Diplomacie

Při mém tažení napříč francouzským filmovým festivalem jsem narazil na na Diplomacii. Je to dialogovka jako stehno o tom žádná. Být diplomat je určitě fuška při který musí umět vládnout slovem. Jenže já tady mám problém, ty dialogy mě tolik nebraly. Jsou sice chytře napsaný, ale maj v sobě určitý odstup zejména s ohledem na to, čeho se týkaly. Velmi silně jsem se chytil jinde a totiž v postavě Dietricha von Choltitze. Nezáviděl jsem mu ani jednu sekundu a jako jeden z mála nácků snese za své angažmá v Paříži uznání, protože v lehký situaci skutečně nebyl. (26.11.2014)

Minimalistické drama postavené převážně na skvělých dialozích. I když se to hlavní odehrává převážně v uzavřeném prostoru generálovi kanceláře, je tu dostatečně napětí k udržení pozornosti a rozvinutí děje. Na své si přijde i kamera, která rozhodně není nudná. Z naší tvorby mi připomíná Daňkův Dialog s doprovodem děl. (08.11.2016)

Švédský Napoleon Bonaparte se potajmu vkrade do komnat říšské kurtizány dobrých mravů a špatných vyhlídek, aby mu dala. Detonátor. Naději. Místo v historii.. Úvodní Beethoven vše vloží do rámu chmurné naléhavosti a pak už jen s fabulací mezi čtyřma očima sledujeme, jak může být možnost volby někdy zničující a že diplomacie je umění dovolit někomu udělat to, co chcete.. Když si může přibarvovat Schlöndorff, úspěšně hrající svou hru na svém oblíbeném hřišti, můžu i já. Věřím v prozaičtější důvod záchrany Paříže a sice, že pro tehdy jedenáctiletého Jeana-Paula musely být do dospělosti zachovány střechy ke kaskadérským kouskům.. (24.01.2022)

Naprosto luxusní dialogovka, která se mi trefila nejen do období, ale i do konkrétní situace. Niels Arestrup a Adnré Dussollier zde předvádí dva naprosto nadpozemské výkony, kdy každý je na jedné straně barikády, ale spolu se snaží vytvořit jeden jednotný názor. Až moc mi místy film připomínal Expres na západ, kde se na rozdíl od tohoto filmu řešil Bůh. Každopádně budoucnost Paříže je také dost zajímavé téma na odvyprávění. A musím říct, že v rámci těch 85 minut stálo opravdu za to! (24.12.2014)

„HITLER CHTĚL, ABY BYL BERLÍN KRÁSNÝ JAKO PAŘÍŽ. NYNÍ, O ČTYŘI ROKY POZDĚJI, JE BERLÍN V TROSKÁCH A PAŘÍŽ JAKO VŽDY NÁDHERNÁ. CHÁPETE? I KDYŽ TO NEMÁ ŽÁDNÝ STRATEGICKÝ VÝZNAM, PAŘÍŽ MUSÍ BÝT ZNIČENA…“ /// Dialogy a monology mezi diplomatem Raoulem Nordlingem a německým generálem Dietrichem von Choltitzem o budoucnosti Paříže, předvedený jako malý filmový drama. Kronika několika posledních hodin okupace „Města světel“ je fajn konverzačka, se spoustou historickejch souvislostí. Děj se odehrává hlavně uvnitř hotelovýho pokoje, ale vobčas „nás“ vezmou (sympaticky) vyvětrat. Sice na chvíli, ale můžete tím nabrat další sílu ke sledování argumentačního duelu, jehož výsledek je (na rozdíl od průběhu) dobře známej. Kinematograficky rozhodně 3a½. Do čtyř si přidejte ten zbytek. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou divadelní hru, kterou napsal Cyril Gely, neznám. 2.) Šéf furt vykřikuje Sippenhaft! 3.) Thx za titule ,,koba“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (06.04.2015)