistické psycho a spŕška neukontrolovaných spontánnych asociácií.. v každom prípade poetika, neriešim, či sa to má pochopiť alebo len precítiť.. pre mňe dobre zrežírované výtvarné dielo, kde sochy zvláštne ožívajú, neživé veci prehovárajú a celé to vyznieva ujeto a pôsobivo. ()
Možno nikto nechápeme, o čo Cocteauovi v tomto surrealistickom experimente reznutom klasickým francúzskym poetizmom išlo, ale ak ma takýto typ filmu dokáže baviť celých 55 minút (niektoré rovnako dlhé diely seriálov sú k neprežitiu), tak musím vyjadriť spokojnosť. Niekto prechádza do sveta podvedomia cez rozreznuté oko, niekto sa tam dostáva cez zrkadlo. Ja sa tam dostávam pri snívaní a pri niektorých avantgardných filmoch. Na plné pochopenie asi treba vedieť niečo z pozadia vzniku diela a niečo o Cocteauovi, mne asi bude stačiť iba ťažko definovateľný pocit, ktorý vo mne Krv básnika vyvolala. ()
70% Pravděpodobně to nejpodivnější a nejméně přístupné, co jsem dosud z Cocteauovy filmové tvorby viděl. Tohle vážně není pro masy... ()
Aj som precítil, no viac sa mi to nepáčilo ako pácilo:) Pár nápadov stálo za to- vstup do zrkadla, hovoriaca ruka. Zaujímavé boli tiež scény, kde sa Cocteau pohral s divákom v rámci kamerového snímania, kedy bolo neurcité z akej perspektívy je vlasne záber točený. Dalo by sa povedat, že celá prvá polovica bola dobrá, naopak v tej druhej ma okrem anjela-černocha nezaujalo absolútne nic. Škoda, tento experimentálny artefakt mohol byt dotiahnutejší, no v roku vzniku to asi bola bomba... ()
Určite zaujímavý a v niektorých prípadoch filmársky podnetný film. Prevyšuje však zdĺhavosť a vyumelkovaná artovosť, ktorá snímok zabíja. ()
..vyprava do hlubin basnikovy duse..//..nehladat "klasicku" logiku, pretoze jedine pouzitelne, co z filmu prevezmete bude navod na pouzitie zbrane.. ()
Surrealismus jde dost často úplně mimo mě, a nejinak tomu je u tohoto snímku. Občas mi to přišlo docela zajímavé, ale ve výsledku jsem se víc nudil než bavil, nicméně, triky byly fajn. Moje hodnocení tím pádem asi není tak úplně objektivní, ale vyjadřuje můj osobní názor, tak. ()
Já procítil. ()
Poměrně individuální záležitost. Jako osobité pojetí imaginativní literatury např. ve stylu Lewise Carrolla (na něj je zde odkazováno světem za zrcadlem), ovlivněné taktéž tehdy čerstvou modlou avantgardních umělců - "Andaluským psem", vynikající - aspoň si to tak namlouvám dle pocitů, které jsem v mládí (proto ten Carroll) u podobně dobrodružných příběhů zažíval - tajemně jevící se poznání, údiv z něčeho mým okem dosud netknutého, zároveň však touha prožít něco výjimečného... Nicméně je to jen můj laický výklad, který by na vaše vnímání známého Cocteauova počinu neměl mít vliv. Ačkoli je mnohem lepší, když je rozsah avantgardního snímku krátkometrážní, bezmála hodinová stopáž zde není vůbec na škodu, jen závěrečná pasáž s kartami na zahradě šla mimo mě (opět však říkám, je to každého věc, jak toto dílo pojme), na ní můžu ocenit akorát pomyslné lano ve filmové tvorbě známého francouzského dramatika, které uchvátí i zde od první do poslední vteřiny - pečlivě vypilovaná visuální stránka. Podobné filmy (vyjma zmíněných): Tichý týden v domě (J.Švankmajer, 1969). 80% ()
Jedna hvězda za kamerové a střihové triky, druhá za to že jsem neusnul. Jinak musím uznat že jsem snímek zcela jistě nepochopil ´) ()
Blahopřeji všem, kdo snímek pochopili a také těm, kteří jen říkají, že ho pochopili. 1* hvězdu dávám snímku za docela povedené triky (na rok 1930) a některé povedené záběry. Obsah této pseudoumělecké básně mě však opravdu nepobavil. Snažil jsem se pochopit symboliku, hledal jsem skrytý význam, ale bohužel jsem nenašel. Možná, že mě neznalost tvorby tohoto umělce v mém zážitku limitovala, ale viděl jsem pouze nudnou, nic neříkající patlaninu. ()
Valet de coeur. A tisíc dalších (většinou matoucích) věcí. Ta krev není má. Přesto mi burácí v uších. Takže asi rozumím... A nebo ne. Nezáleží na tom. ()
metaforami a symbolmi presiaknutá jazda zópiovaného Cocteua, ktorá otvára všetky dvere, kladie všetky otázky a nechá vás ešte viac zmätenejším než na začiatku. ale neopustí vás to ani po roku, ani po mesiaci, ani po hodine. stále to ostane s vami. Cocteau vedel. ()