Anestezie

Anesthesie vypadá jako další z mozaiek, ale mozaika dává dohromady ucelený obraz a to se tady nestalo. Jde spíš o sérii minipříběhů několika lidí, do jejichž osudu nezvratně promluví útok na starého profesora. A nutno dodat, že v minimálně dvou případech je to promluva silně účelová. Ale to mi vlastně nevadilo, protože problémy, ze kterých se jednotlivé postavy snažily vybřednout, byly opravdové a zahrané bez teatrálních gest nebo přehnaně emotivních proslovů, takže vše působilo uvěřitelně. Větší potíž jsem měl jen s Kristen Stewart, jejíž role byla blbě napsaná a ještě hůře zahraná, ale celkově velmi dobrý dojem mi nijak zvlášť nezkazila. 75% (28.01.2016)

Jednotlivé příběhy jsou docela v pořádku. Sami o sobě jsou celkem zajímavé a dobře zahrané. Problém však nastává ve struktuře samotného filmu. Příběhů je mnoho a 90 minut je pro jejich pořádné rozpracování zatraceně málo času. Celý film tak zůstává podivně nakousnutý a nedokončený, přičemž emoční dopad na diváka je tak téměř nulový. Velká škoda. 5/10 (08.03.2016)

Není přímé spojení mezi všemi postavami, nicméně všechny osoby ve filmu prožívají určitou změnu, hledají úlevu od bolesti a frustrace, jsou to inteligentní lidé. Čelí aktuálně strastem, se kterými se vyrovnávají právě během celého tohoto filmu. Problém je, že příběhy nejsou dostatečně soudržné. Anestézie je hromádka zajímavých příběhů, která nesmírně působí na city člověka, ovšem nemá to vhodnou formu a nestačíte si oblíbit žádnou jinou postavu kromě profesora filozofie. 85 minut je dostatečný čas, aby se některé příběhy měly šanci rozvést, ale některé vyčnívají více. K. Todd Freeman exceluje a podává naprosto uhrančivý výkon představující drogově závislého! Intenzita filmu tkví v dialozích a castingu, který se snaží vyždímat hromadu emocí v každém okamžiku z nepříliš dobrého scénáře. “How do we still seek purpose? And where do we hope to find it, if we’re so busy convincing ourselves there needn’t be any?” (17.01.2016)

Umenie ako žiť, je otázka, ktorá ľudstvo trápi už od nepamäti. Mnohí síce odpovedajú vzletnou frázou v štýle - predsa tak, aby všetci plakali keď zomriete - ale ako to docieliť už nikto presne nepovie. Nuž, na to si asi musí každý odpovedať sám, a myslím, že tomu profesorovi sa to aj celkom podarilo... Hlavná os príbehu a film ako celok ma síce až tak neoslovil, no niektoré mini príbehy boli minimálne zaujímavé. Tiež zopár myšlienok stálo za to, hlavne čo sa týka toho záverečného prejavu profesora - to bolo brilantné. Slabší nadpriemer. 70/100 (23.06.2018)

Se snímky, které se snaží o nějaký přesah je to těžké. Vybalancovat vyznění tak, aby nepůsobilo mravokárně, strojeně nebo jen otravně, to chce umění. Nelsonovi se to daří pouze částečně. Předně, těch střípků v mozaice je přeci jen příliš. Jakkoliv se mi líbil výkon Kristen Stewart a její monolog patřil k těm nejlepším scénám filmu (a hlavně na poslední chvíli uhnul z trapného strefování se do technologie komunikace, které má tak v oblibě starší generace), její postava ve filmu vůbec nemusela být. Takhle je film do devadesáti minut možná až příliš nahuštěný. Nepůsobí ale skokově, ačkoliv se velká rozhodnutí a posuny dějí v rámci jednotlivých konverzací. Jenže kdo se někdy díky jedné konverzaci neocitnul na neočekávaném místě? Co mi ale vadí a na Anesthesia i mrzí je využívání archetypických postav - zejména v případě "zoufalé manželky" Sarah a drogově závislého Joea. Už i samotný Walter jako učitel, kterého 99 % z nás nikdy nepotká je prototyp vysněného amerického univerzitního vzdělání. O to nezajímavěji pak zní z jeho úst ústřední myšlenka filmu, když se naťukává mnoho jiných a zajímavějších témat jinde (např. Ella vs nemoc její matky). Buď jak buď, počin je to přinejmenším pozoruhodný. (23.03.2017)