Mládí

Humor, něha. Kamarádi kteří se znají 60 let melancholicky zábavně odhadují ostatní hosty. Druhá půlka snímku začíná trochu drhnout a posledních pět minut v nIchž se měla dostavit katarze jsem v televizi (ČT2) tragicky promeškal. Vztahy, které očima mladých vypadají složitě se najednou ve filmu jeví prostě. (17.02.2018)

Maximum artu, které jsem ještě schopen a ochoten snést. To je možná trochu přehnané hodnocení, navíc je otázka nakolik je to art, když divákovi naservírujete DOKONALÉ obrazy. Naštěstí to zdaleka není jen o nich. To, čím procházejí a o čem vyprávějí tři ústřední postavy, to je sice celkem předvídatelné, ale díky umění jejich představitelů (umocněnému ještě prací scénáristy a režiséra v jedné osobě, kamerou a hudbou/zvukem) si vás jejich vyprávění o životech více i méně výjimečných dokáže zcela podmanit. 80% (05.10.2019)

Jedno je isté - Sorrentino je svojou poetikou, vizuálne (precízne kamerové nájazdy, strih, vycibrené kompozície) a audiálne (výber prevzatej hudby, mix zvuku, postsynchróny) niekde celkom inde než 90% „festivalových“ tvorcov. Keď príde na obsadenie, je jasné, že sa uňho dočkáme súčasnej hereckej špičky. A práve tu je zakopaný pes; ak by existovala príručka ako točiť komerčný art, La Giovinezza by spĺňala všetky predstavy o ideálnom výsledku. Sebavedomé odkazy k Fellinimu, virtuálna galéria obrazov a umeleckých diel, zasnené rozjímanie nad mladosťou, starobou a životom, ironicky povznesené komentáre na účet spoločnosti, naoko závažné témy vytiahnuté zo šlabikára akademických motívov. Pre sviatočného klubového diváka pôjde istotne o jeden z filmov roka, a nemožno mu to ani v najmenšom vyčítať. Pre diváka, ktorý hľadá viac, ale bude v nádhernom obale predávaná myšlienková plochosť, izolovaná v umelom vákuu umenia, časom čím ďalej ubíjajúcejšia. „V jednej zo scén Fred Ballinger stojí pred nádhernou klietkou a hľadí na vtáka v nej sediaceho. Scéna je metaforou toho, ako je samotný Fred uväznený v osídlach narušených rodinných vzťahov, starých krívd, neschopnosti a neochote vrátiť sa k práci a začleniť sa späť do spoločnosti. Vystihuje však i charakter filmu, ktorý sa v snahe priblížiť umeleckému ideálu a svojim vzorom vyčleňuje z komentovanej reality a i keď hovorí o dôležitosti skutočných emócií, sám žiadne neobsahuje.“ 60% Viac v recenzii. (22.10.2015)

Tohle je film se šíleně pomalým tempem, takže většinu diváků bude nudit. Jako nebylo to tak hrozný, ale já jsem se prostě po 40 minutách rozhodl, že nechci strávit další hodinu a půl čučením na tenhle pomalý a dějově nezajímavý příběh. Víte jak si většina lidí chce užít dovolenou na pláži u sluníčka, oddechnout si a prostě nic nedělat? Tak tohle je přesně film pro takové filmové diváky, kteří si jen chtějí sednout k telce, pomalu v klídku se dívat na film, užívat si to pomalé tempo, nepřemýšlet nad žádným složitým příběhem. Těmto lidem se to bude líbit, ale já k nim nepatřím. (30.05.2017)

Precizní výprava a grandiózní herci ve scénáristicky místy lehce bizarní reminiscenci dávného mládí. Hledání odpovědí na dávno položené otázky, pokládání nových, smíření se se skutečností, že čas je štěstí a jednou musí každý odejít. Samozřejmě nechybí dílčí rodinné křivdy a lehce pohnutá minulost. Sorrentino ale tématické impulsy řeší s grácií a místy s lehkou dávkou cynismu a ironie - což sedí hlavním dvěma hereckým esům. Tedy nedostane se divákovi zbytečně nakypřených emocí, nebo teatrálních výstupů. Nedokáži se ale ubránit pocitu, že tuhle lehce ambientní švýcarskou krasojízdu by amíci zvládli trochu mrštněji a lépe odvyprávět. (27.10.2018)