Režie:
Quentin TarantinoScénář:
Quentin TarantinoKamera:
Robert RichardsonHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Samuel L. Jackson, Kurt Russell, Jennifer Jason Leigh, Walton Goggins, Demián Bichir, Tim Roth, Michael Madsen, Bruce Dern, James Parks, Dana Gourrier (více)VOD (4)
Obsahy(2)
Několik let po občanské válce se zasněženými kopci Wyomingu řítí dostavník. Veze se v něm John Ruth (Kurt Russell), lovec lidí, známý také jako „Kat", a Daisy Domergueová (Jennifer Jason Leigh). Jeho čeká odměna, vypsaná na její hlavu, ji soud a oprátka. Po cestě potkají dva muže – majora Marquise Warrena (Samuel L. Jackson), bývalého vojáka, ze kterého se také stal obávaný lovec lidí a Chrise Mannixe (Walton Goggins), jižanského odpadlíka, který o sobě tvrdí, že je novým šerifem ve městě, kam mají všichni namířeno. Když jim silná vichřice zabrání pokračovat v cestě, rozhodnou se hledat útočiště v dřevěnici u Minnie, která je oblíbenou zastávkou dostavníků. Ve dveřích je však nevítá majitelka, ale několik cizinců, kteří se rozhodně netváří přívětivě. Nad horským průsmykem zuří sněhová bouře a osm pocestných začíná tušit, že se do města asi nedostanou... (Forum Film CZ)
(více)Videa (28)
Recenze (2 105)
Wyomingskou chatovou zabijačku, co nebere ohled, jestli je prase Yankee, Rebel nebo cabron, lze rozdělit na dvě nepříliš symetrické půlky. Ta první expoziční je poměrně povislá a její náplní je před zrcadlem stojící nahý bílý negr Tarantino, kterého už z toho kontaktu s vlastním dingusem musí bolet dlaň. Ta druhá, o poznání pevnější, je očekávaně explicitní a podvratná a od okamžiku, kdy černý Hercule Poirot začne vyšetřovat travičství a protivníky vycukávat historkami o svém teplotním tělesu, i místy zábavná. No a mezi nimi je Hnědý věnec, kterým prolézají davy nekritických fandů a přitom by si maximálně zasloužil utřít za tu svou zesebeposranost Abovým psaním.. Je zvláštní, že o trup výš se nachází orgán, který si ve své skromnosti už přes padesát let drží laťku a bez něhož by Osma plná nenávisti ztratila několik motorických funkcí (ústřední hudební motiv ďábelsky zlověstný, doprovod scény pochodu nahého zajatce po sněhu zase připomene pouštní „Il Deserto“ z Hodný, zlý a ošklivý). Vlastně může i působit jako vzor pro režiséra, co si užívá uměle udržované aury geniálního scénáristy a jehož dílo má trvale sestupnou či stagnující tendenci. Co jsem napsal o Tarantinovi u Djanga, platí i teď, jen se to víko rakve možná nepatrně pootevřelo.. ()
S tak dokonalou kamerou a báječně staromódním Morriconeho soundtrackem se zkrátka nemohlo jednat o vyložené šlápnutí vedle, ale čekal jsem přece jen o něco víc. Tarantinova zas a znova propíraná láska k Divokému západu slibovala zbavení se všech drobných neduhů, které v sobě měl jinak parádní Django, ale tohle je krok zpátky. Sáhodlouhé dialogy o ničem až překvapivě často zůstávají sáhodlouhými dialogy o ničem a až když k nim ve druhé polovině začnou přicházet pointy, je konečně vyhráno. Tempo už neopadne, každý výstřel má fatální následky a rozvázání posledních dějových uzlů přibije i přes svou krvavě černohumornou náladu do sedačky a dokáže, že tahle jízda stála za to. Přesto bych byl rád, kdyby se Quentin od westernově laděných příběhů (nebo jako v tomto případě (ne)čistokrevných kovbojek) vydal někam dál. Do dostavníkových kapitol se totiž začaly vkrádat jeho dříve tak časté antidivácké hříchy a víc než symbióza tvůrce a diváka tak po letech opět problikává citující a natahovací fetiš. 70% ()
// Nejdřív jsem nechtěl, ale nakonec tomu těch pět hvězd stejně loupnu. Geniální úvod, vynikající Morricone, perfektní kamera a mistr dialogů se sice sešli v příliš (!) dlouhém filmu, který v podstatě není ničím jiným, než režisérovým vlhkým snem, ALE i přesto to je zážitek, který z hlavy jen tak nevyprchá a stojí za to navštívit v kině - což teď of course všichni povinně uděláme! 9/10 (horší jak Pulp Fiction, lepší jak Inglorious Basterds) ()
Na tuhle variantu jsem (kupodivu) před několika lety vůbec nemyslel, ale můj vztah k Tarantinovi se nejspíš začíná vracet na začátek. Tvůrcův typický film, kde je všechno, co čekáme, a zároveň nic, co by mě ještě ohromilo. Pátrání po pachatelích otravy a masakru ve stylu Agathy Christie je pouze statováním, dialogy o americké občanské válce působí jako přednáška profesorů, jako vodítko k tomu, co chce Tarantino říct, stačil dlouhý záběr na Boží muka či ten zmačkaný Lincolnův dopis. Od Djanga další sešup dolů. Nezklamal pouze Maestro Morricone. ()
Sebeukájivá masáž tvůrčího ega, která narostla do maniakálních rozměrů ve využívání epických kinematografických hraček (Ennio, 70 mm, Nicoreto), přičemž se tři hodiny zastřešuje banální historkou, která páchá obskurní sebevraždu v podobě kapitoly „Earlier that morning“, bořící poslední zbytky věrohodnosti. Co naplat, toliko haněná první hodina není zbytečná ani omylem a sněžní gauneři nemohli dostat lepšího castingu (všichni boží bezezbytku, ale Gogginsův Mannix projde nejzajímavějším vývojem divácké sympatie), takže i když se tomu zdravý rozum začne po všech veletočích slušně vzpírat, Tarantino zase dokáže, jak levnou děvkou dovede občas divák být a nechá se zaháčkovat banalitami, za něž bychom jiné dávno vypískali. Pokud ve finálním soudu přijmete fakt, že ta absence tradičního Quentinova absurdního humoru je vlastně dobře, máte s filmem vyhráno. 4 a ½. ()
Galerie (80)
Zajímavosti (71)
- Jméno dostavníku "Butterfield Overland Stage" je stejné jako ve filmu 3:10 Vlak do Yumy (1957). (Baltazzar)
- V původním scénáři byl Bob (Demián Bichir) Francouz, nikoliv Mexičan. (mmajjkii)
- Koně mají v hubách gumová udidla, což v době, kdy se film odehrává, nebylo možné. (vochcalpadla)
Reklama