Jîn

Pro mladou Jin (partyzánku po česky a teroristku po turecky) je přirozené si odskočit za mámou. Na její cestě ji potkávají zvířata (biblicky "mír v údolí") a lidé (symbolicky "zdraví ji chtějí znásilnit a zabít, nemocní v ní mají podporu"). Nevíme, kdo je Turek a kdo Kurd, zato rozpoznáváme zvířata, která s ní zůstávají, aby ji oplakali či se ještě pokusili uzdravit. Kurdistán je prostě divoký už od Karla Maye, hele kam až dosahuje stín padišáha. (30.08.2018)

"V konfliktu kurdských povstalců a turecké armády Jîn (film i dívka) zastávají vzácně neutrální pozici, která vychází ze všeobecně sdílených hodnot. S přihlédnutím k symbolismu s nadpřirozeným nádechem má snímek jemný spirituální přesah. Narozdíl od [Malickovy] Tenké červené linie, je pacifismus Jînu velmi málomluvný a spoléhající se na řeč hustých lesů, hornatých proláklin a nekonečných planin. Erdemův další film se silnou ženskou hrdinkou je ve výše popsaných jednotlivostech fantastický, jakmile se ale od promyšlených kompozic přírody přesouvá k obyčejným lidským dialogům, na intenzitě trochu ztrácí. Jîn každopádně potvrzuje Erdemův status ojedinělého a poněkud přehlíženého auteura, který velice invenčně zachází se zvukem a dále se rozvíjí ve vyprávěcích postupech." Krátká reflexe filmu psaná na letošním Berlinale. Bohužel šlo o projekci, kam v rámci povinného školního programu hromadně zavítalo několik desítek silně neposedných dětí ve věku okolo deseti let, takže nevylučuju, že v klidnějším prostředí by mě film zasáhnul o něco víc. (06.11.2013)

Tolik pravdy, tolik poselství a tolik jasně formulovaných názorů. I s minimem dialogů, které jsou tady naprosto zbytečné. S nádhernou kamerou a přírodou, která už je jen takovou třešničkou na dortu. Bez ohledu, na zemi, v které je tenhle film natočen má bezpochyby silně internacionální záběr. V dnešní době a konfliktech to platí dvojnásob. Bohužel, nedělám si žádné iluze, že by snad nějak přispěl, k vyřešení, nejenom turecko- kurdského konfliktu. Na to už po tomhle světě nějaký ten pátek chodím… (21.01.2015)

Tihle chtějí do EU? Co na to říct? Že lidi jsou dobytek, nejlíp věděl i ten méďa. Mimochodem, smutná a zároveň krásná scéna ve filmu, kde první nezpívané slovo padne asi po 25 minutách, všemu dominuje parádní kamera a zvuk (prosím o evropskou cenu zvukaři). Doporučuju tohle si dát na velkém plátně a s aspoň šestikanálovým zvukem, bude-li příležitost. Do zákulisí tureckého filmového průmyslu nevidím, ale tohle se klidně mohlo příští rok na jaře objevit v Brně na Cinema Mundi a stejně tak usilovat o Oscara (nestane se, nominaci získal film Kelebegin rüyasi). Někdy to jde i beze slov a díky Reha Erdemi jsem byl při tom, když se válčilo. (06.11.2013)

Divokým Kurdistánem cestou necestou, utíká odvážné děvče samo před sebou, samo před válkou.....Silné poselství zasazené do filmu takřka beze slov, kde o to silněji a kouzelněji promlouvá citlivá kamera a úchvatné přírodní scenérie! Symbolická poetika tu stříká do všech stran.......jak z .malebné, stále se měnící i drsné krajiny a jejích zvuků a zvířat, tak z hrdinčiných dojmů, pocitů, strachu a naděje. Silně pocitový a emoční film, který i mně zasáhl velmi, velmi hluboce. (04.03.2015)