The Inbetweeners 2

jsem fanda seriálu a první film mě, i přes zdejší neslavné hodnocení, opravdu bavil.. jenže ve dvojce je vtipu (resp. vtipných scén) minimum a ústřední čtveřice navíc tak nějak přestala být bandou sympatických looserů, co se chovají jako dementi, aby z nich už byli právě jen ti naprostí dementi.. a už to prostě tak nějak není ono... (08.01.2015)

Po výborném seriálu a našlapaném prvním filmu přichází velmi ospalé pokračování. I přes to, že se opět sešla celá parta včetně několika známých z minulých částí, tak tentokrát už nestačí po celou dobu bavit. Spousta fórů vyznívá do prázdna nebo už jsou za hranicí toho, co jsme u nich měli dřív, tak rádi. Občas vás sice něco probudí z polospánku a máte pocit, že se to zase vrací k lepšímu, ale bohužel krom těchto světlejších chvilek se jedná o pouhopouhou recyklaci předchozích vtipů a zápletek. Snad už tuhle látku nechají tvůrci na pokoji. 5.5/10 (14.12.2014)

Někteří tvůrci prostě nevědí kdy přestat. Ať byl seriál Inbetweeners sebelepší, již slabší první film napovídal, že dalším krokem by měl být konec. Ale ne, parta podivínů se setkává ještě jednou, aby opět sbalili nějakou tu "číču" a ztrapnili se přitom na sto způsobů. Bohužel ale už to není ten způsob ztrapňování, který by měl bavil. Na jeden dobrý vtip je deset špatných a některé až moc hraničí s nechutností (například scéna na tobogánu). Já vím, bylo to tak vždycky, ale vždy mi to přišlo alespoň trochu "na úrovni". Ani nevím, jestli si přeji nějaké další, konečně konečné rozloučení. (09.10.2014)

Tak tohle už je hodně velká zoufalost. The Inbetweeners nikdy neměl příliš sofistikovaný humor, ale dvojka už není vlastně směšná ani trochu – spíše trapná a nechutná (ještě více – a v negativním slova smyslu). Film bez špetky nápadu obestřený fekálními a přiteplenými „vtípky“ – ne, děkuji. (29.06.2016)

Tak tomu říkám politicky nekorektní námrd! Seriál mě minul o tři kliknutí myší, první celovečerák mě příjemně polechtal na varlatech a nejnovější návštěva země Vojebávačů klokanů mě potěšila plnohodnotnou kuřbou. Jede se podle starého dobrého, Prcičkami vopotřebovaného schématu, ale o hezkých šedesát námořních mil za hranicí dobrého vkusu. Něco tak nechutného, fekálního a dementního jsem hodně dlouho neviděl. Základním pilířem v těch pěti vystříkaných hvězdách je však fakt, že jsem se jakožto divák dokázal naladit na jejich vlnu a naprosto přirozeně jsem střídal hurónský chechot s nezřízeným blitím. Už pan Trier, dvě dekády zpět, informoval diváky o jejich vnitřních idiotech a přesně o tom vychutnání si podobné debiloviny nejhrubšího zrna je. Najděte svého vnitřního idiota nebo praktikujte misionáře do vyplandání varlat. Ha ha. (02.01.2015)