Sama nocí tmou

Americký nezávislý film má mnoho podob, a tohle je jedna z nich. Existenciální romance o dvou ztracených duších ve Zkaženém městě. V pár zábavných scénách jsou vydařené variace na hororová klišé, ale zařazovat do téhle kategorie samotný snímek mi připadá nemístné. A že mají postavy drobek exotičtější vzhled a dialogy jsou v perštině, to je jen takové drobné ozvláštnění. Největší slabinou je těch pár pasáží, kde to vypadalo, že autorka nedrží nitky svého příběhu pevně v rukou. Jinak sympatický počin. (31.08.2016)

Po pravdě jsem na rozpacích, jak snímek ohodnotit a okomentovat obzvlášť. Mohla bych napsat, že místy to mělo hluboký ponor a místy jsem se nudila, pak jsem zase byla u vytržení z nějaké fantastické scény s hudbou a pak jsem se řezala smíchy. Prostě hodně nevyvážený snímek, který můžete bouřlivě uvítat i stroze odmítnout. Černobílý svět plný drog a deprese se krásně pozoruje, ale pouze scény nestačí. Co musím vypíchnout, byl nápad s kocourem. Pokud chcete v autě zažít legraci, vezměte si tam kocoura, to nemůže zklamat. _____ A je to tady... film, který prostě neohodnotím. (09.01.2015)

„Dievča kráča v noci samo doma” , ale nielen medzi týmito štyrmi stenami sa zdržiava, ale najmä sa rado po nociach túla, že čím väčšia tma býva, tým súčasne sa intenzívnejšie do svojej "profesie" ponára, pričom prakticky ani vôbec nezáleží, kde sa pri vykonávaní svojho diela zrovna nachádza, či je v exteriéri alebo v interiéri, jej ľudským obetiam, je to úplne jedno, keďže si ani poriadne nestihnú uvedomiť, ako rýchlo ich životná energia z nich v podstate vypŕcha. Ono je totiž akousi spravodlivou bytosťou (vampírkou) na skateboarde, ktorá sa snaží ešte o to, aby „Skazenému mestu” , už tak zhumpľovanému, (na)vrátila akýsi, snáď zašlý lesk, že tým pádom ho postupne zbavuje od prebytočných existencií, čiže o pár indivíduí automaticky menej, ale súčasne si teraz povedzme, čo v takom prípade, keď sa teoreticky do niekoho zamiluje, nechá potom týchto aktivít, kedy bežný stereotyp už zavesí definitívne na klinec, alebo vari bude stále smädná, bažiaca po ľudskej krvi... ? A ozaj, čo na to títo: Arash, narkoman Hossein, pasák Saeed, prostitútka Atti, princezná Shaydah, vskutku naozaj široká paleta rôznorodých postáv, keď dokonca s jednou z nich sa celkom zblíži, niektoré zamorduje a takmer všetko uvidí na vlastné oči i kocúr, ktorý si z toho absolútne nič nerobí. / A Girl Walks Home Alone at Night = "Prvý iránsko-vampírsky western" ? Myslím, že na tom niečo skrátka musí byť ! Iránska, už v Spojenom kráľovstve, narodená režisérka Ana Lily Amirpour za asistencie iránskych (naturalizovaných) hercov, nakrúca v americkom prostredí, v kalifornskej púšti, čiernobielu bizarnosť, ako vyšitú z najneuveriteľnejších snov, aké si sotva dokážeme sami (vy)snívať, kde postavy rozprávajú perzským jazykom. Ak vám poprípade nerobí problém sledovanie mierne abnormálneho filmu, tak ste určite na správnom mieste, minimálne mu dať šancu si zaslúži, pretože toto sa nevidí každý deň. (07.10.2020)

Vytahovat Jarmusche je u téhle nahodilé a neuvěřitelně povrchní a intuitivně nahodilé směsice tradic / žánrů / odkoukaných póz spíš smutnou ukázkou nedostatečné soudnosti. Zatímco Jarmusch vytvořil elektrizující, sevřené a mytologicky bohaté univerzum, Amirpourová jenom mechanicky staví na odiv potenciálně zajímavé motivy, kterými se lze plakátově kochat, ale nic víc. Její svět je mrtvolná teze, cinéma du look bez magnetismu a objevnosti (i přechody mezi žánry jsou tu spíš křečovité než elegantní). V něčem je to v zásadě ideově blízké raným filmům Xaviera Dolana, ale ty měly (pro mnohé iritující) dandyovský švih a narcistní zaujetí. Pomalost dokáže být magická, uhrančivá a vtahující. Nebo prostě jen snaživě ubíjející. To je z mého pohledu případ Sama nocí tmou. (08.01.2015)

Vizuálně působivé, každý záběr je dokonale vycizelovaný. Bohužel se ale někde na pozadí kouřících továren a v hloubkách temných průchodů ztratil koncept filmu. Jednotlivé záběry se tak spíše přebíjí, než aby tvořily celek. Navíc také veci ako scénár má Ana Lily Amirpour, jako "ambiciózní autorka artového filmu", zrejme úplne v pyči. Postavy moc nemluví, ke každému slovu se dlouho odhodlávají (ano, znak mnoha artových filmů) a když konečně něco vypustí z úst, působí to iritujícím a zbytečným dojmem. Nevím, jestli jsem se na to moc soustředil, ale ke konci mi to přišlo až vtipné. Celkově film působí asi tak skutečně jako iránské město v kalifornské poušti. Slovy režisérky, je to jako kdyby spolu Sergio Leone a David Lynch měli malého íránského rockera a hlídat jim ho přišel Nosferatu. (08.01.2015)