Mouchette
Muška
Režie:
Robert BressonScénář:
Robert BressonKamera:
Ghislain CloquetHudba:
Jean WienerObsahy(1)
Robert Bresson se v jednom z nejdojemnějších portrétů lidského zoufalství, jaký byl kdy na filmovém plátně zachycen, vypořádává s mnoha emocemi. Co vlastně dělám na tomhle světě, ptá se křehká dívka, Muška, němým pohledem, v němž je pokora, přijetí věcí, jaké jsou, i drzý vzdor, který se nikomu nepodaří „ochočit“. Ani poznání zlé a zahanbující pravdy světa dospělých nedovedly rozbořit úkryt čtrnáctileté hrdinky - dětství, v němž je tolik samoty. Nenašla cestu k dětem svého věku, k učitelce, ani k násilnickému otci - a k nemocné matce teprve až na její smrtelné posteli. Muška ví, že v tomto životě nemá ve skutečnosti nic žádnou logiku. Že ji nebude mít ani její smrt. Ale až přijde, bude mít stejnou samozřejmost jako ranní slunce… (Cinemax)
(více)Recenze (57)
Nemôžem sa zbaviť dojmu, že podobný námet sa dá natočiť ďaleko pútavejším a pôsobivejším spôsobom. Príbeh mladučkej Mouchette ( Mušky ) je síce poctivo depresívne natočený, ale zostalo sa na pol ceste, chýbala väčšia emócia a vtiahnutie diváka do deja. ()
Opět - formálně a filmařsky dokonalý klenot, nádherná práce s detailem, ale příběh naprosto černočerný, jednostranně depresivní a bez jakékoliv naděje. Až by člověk řekl, že film natočil proti Bohu zaměřený filmař. Škoda, že se ve filmu o dívce Mušce nedozvíme něco víc kromě vnějších viditelných atributů. Přestože si po celou dobu Bresson pohrává s detaily a detailem všeobecně, chybí mi detail nějakých Muščiných tužeb, přání, skrytých snů, má-li nějaké. Jistě, touží po lásce, po pohlazení, vlídném slově, ale setkává se jen s odmítáním a fackami na jedné straně, a s pokryteckou hrou na lásku k bližnímu na straně druhé. A opět mi tato jednostrannost hodně vadila - jako kdyby neexistoval jediný skutečně hodný a dobrý člověk v celé vesnici. I ta učitelka zpěvu, která může mít v Mušce velký talent, ji místo pomoci jen trýzní a ztrapňuje... V podstatě ani nemám moc vřelý vztah k filmům s útrpnými hrdiny, kteří se potácí od ničeho k ničemu, nevědí, co chtějí, a pořád čekají, že se Něco stane, co rozhodne za ně (viz Děti noci např.). Pokud chtěli autoři pohnout svědomím francouzských diváků a nějakým způsobem vyjádřit katolické hodnoty, obávám se, že se jim to moc nezadařilo a jde spíše o medvědí službu. http://www.dvdextra.cz/dvd-kratke-recenze/muska.html ()
Muška je minimalisticky pojatým příběhem o chudé dívce, které umírá matka, její otec je hrubián, a kdekdo jí šikanuje či zneužívá. Film je natočen v poměrně klasickém duchu - zajímavá je však černobílá kamera Ghislaina Cloqueta a také herecký výkon hlavní představitelky Nadine Nortierové. ()
Výstižná psychologická studie dětské vzpoury proti bigotnímu světu pokrytců, jimž zbyl z křesťanské víry jen povrch, ale jeho pravý obsah – Lásku – si nahradili pohodlností, která je v samém důsledku Zlem. Dítě se v tomto bludišti falše ztrácí: pravidla, která jsou mu vštěpována, nejsou nikým dodržována, Lásky v tomto mikrokosmu mezilidských vztahů není. Předpokládá, že jedinou zbraní, kterou se může vzepřít zraňující přetvářce, je ta, před níž je všichni stále varují, a to hřích. Ve své naivitě si neuvědomuje, že jediného, koho může touto zbraní poranit, je ono samo. Svět spokojeně dlící v hříchu je hříchem nezranitelný. Scéna v Arsènově domku, kdy je Muška vrahem přitahována, ale současně se jej bojí, je dokonalým ztělesněním tohoto bolestného poddávání se zlu. Závěrečná scéna je potvrzením stabilního pesimistického obrazu pozemského světa, ale současně šťastným koncem: došlo k vykoupení. Poslední vteřiny tmy za doprovodu božské hudby, která nahrazuje veškerý hluk doprovázející předešlé „pozemské“ scény (např. disharmonie pouťového kraválu nebo symbolický le cyclone) značí přítomnost Boží milosti a Muščino konečné spočinutí v Lásce. ()
Tento film je hodně podobný "Baltazarovi" - jen je ještě ke všemu špinavý a smrdí... těžko se vydýchává 8/10 ()
Příběh čtrnáctileté dívky žijící v nuzných rodinných poměrech s nuzným přídělem lásky, situován do bědného prostředí Španělska 30. let. Ale jak dlouho lze v tomto Bohem opuštěném světě, bez naděje a kouska citu vydržet? Mistrně zrežírovaný film jehož závěr mne vzal za srdce a o němž Ingmar Bergman prohlásil, že je čistý jako voda a povýšil ho na absolutní umělecké dílo. Nemohu než plně souhlasit. ()
8/10 Moje první setkání s Bressonem. Hodnocení je značně složité a v mém případě komplikované. Na vysvětlenou. Ten samý den jsem dal ještě A co dál, Baltazare. Zdánlivě podobné filmy, přesto úplně jiné. Muška mě hodně dostala, ale to jsem ještě netušil co přijde v podobě Baltazara. Ten film mě úplně vycucnul a rozesmutnil. Určitě bych se už po tom nemohl na nic dívat. To u Mušky neplatilo, a proto s hodnocením váhám a přikláním se ke 4*. ()
Bressonův vstup do naprostého nihilismu, kde i záblesky porozumění a lásky mají jen přechodný ráz a vedou k ještě větší deziluzi. Přesto je zážitek sledovat všemi odstrkovanou dívku, která již neumí reagovat jinak než mlčením a občasným hrubým výpadem a jež se na malou chvíli změní při podivné noci, alespoň do chvíle, kdy ji muž, v němž hledala naději, bez skrupulí znásilní a tím definitivně uhasí poslední plamen v dívčině nitru. Ztracený smysl bytí je pak poměrně smysluplně doveden k závěrečné sebevraždě, jež nebyla snad nikdy pojata tak poklidně, odevzdaně a přitom tak trýznivě. Film opět jak je pro Bressona typické divákovi situaci neulehčuje, opět se pracuje s elipsami, nedořečeností a nevyřčeností, zobrazovány jsou spíše všední scény (např. na Bressona velmi dlouhá sekvence s pouťovými autíčky), postavám skutečně nejde proniknout pod kůži a neustále překvapují. Přesto však film není tak nekompromisní jako Baltazar a nedosahuje takového emotivního dopadu, možná i kvůli celkové jednostrannosti, jež není ničím vyvažována. ()
Úlohou pesimistických filmov s minimalistickým podtextom (a u tohto pána zároveň tradične zakomponované i prostredie vidieka) je presne charakterizovať stav momentálnej prítomnosti. Akoukoľvek formou, najlepšie ponurou a temnou, kde je všetko škaredé a špinavé, kde sa nerozpráva, len hľadí, kde je jedno hovädo väčšie ako druhé a kde v prázdnote času a pri slabšej koncentrácii si tieto negatívne klbko podnetov uvedomí len málokto. Lenže práve vďaka precíznych a všedne pomalých direktívach, kde priamoúmerné vplyvy negatívnych javov sa kopia ako seno v žite, nás pán režisér vnútorne decentralizuje do objektívu štrnásťročného dieťaťa. Pardon za výraz, nielen tak hocijakej štrnásťročnej dievčiny, vzhľadom k okolnostiam, ktoré na ňu vplývajú zo všetkých smerov, vyspieva a zároveň je ničená ďaleko rýchlejšie, ako ktorýkoľvek iní rovesnícki povaľači. Kamera je klasická Bressonovka - pomalá, depresívna, presne taká, ako keď sa počas škaredého počasia otočíte k oknu. Oproti Denníku vidieckeho farára je to však hádam ešte akčne ladené, ale túto sarkastickú poznámku prirovnávam ku konkrétnej práci ojedinelého tvorcu. Ďalej, beštiálnosti a násilie viac vnímate nepríjemnou optikou. Hneď poviem prečo. Už som si to všimol v Baltazárovi, kde je toto majstrovstvo dotiahnuté k absolútnemu maximu. Spomínané 50mm filtre vo voľných záberoch sú doplnené božskými strihmi zvukových efektov a tak intenzita scén je miestami neskutočná. V tom Baltazárovi je to tak dokonalé, že nikde inde som to tak nevidel. Ešteže, nie vždy to násilie je roztiahnuté v dlhých šotoch, myslím si, že aj francúzske štúdia neboli 100%ne benevolentné. Muška je teda symbolom chudoby, biedy, zatratenia. Vo viacerých spoločenstvách naraz. Rodina nemá peniaze, matka je vážne chorá, na niektoré základné fyziologické potreby naša hrdinka nemá, nieto ešte na banality, akým je zovňajšok. Jedného dňa sa zatúla a jej zraniteľnosť sa ešte zvýši. Od tohto momentu sa mení síce pohľad diváka i na dramatickosť, nemusím pripomínať, akú úlohu v tom dokáže hrať dobrodružné, lesné prostredie. Pre malinkú hrdinku sa však nič nemení a to je tou tragédiou. Úlohou diváka je teda skúmať ostrosť okolia a know-how fakty príčiny-následky v tomto krásnom umeleckom a humanitárne smutnom obale. Muška ako obeť je už "len" ústredným produktom svojho okolia. ()
Nejprve jsem četla knihu jako dívka na základce. Byla mojí starší sestry, která ji přečetla a zamračeně okomentovala slovy hmmm...já knihomol jsem se po ní ihned vrhla, abych z ní zůstala totálně smutná a rozladěná. Pořád si dokážu vybavit spoustu vět. A film byl působivý úplně stejně. ()
Sice smutné ale přesto krásné. 90%. ()
Nemám rád príbehy kde deti trpia a nie sú schopné nájsť východisko zo svojej ťažkej situácie. A toto je ešte depresívnejšie ako hociktorý dokument o sirotách v Afrike. Dialógy minimálne, dej pomalý. ()
Já nevim, ve srovnání třeba s Baltazarem je tohle až příliš pesimistický, úplně, moc. Tady neni ani snad ani náznak světla, jenom totální, depresivní tragédie. No možná, náznak světla bude u Mušky samotný, její touze po lásce, ovšem o to hůř to dopadne. Třeba to bylo mým rozpoložením při sledování, takže se už těšim na nový skouknutí, zatim nemůžu dát plnej počet, už vzhledem k tomu, jak úžasně na mě působily jiný Bressonovo filmy (Kapsář, K smrti odsouzený..., Baltazar, atd.) ()
ocenenia : MFF Cannes 1967 - Nominácia na 1. cenu ◘◘◘◘ môj prvý Bresson...konečne! na takéto filmy musí byť človek naozaj "v stave ataraxie", aby dokázal vnímať a vstrebávať každý emočný záchvev postáv ...aby cítil presne tak, ako režisér chcel....žiaľ, mne sa to po začiatku, ktorý my znechutil môj videorekordér (áno, ešte stále používam VHS :), ktorý namiesto nahrávania mi namotal pásku a tým ma vytočil do nepríčetnosti, podarilo iba čiastočne, a preto si opätovné zhliadnutie tohto tichého smutného skvostu kladiem za jednu z mojich filmových priorít.... a nedá mi nevyzdvihnúť silu a hĺbku hereckého výkonu mladučkej Nadine Nortier. : po druhom zhliadnutí v pokojnom rozpoložení februárovej noci, jasných 5* ()
Tak už jsem se konečně dostal k tomu, abych se podíval na nějaký film od Roberta Bressona. A rozhodně to nedopadlo špatně. Co zde hlavně stojí za pochvalu je hlavně naprosto perfektní zdařilá filmařská stránka - ta precizní kamera, na které je znát vypiplanost každého záběru, od úvodní do závěrečné scény, líbila se mi i ta hra s detaily - fakt, tady po téhle stránce je to skvělé. A je to skvělé i po herecké stránce, má to příjemnou stopáž a ani to moc nenudí. Bohužel problém je v nedotaženém scénáři. Postava Mušky je sice dobře představená, ale Bresson zde mohl dát mnohem větší důraz na její postavy. Asi i proto na mě film nezapůsobil tak silně, jak měl. Děj je zpočátku dobře veden, ale později mi vadilo, že Bresson v příběhu spadl do předvídatelného klišé (SPOILER smrt matky KONEC SPOILERU) a zoufale tomu chybí nějaký pořádný závěr. Tenhle mi přišel takový zbaběle odfláknutý, jako by to Bresson nechtěl víc rozebírat po stránce psychologické. Takový Bergman by z toho udělal masterpiece. Bresson to dobře rozjel, ale nedomyslel to pořádně do hloubky. I tak si myslím, že si ten film zaslouží 4*, ale k naprosté dokonalosti mu mnohé schází. Holt Bresson není Bergman, aspoň soudě podle Mušky. Třeba jsou jeho další filmy lepší. Slabé 4* ()
nádherná čiernobiela psychologická dráma, silne poznačená existencionalistickou filozofiou precízne vykresľujúcou "pocit prázdna" a "ničoty". Ešte aj precízne vybratý komparz to zahral podľa predstav a v duchu scenára. Duševná samota, bezmocnosť, city vyjadrené len niekoľkými slzami ľútosti, chvíľka naznaku rdosti striedaná s ostrou fackou od otca, vzápätí smrť matky a chladný súcit žien to všetko končiace v nič neriešiacom konci . Asi si zoženiem denník vidieckeho farára. ()
Francúzsky film Mouchette na mňa nezapôsobil dojmom akým by som si možno želal. Ťažko hovoriť či je Bresson viac divácky prístupný ako jeho súkmeňovci Bergman a Tarkovskij, no s týmto filmom som mal určité problémy. Príbeh je veľmi trpký a akákoľvek scéna, ktorá by mohla vyzerať nádejne je na konci ešte viac trpká, čím sa divákovi aj ten malý úsmevný úšklebok zmení na smutnú grimasu. Príbeh mi pripadá z časti monotónne a vlastne sa točí v určitej smičke a problémy sa postupne nabaľujú. Neradím to však medzi úplne negatíva, keďže sa vo filme nachádza veľký morálny odkaz, ktorý je pre spoločnosť aj v súčasnosti dôležitý. Jeden z nich aj spomeniem a tým je falošná empatia. Hlavná hrdinka sa jej dočká počas filmu niekoľko krát a každý človek sa s ňou minimálne raz stretol. Bresson to v niektorých scénach interpretoval naozaj bravúrne ako aj symbolizus, ktorý sa vo filme nebál viac krát ukázať Nad čím ešte visí (pre mňa) otáznik je bezúčelná teatrálnosť, ktorá sa mi nie všade úplne hodila. Koniec koncov Bressonovi neuperiam jeho filmovú genialitu avšak očakávam od neho o niečo viac 70% ()
Pro mě od Bressona zatím (po Kapsáři a Baltazarovi) nejlidštější a tudíž nejsdělnější kousek; kromě formálních dogmat se tentokrát našlo místo i na malinko komplikovanější vztahy, touhy a city a obvyklá režijní strojenost se díky tomu dá odpustit snáz. Ale stejně jakoby člověk pořád místy slyšel Bressona za scénou: „Ještě krok… teď vyndej nohu z boty… teď šlápni do toho největšího bláta…“ ()
Na "arťárny" se kolikrát musím přemlouvat, klasika. Potom se kolikrát divim, proč sem měl ty pochybnosti. A ta metráž. Slupl jsem to jako malinu, hodně šťavnatou a nezapomenutelnou. 3 krát hurá.... ()
Veľa sa toho vo filme nenahovorí, ale všetok ten zmar, ktorý sa valí na dospievajúcu Mušku, je vyslovený obrazom. Akoby nestačilo, že sa musí starať o zomierajúcu matku, kŕmiť dojča, ešte sa vlastným pričinením zapletie do konfliktu dospelých a pri vzbure svojich hormónov nedokáže vycúvať. Videnie sveta Muškinými očami prináša jeden z nejdepresívnejších filmov vôbec. –––– Nikto na nič nepríde. Nezostane tu ani popol. –––– Chcem ti iba dobre. Ty si však skazená. ()